Sklárna zde byla postavena koncem 18. století. Vyrábelo se zde
duté sklo, hodinová sklícka, sklenené ovesky a páteríky (barevné
korálky k sestavování ružencu). Na výrobe skla se podílelo asi
15 „kvalifikovaných“ zamestnancu (hutní faktor, tavic,
tovaryši), 2 ucni a 40 pomocníku. Za jeden rok sklárna
vyrobila cca 500 kusu dutého skla, které pak smerovalo do velkých
italských a nemeckých mest. Odberateli páteríku byli obchodníci z
maloasijských a severoafrických mest, krome toho i z amerického
mesta Philadelphia. Sklenené ovesky sloužily k výrobe
lustru.
Sklárna byla v provozu do roku 1875, kdy byla dokoncena stavba
Nové Huti dole v Kusove.
Vedle velké budovy sklárny zde stálo ješte šest
drevených stavení.
Více informací získáte prímo na míste, kde je instalován drevený
informacní panel. Kousek od nej ve svahu najdete studanku.
Podrobné informace o historii šumavského sklárství
najdete napr. zde:
http://www.muzeum.sumava.net/muzeum_sumavy/text/data/sklarny_sum.html.Zde
uvádíme pouze strucný výtah.
První písemné zmínky o šumavském sklárství pocházejí z
poloviny 14. století. První sklári prišli na Šumavu
pravdepodobne z Bavorska, kde je nekolik skláren doloženo
již ve 13. století.
Nástup šlechtického podnikání behem 16. století se odrazil v
rostoucím poctu sklárských hutí. Sklárny, které potrebovaly velké
množství dreva na otop a na výrobu potaše, se staly
jednou z možností, jak mohla šlechta zpenežit
bohatství dreva v lesích. Na Šumave se pocet skláren v
prubehu 16. a v prvních desetiletích 17. století znekolikanásobil.
Z období pred rokem 1560 jsou doloženy dve sklárny i z okolí
Stach. Tesne pred tricetiletou válkou pracovalo na území tzv.
Královského Hvozdu asi deset skláren. Hlavním výrobním artiklem
byly od pocátku šumavského sklárství páteríky –
barevné korálky k sestavování ružencu. Z hutí byly páteríky
odváženy obvykle v sudech a v každém sudu bývalo
zpravidla až 200.000 kusu páteríku. Na jeden formanský vuz se
vešlo zhruba 4-5 sudu a bežná zakázka cinila 2-8 sudu.
Výroba a obchod šly tedy do milionu kusu a jeden sklár mohl
vyrobit za den až tri tisíce páteríku.
Když sklárna svou spotrebou dreva vycerpala okolní les,
presunula se na nové stanovište, obvykle výše do hor.
Ke každé sklárne patrilo i malé hospodárství, které v
odlehlých místech zajištovalo základní potraviny. Po odchodu
skláru vznikly na mnoha vyklucených místech zemedelské osady. Staré
sklárny tak dodnes pripomínají názvy techto osad - Skláre, Skelná
hut, Staré hute atd. Obchodní korespondence šumavských
skelmistru svedcí o jejich bohatství i o vysoké spolecenské
prestiži. Sklári byly tehdejší spolecností obecne
prijímáni jako umelci.
Tricetiletá válka však kvetoucí šumavské
sklárství znicila, mnohé sklárny byly vyhašeny, jiné
pracovaly jen omezene. Nejvíce byly postiženy práve páteríkové
huti ve strední cásti Šumavy v Královském Hvozde a na
Kašperskohorsku. K opetovnému vzestupu sklárství zde
docházelo od 60. let 17. století. Na Šumave byl v té dobe
ješte dostatek, ba prebytek dreva, a možností k jeho
využití bylo v té dobe ješte málo - jednou z nich byly
opet sklárny. V 18. století se Šumava stala oblastí s
nejvetší koncentrací skláren v Cechách. Roku 1784 z
celkového poctu 62 ceských skláren jich zde pracovalo 38 a na konci
18. století to již bylo 41 z 64 skláren. Pro majitele panství
byly sklárny významné nejen jako odberatelé dreva, ale i jako
odberatelé potravinárských produktu. Soucástí smluv se skelmistry
bývaly proto i podmínky odberu piva, vína, pálenky, masa atd.
Pracovní doba skláru ve dnech, kdy se utavené sklo zpracovávalo,
trvala s krátkými prestávkami až 20 hodin. Sklo bylo
zpracováváno zhruba trikrát týdne.
V druhé polovine 18. století zápasilo ceské sklárství také s
rostoucími cenami surovinových vstupu. Predevším ceny dreva
zacaly šplhat nahoru a stoupaly i ceny potaše.
Spolecenské a politické zmeny v celé Evrope prinesly dlouhé období
hluboké krize ceského sklárství. Sklárny zacaly masove
prerušovat práci a zastavovat provoz. Hluboký propad nastal
predevším po stretu se silnou konkurencí anglického dutého
olovnatého skla a po zavedení vyšších cel v nekterých
nemeckých státech. Až ve druhé ctvrtine 19. století
došlo k na strední Šumave k jistému oživení. K
definitivnímu úpadku skláren pak došlo v meziválecném období
20. století. Nejvetší sbírku šumavského skla v Ceské
republice dnes predstavují stálé expozice Muzea Šumavy (více
informací na http://muzeum.sumava.net)