Nahoránská kaplicka
Sedlák Tomáš Kašák z Nahoránek byl dobrý
hospodár a velice zbožný muž. Jako predzpevák vodil celá
procesí na poute do širokého okolí. Skládal i zbožná
ríkání a pri strašenském kostele usilovne pomáhal kde se
dalo.
Na svoji stále více churavející manželku nebyl již tak
laskavý jako v sakristii na pana faráre. Krome nahluchlého
pacholka a staré devecky nebylo na dvore jiné celádky, a tak
všechna práce okolo domu zustavala na nemocné selce.
Jednou, casne zjara, vešel Kašák v podvecer
do velké sednice, kde našel ženu klecet pod
krížem. Namáhave vstala, trásla se jako list osiky a naposledy
ho políbila. Pak ho ješte na celo poznamenala tremi
krížky a zanedlouho zemrela.
Do kraje prišlo léto a s ním senosece. Když
Kašák posekal tu velkou louku za chalupou, usedl, aby si
odpocinul. Jeho oci zabloudili pres kamennou zídku k lesum,
kopcum a tu zavzpomínal na svoji manželku. Vzpomnel i na slib,
který jí dal pri oddavkách u strašenského oltáre, ale který
nedodržel. Teskno padlo na jeho duši, protože to,
ceho si nikdy na své manželce nepovšiml, si
s bolestí uvedomil až nyní. Videl ji hezouckou, laskavou,
celou v bílém a na hlave rozmarýnový venecek spojený
pentlickou. Sám sebe videl, jak si jde pro nevestu. Dvere u její
chalupy byly zavrené, on na ne klepal a svatebcané se zeptali:
„Kdo je a pro co jde?“
Náhlá úzkost mu sevrela hrdlo. Pred ním doopravdy stála jeho
žena jako živá. Odena tak, jak si ji pred chvílí
predstavoval, v tech bílých svatebních šatech.
Pozdravila ho, políbila na celo a prála si, aby nechal postavit
vedle jejich gruntu kaplicku. „Nežil si vždycky
tak, jak se na pravého krestana sluší,“ rekla a
zmizela.
Tomáš Kašák splnil poslední prání své
manželky. Do roka postavil na vlastní náklad
v Nahoránkách, vedle svého gruntu, kaplicku. Vysvetil ji
18.cervna 1854 vikár Tomáš Breznický a zasvetil ji Pane
Marii Bolestné.
Prešel cas a Kašák dál vodil procesí na poute.
Když jednou prišel se strašenským procesím na
pout k sv. Vintíri u Dobré Vody, šel se obcerstvit
k zázracné studánce s pramenem železité vody. Uprene se
zadíval do studánky a v té prý se zrcadlil obraz Panny Marie.
Tak to tvrdil užaslým poutníkum, když jim o tom zjevení
vyprável. A poutníci to pak povídali po celém kraji. To za to,
že postavil v Nahoránkách kaplicku.
Pozdeji byla usedlost Tomáše Kašáka i
s kaplickou prodána mladému Janu Voldrichovi. A tak dodnes
zdobí nahoranskou náves puvabná kaplicka stínená starou
lípou.
Z podhurí Šumavy / Jaroslava Suchácová, Ludmila
Hromádková
Jan Voldrich predal „štafetu“ svému synovi
Bohumilu Voldrichovi a ten svým dcerám Magdalene a Marcele, mé
mamce a tete. Kaplicka i lípa stojí v Nahoránkách dodnes. Pred
20 lety jsme ji rekonstruovali, i když by si zase nejakou tu
opravu zasloužila. Preji pri hledání štestí a
doporucuji po odlovení chvíli posedet na schodech pred kaplickou a
užít si nádherný výhled do okolí.