Už par mesícu chodíme s Penguinama hledat ty malé i vetší schránky, které pracovne zveme „poklady“. A tak jednoho dne kluci zatoužili mít svou schránku, resp. založit pro druhé také takový, alespon malý poklad. Protože jsme nechteli keš uložit na nejaké nepekné a nezajímavé místo, volba padla práve sem. Nejsme žádní mysterkoví mágové, a tak se jedná jen o takovou malou keš pro radost. A abychom neochudili všechny zvídavé kamarády, našla jsem nejaké údaje vážící se k tomuto místu na internetu. Tedy, kdo byste chtel vedet více o míste i o sv. Pankráci, prejeme príjemné krátké poctení,a všem „dobrý lov“.
POZOR! SPUSTENA VER.4 PROSÍM DÁVEJTE POZOR PRI VYBÍRÁNÍ I UKLÁDÁNÍ, PRVNÍ VER. ZMIZELA HNED DRUHÝ DEN! DRUHÁ 3 MESÍCE PO RENOVACI!
Pro lidicky s hendikepem může být těžší. Presto NENÍ TREBA COKOLIV PRELÉZAT, DÁVEJTE PRESNE ZPET!!!!
Svatý Pankrác Podle legendy byl Pankrác (289-304) odsouzen k smrti za vyznávání krestanství. Narodil se ve Frýgii (Malá Asie). Legenda vypráví, že se narodil v rodine váženého krestana, jeho matka zemrela hned po jeho narození a otec o rok pozdeji. Žil proto u svého strýce Dionýse a odešel s ním do Ríma. Zrovna v té dobe však císar Diocletianus velmi tvrde pronásledoval krestany, priznání se k této víre se rovnalo smrti. Mladý Pankrác se však nezalekl, své vyznání nijak neskrýval, a tak byl brzy zajat a uveznen. Jeho veznitelé mu nabídli život, když se své víry vzdá. Chlapec se však ani ve svých ctrnácti letech nedal presvedcit, a smrt prišla vzápetí - 12. kvetna roku 304 byl Pankrác verejne stat. Jeho telo zachránila jedna statecná žena, která je odnesla do rímských katakomb. Nad hrobem postavil papež Symach v roce 500 na Pankrácovu pocest kostel, dnes zde stojí bazilika sv. Pankráce. Dnešní Pankrác je patronem detí ve Francii, a prvokomunikantu. Pomáhá také mladým rostlinám a kvetum, proti bolestem hlavy a krecím a také proti krivé prísaze. Pankrácuv kult se rozšíril po celé Evrope, predevším pak v Nemecku, také Francii.
Zdroj: Wikipedia
Pankrác Obec Nusle jest ve starých zápisech jmenována též Neosvetly, Nostuly, Neovstlí (Nóstli, Nástli, Nósli). Ponejprv se uvádejí r.1088, kdy král Vratislav daroval zdejší pozemky (v cásti zvané Údolí pod Vyšehradem) kapitule Vyšehradské. Ostatní cásti používány byly úredníky stolními (truksasy). rozhraní mezi temito byla louka, na niž v pozdejších dobách odbývána „Fidlovacka“. Tak povstaly Nusle Dolní a Horní.
Na návrší (u kostela sv. Pankracia - o nemž viz pri ul. Benešove) byla osada Krušina, prvne jmenovaná r. 1205, kdy kostel i pozemky náležely Benediktinum kláštera na Ostrove. R. 1323 byly Dolní Nusle dekanem vyšehradským rozdeleny na 13 usedlostí. Horní Nusle s poplužním dvorem byly králem Václavem I. darovány oseckým Cicterciákum a byly pripojeny též k sv. Pankráci. V Údolí byly již r. 1222 vinice, které za Karla IV. byly rozšíreny, takže Údolí zváno bylo vinicným (valis vinearum). Byly tu vinice nemeckých križovníku, Folimanka (vinice kapitulní), Konstancí, Karlštejnka. V místech Bucanky a Belky byla v 15. století vinice zvaná Klínek. Nad Nuslemi byla vinice Sádlovská (po proboštu Janu Sádlovi), pri silnici k Pankráci byla studánka a vinice Pátek (též Donátovská), vedle Jelitovská, Pízdovská, Marianská atd. Zmeny nastaly v husitských dobách, kdy ves Krušina zašla a Pražané prisvojili si veškeré statky duchovenské. Od té doby se casto menil majitel Nuslí. Mezi mnoha majiteli nutno vzpomenouti vehlasného právníka Nathanela Hložka ze Zbyslavic, pochovaného v kapli Betlémské, jehož znak, když Nusle r. 1898 povýšeny byly na mesto, prijat byl do erbu mestského. (Jest to: kvetoucí hloch v cerveném a bílém poli, nahore nad krunýrem orlí krídla, s medvedí hlavou). Roku 1758 bylo v Nuslích mimo panství asi 30 obytných domku. Byl tu zámek s poplužním dvorem, pivovarem, masnými krámy, mlýn, krcma „Na kovárne“ (kde nyní stojí Národní dum) a jiné. Teprve r. 1797, kdy koupil Nusle zbohatlý plukovník, šlechtic Jakub Wimmer, statky tyto byly zvelebovány, zakládány cesty, hrazeny cesty, vysazovány stromy a pod.Venkovský ráz mizel, zmizely vinice a bývalé tri cásti - Nusle, Údolí a Pankrác zvolna zastavovány. R. 1843 bylo na katastru nuselském asi 70 domku s 512 obyvateli, r. 1880 již 203 domy s 5500 obyvateli. Rozparcelována proslulá Zámecká zahrada (která v 18. století byla prístupna jen šlechte), bývalý zámecek zmenen v hostinec s tanecním sálem. Z údolních luk ponechán jen sad a ostatní vše zastaveno.
Zmizela i povestná slavnost „Fidlovacka“, slavená ve stredu po velikonocích. (Jméno pochází od nástroje, jímž ševci hladí kuži. Bylo to oblé drevo, uprostred silnejší, kterým se jako váleckem kuže hladila = „fidlovala“.) Slavnost tato pocházela ze starých dob a byla vítáním jara, ac povesti ji jinak vykládají.
Po pohnutých dobách husitských zustal na Pankráci toliko kostel a nekolik stavení. Kostel byl od r. 1421 až do r. 1622 ve správe podobojích. Domky zde vystavené ku konci 18. století náležely po vetšine k statku Horní Krci. Tehdy ovšem stavelo se nejvíce z cihel „egyptských“ ci „veprovic“ (též „buchty“ zvaných). Až do r. 1838 stavení tato mela císla krcská, a od té doby teprve císla „hornopankrácká“. Po zrušení partimoniálních úradu a pri novém rozdelování zeme r. 1853 Pankrác „jakožto katastru nemající“ pripojena byla k Nuslím a zacalo se psáti Nusle-Pankrác.
Zdroj: http://www.praha1929.cz/praha/nusle.html
...a ješte ze soucasnosti Nejhodnotnejší nálezy ale podnikli stavbari na Pankráci, kde trat metra podchází kostelík sv. Pankráce. Nejprve zde došlo k pruzkumu, jenž odhalil zbytky puvodní rotundy z 9. století a poté došlo ke zbudování betonových sloupu, na než byla usazena zvonice dnešního kostela.
Zdroj: http://www.metroweb.cz/metro/stanice/linka_c/1C.htm