O dinosaurech...
Každý jiste zná komercne
úspešné obrí ještery, obyvatele nescetných „jurských parku“ po
celém svete. Skutecnost však není tak desivá jako ve Spielbergove
filmu. Kdo opravdu byli ti slavní dinosauri?
Dinosauri (z reckého deinos sauros = „strašný ješter“), byli
velcí i malí ješteri z trídy plazu. Žili v období druhohor
(mesozoiku), které se delí na tri útvary: trias, jura, krída. První
zástupci dinosauru se objevují pocátkem triasu asi pred 235 mil.
let. Postupne ovládli ruzná životní prostredí na suché zemi, ve
vode i ve vzduchu. Vyznacovali se malou hlavou s malým objemem
mozku, meli vyvinuté druhé nervové centrum v oblasti míchy a
mohutne vyvinuté zadní koncetiny a ocas. Prední koncetiny byly
zpravidla menší, u nekterých celedí zakrnelé. Tito dinosauri se
pohybovali vzprímene po zadních nohách a svým vzhledem pripomínali
dnešní klokany, se kterými však nemeli nic spolecného. Nekterí
dinosauri byli schopni i rychlého pohybu. Triasoví dinosauri
nedosahovali mohutných rozmeru jako jejich mladší jurští
následovníci. Jedním z nejvetších v triasu byl Plateosaurus s
délkou kolem 7 m. V jure dorustali mnohem vetších rozmeru, nejvetší
Seismosaurus meril 36 až 50 m. Od stredního triasu roste
rozmanitost druhu a objevují se i formy plazu, které žijí dodnes –
krokodýli a želvy. V kríde zacali být dinosauri postupne
vytlacováni savci.
Pro morské prostredí jsou typictí ichtiosauri, ve vzduchu se od
jury proháneli pterosauri, pozdeji první operený Archeopteryx.
Tento dinosaurus byl ale slepou evolucní vetví. Ze suchozemských
sauropodu jsou nejznámejší brontosaurus, diplodocus, stegosaurus
nebo dravý tyranosaurus a allosaurus.
160 mil. let dlouhá éra vlády dinosauru koncí rychlým vymíráním na
prelomu masesoika a kenozoika. Vedci se stále nemohou shodnout, co
bylo prícinou tak rychlého vyhynutí dinosauru. Nejuznávanejší
teorií je dopad velkého chicxulubského asteroidu o prumeru více než
10 km na zemský povrch cca. pred 65 mil. lety (konec krídy).
Následné požáry spolu s intenzivní vulkanickou cinností zastínily
povrch planety, což vedlo k radikální zmene klimatu. Všechny tyto
události probehly v rámci geologického casu velmi rychle (cca.
30000 let) a rada živocichu nebyla schopna se vyrovnat s touto
zmenou. Od pocátku tretihor se vlády na planete ujímají teplokrevní
savci, kterí odolali zmene klimatu. Katastrofickou událost dokládá
vrstvicka s vysokým obsahem iridia, kterou je možné sledovat po
celém svete na hranici mesosoika a kenozoika. Nejnovejší teoriem na
základe nálezu predpokládají, že dinosauri mohli prežít velké
vymírání na konci krídy o 5-6 milionu let a definitivne vymreli až
pred 60 mil. let.
Nejvíce nálezu kosterních pozustatku dinosauru pochází ze
Severní Ameriky, východní Afriky, strední Asie: Jedna z
nejproslulejších nalezišt jsou soustredena ve sladkovodních
uloženinách souvrství Morrison v z. cásti USA. Tyto oblasti spadaly
v dobe mesozoika do tropického prímorského podnebí, které bylo
velice príznivé pro život dinosauru.
V Ceské Republice to není s nálezy koster dinosauru nijak
slavné. V triasu a jure tvoril Ceský masív horský ostrov, který
oddeloval Thetis (zárodek Stredozemního more) na J a Lauurasii na
S. Teprve v kríde se na naše území dostává more.
Donedávna jediným dokladem výskytu dinosauru na našem území byl
nález jedné stopy v lomu U devíti krížu SZ od Cerveného Kostelce.
Tato stopa snad patrí dinosaurovi z podrádu Theropoda. Minulý rok
do sbírky pribyla stehenní kost patrící bežnému typu býložravého
dinosaura z celedi Iguanodon (žil asi pred 95 mil. lety), která
byla nalezena nedaleko Kutné Hory. Na stejné lokalite byla pozdeji
nalezena cást kloubu z prstu zadní nohy.
Aby Ceská Republika nebyla ochuzena o celou kostru dinosaura,
byla usporádána tríletá expedice do Mongolska, která má za cíl
privézt co nejvetší cást kostry dinosaura. Loni byl zkušený tým v
Mongolsku vytipovat nekolik slibných lokalit. Letos by kostra mela
být vyzvednuta ze zeme. Celá kostra by mela být umístena v Muzeu
historie zeme vznikajícím na Prírodovedecké fakulte UK.
Neco o lokalite...
Cache vás zavede k lomu v Prední Kopanine. V lomech v okolí
Kopaniny se již od stredoveku teží opuky belohorského
souvrství (spodní turon), které vynikají svojí kvalitou.
Nejkvalitnejší a nejpevnejší je tzv. zlatá opuka, která je
težena v lomu poblíž keše. Tyto horniny byly v minulosti použity na
výstavbu mnoha významných pražských památek, jako je pražský Hrad,
bazilika sv. Jirí a dalších. Velice casto zdejší opuky používaly
jako socharský kámen. Opuky jsou svetle šedé až žlutavé velmi
jemnozrnné horniny. Sedimentovaly v pomerne klidném hlubokomorském
prostredí. Ve spodním turonu došlo ke zdvihu morské hladiny a velká
cást Cech byla pod morskou hladinou. Paleontologicky jsou tyto
horniny velmi chudé. Jen zrídka lze nalézt fosilie ruzných druhu
krídových inoceramu, amonitu ci plžu. Ackoliv je lom stále
aktivní (dotežuje se kámen na opravy pražských památek), je
vyhlášený jako chránené území, zejména kvuli významnosti lokality
jako neostratotypu (standardu) belohorského souvrství. A
co má lokalita spolecného s dinosaury? Snad je to, že v dobách kdy
vznikaly tyto horniny se ve zdejších morích mohli prohánet morští
dinosauri - ichtyosauri. Bohužel jejich kostry nebyly
nikdy v místních horninách nalezeny.
Jak se dostat ke keši...
K ceste
doporucuji využít hromadnou dopravu nebo vlastní auto. Ze stanice
Dejvická jezdí do Prední Kopaniny RegioBus 312. Ackoliv je ke keši
nejblíže ze zastávky K Tuchomericum, vystupte už na zastávce Prední
Kopanina a prohlédnete si románskou rotundu (visit link). Až si ji dostatecne
prohlédnete, vydejte se za šipkou ke keši. Prejeme dobrý
lov.