KARLUV MOST
Karluv most je nejstarší stojící most
pres reku Vltavu
v Praze
a druhý nejstarší dochovaný most v Ceské
republice (po moste v Písku). V Cechách to byla v
poradí ctvrtá kamenná mostní stavba, po mostu Juditine,
Píseckém a
Roudnickém.
Karluv most nahradil predchozí Juditin
most, stržený roku 1342
pri jarním tání ledu. Stavba nového mostu zacala v roce 1357
pod záštitou krále Karla
IV. a byla dokoncena v roce 1402.
Karluv most byl až do roku 1841,
kdy byl dostaven
most
císare Františka I., jediným komunikacním
spojením pres Vltavu
v Praze (nepocítáme-li prívozy a brody). Praha se stala i díky
kamennému mostu významnou zastávkou na evropských obchodních
cestách.
Most byl postupne ozdoben triceti sochami
a sousošími. Puvodne se mu ríkalo jen Kamenný nebo
Pražský most. Název Karluv most se vžil
až kolem roku 1870
na základe drívejšího podnetu
Karla
Havlícka Borovského.
Konstrukce mostu
Most je 515 metru dlouhý a jeho šírka je 9,40 až
9,50 m. Výška vozovky je 13 m nad normální
hladinou. Je tvoren šestnácti oblouky. Ve své délce je
trikrát zalomen a proti proudu je nepatrne vypouklý.
Mostní pilíre nebyly založeny až na skálu,
protože ležela príliš hluboko. Spolehlivé záznamy
o zpusobu založení mostních pilíru se nezachovaly. V
literature se uvádejí ruzné hypotézy:
- založení na šterk v recišti,
- založení na drevených roštech, na než byly
položeny mlýnské kameny,
- založení pomocí voru s mlýnskými kameny, které byly
potopeny v místech pilíru.
Most je doplnen tremi vežemi. Na Malé
Strane jsou to vetší a menší
Malostranská
mostecká vež. Na strane
Starého
Mesta pak
Staromestská
mostecká vež. Staromestská vež nestojí na
krajní opere mostu, jak je u mostních veží obvyklé, ale na
prvním vnitrním pilíri. Staromestská opera mostu je dnes zabudována
ve sklepích domu cp. 193.
Predchudci Karlova
mostu
Od praveku
lidé precházeli reku Vltavu v dnešním centru Prahy pres
nekolik brodu.
Jeden z nich se táhl od dnešní paty Mánesova
mostu na Starém Meste (Námestí Jana Palacha)
šikmo na druhou stranu k dnešní
Hergetove
cihelne. Pozdeji byl na míste dnešního Karlova
mostu postaven most drevený, který byl ale roku 1157
stržen povodní. Poté dal král Vladislav
II. vybudovat první pražský kamenný most, který byl
dokoncen v roce 1172
a dostal jméno po králove manželce Judite.
Toto dílo znicila povoden 3. února 1342.
Budování
mostu
Kronikári se vesmes shodují na tom, že základní kámen
nového kamenného mostu byl položen v roce 1357.
V presném datu se ale záznamy rozcházejí; nekteré uvádejí cervenec,
jiné svátek sv. Víta, tedy 15.
cerven.
Astronom
Zdenek
Horský (1929–1988) spekuloval o datu 9.
cervence 1357, v 5 hodin a 31 minut. Bylo to prý z toho
duvodu, že tomuto datu zrovna odpovídala príznivá konstelace
(konjunkce
Slunce se Saturnem). Soucasne datum odpovídá sledu lichých císel od
jedné do devíti a zpet. Tedy 1-3-5-7-9-7-5-3-1.
Za stavitele byl dlouhou dobu považován Petr
Parlér ze Švábského Gmündu. V roce 2007 byla
však publikována hypotéza, že projektantem a prvním
stavitelem mostu byl kameník a pražský meštan Oto,
zvaný též Otlin.
Mnohokrát byl ohrožován povodnemi, a to již v prubehu
stavby. Bylo to v letech 1359,
1367,
1370,
1373
a 1374.
V cervenci 1432
veliká povoden zaplavila vetší cást Starého Mesta, bylo
zboreno 5 pilíru mostu. Most byl poté opravován až do
roku 1503,
tedy celých 71 let. Další povodne ohrožovaly most
v letech 1655,
1784,
1845,
1872
a 1890.
Války telesu mostu príliš neublížily, pri obléhání
švédskými vojsky v 17. století ale byly poniceny sochy a
Staromestská
mostecká vež.
V roce 1393 dal Václav
IV. do reky svrhnout telo umuceného generálního vikáre
Jana
Nepomuckého. Na míste svržení Jana Nepomuckého z
mostu se nachází v kamenném zábradlí malý kovový krížek.
Na obrázku jsou videt severneji také pilíre starého Juditina
mostu, které jsou pod hladinou Vltavy dodnes.
Povoden 1784
V únoru 1784
stržené vory a ledy ucpaly oblouky mostu a voda podemlela
pilíre. Zrítilo se prední zhlaví pilíre, na nemž stála
vojenská strážnice. Celkem pet mostních pilíru bylo silne
poškozeno.
Rekonstrukcní práce vedl inženýr Herget spolu s navigacním
stavebním reditelem Františkem Traxalem. Po odstranení
porušeného zdiva byly základy zpevneny novými pilotami,
které se do dna zatloukaly rucními beranidly. Na piloty byl nasazen
drevený rošt a na nej pokládány mlýnské kameny.
Povoden 1890
V zárí 1890
protrhly most klády z utržených voru, které se o Karluv most
zarazily a bily do jeho pilíru. 4. zárí o pul šesté ráno
spadly dva oblouky mostu a o pul desáté se zrítil další
oblouk. Byly to oblouky pátý, šestý a sedmý (pocítáno od
strany malostranské).
Po dva roky nahrazovala zborené cásti drevená konstrukce. Pri
oprave již byla použita nová metoda – pilíre se
nove zakládaly na železných kesonech.
Pri oprave se uvažovalo i o tom, že zrícené tri klenby
budou nahrazeny dvema, aby se usnadnil prutok vody. Nakonec
však zvítezila zásada zachování puvodní podoby mostu. Obnova
zrícené cásti mostu byla dokoncena 19. listopadu 1892.
V dalších letech (1902–1904)
se postupne puvodní pilíre zpevnovaly menšími kesonovými
venci, spuštenými kolem základu.
Generální oprava
1965–1978
Stavební pruzkum v letech 1966–1967 ukázal, že most
ohrožují zejména trhlinky, jimiž vnikala do konstrukcí
deštová voda se solí ze zimních posypu vozovky. Rozevírání
mostu melo proto být zastaveno soustavou kotev, po délce byla
vložena železobetonová deska se sítí táhel. Teplotní
zmeny a pronikání vody mely omezit vrstvy izolací.
V celém plášti byly vymeneny poškozené pískovcové
kvádry. Predchozí asfaltový povrch, zrízený ve 20. letech 20.
století, nahradily štípané pásky žuly.
Most byl od dokoncení rekonstrukce vyhrazen pouze pro peší.
Náklad na celkovou opravu cinil asi 50 milionu korun.
Vetšina pískovcových
kvádru již v dnešní dobe není puvodních, tedy ze 14. a
15. století. Nove vymenené kvádríky jsou šedé nebo jasne
žluté. Puvodní kameny jsou pak na povrchu silne erodované a
nekteré z nich nesou na svém povrchu kamenické znacky (napr. pilír
v korytu Certovky,
tretí pilír na strane Starého Mesta).
Diskuse o nové oprave
mostu
Asi od r. 2001
se v odborných kruzích i verejne vedla debata o dalších
opravách mostu. Predchozí generální oprava mostu se neobešla
bez chyb. Hydroizolace pod dlažbou neplnila místy svou úlohu a
plne nezabránila prusaku srážkové vody do konstrukce. Druhou
diskutovanou otázkou byla funkce zminované železobetonové
desky, která mela mít stabilizacní funkci pro konstrukci mostu,
omezovat možnost protržení oblouku pri nebezpecných
povodních, spínat poprsní zdi a sloužit jako podklad pro
izolacní vrstvy. Vyhranený spor o tuto desku – zda ji
ponechat, rozrezat ci zcela odstranit – vyústil v krajne
polarizované názory.
V roce 2002
Prahu postihla stoletá voda. Karluv most ji prestál bez viditelného
poškození, címž se prokázalo, že koncepce opravy z
let sedmdesátých (železobetonová deska a její zakotvení do
kleneb a obvodových zdí) zpevnila výrazne celou konstrukci a
zabránila v krajní situaci znicení mostu.
V letech 2004–2005
byl spor konecne uzavren a byl stanoven casový program realizace
stavby. Roky 2005 a 2006 mely být venovány dopracování pruzkumu a
shromáždení kompletní dokumentace. V roce 2006
byly také první dva pilíre (osmý a devátý z malostranské strany)
ukotveny do betonových sarkofágu.
Oprava horní stavby zacala 20. srpna 2007 a potrvá asi 3 roky.
Most se bude opravovat po cástech a za provozu, zustane zachován
ctyrmetrový koridor prístupný verejnosti.
V druhé etape se po dobu peti až deseti let mají opravovat
mostní oblouky. Jedním z nejduležitejších bodu pred
samotným zapocetím rekonstrukce je výber vhodné lokality pro
težbu pískovce. Behem oprav již byla zjištena
dosud neznámá fakta o historii mostu.
Doprava na
moste
Od roku 1883
jezdila na moste
konka.
V roce 1905
ji vystrídala elektrická
tramvaj. Elektrický
proud byl pres most veden mostovkou po speciálních
kolejnicích, které zkonstruoval
František
Križík. To proto, aby nebyl narušen umelecký
vzhled mostu trolejemi. Po trech letech se ukázalo, že
težké tramvaje most dosti porušují a tak byly nahrazeny
v roce 1908
autobusy. Ty se však také neosvedcily. Následující rok byl
autobusový provoz zrušen a byl obnoven až v roce
1932
autobusy na pneumatikách. Verejná doprava zde fungovala až do
druhé
svetové války. Automobilový provoz skoncil v roce
1965
a od té doby slouží most jen pro peší.
Sochy a
sousoší
Puvodne byl most bez výzdoby. Pozdeji byl na nej umísten
kríž s
Ježíšem Kristem a od 17.
století bylo postupne na most umísteno celkem 30
prevážne barokních
soch a sousoší. Ty jsou postupne nahrazovány kopiemi.
Zdroje: text z wikipedie + vlastní doplnení, fotografie
z ruzných zdroju
CHARLES BRIDGE
Charles Bridge is a famous historical bridge
that crosses the Vltava
river in Prague,
Czech
Republic. Its construction started in 1357 under the
auspices of King
Charles IV, and finished in the beginning of 15th
century. As the only means of crossing the river Prague, the
Charles Bridge used to be the most important connection between the
Old Town, Prague
Castle and adjacent areas until 1841. Also this
'solid-land' connection made Prague important as a trade route
between east and west Europe. The bridge was originally called the
Stone Bridge (Kamenný most) or the Prague Bridge
(Pražský most) but has been the "Charles Bridge" since
1870.
The bridge is 516 meters long and nearly 10 meters wide, resting
on 16 arches shielded by ice guards. It is protected by three
bridge towers, two of them on the Lesser
Quarter side and the third one on the Old
Town side. The Old Town bridge tower is often considered
to be one of the most astonishing civil gothic-style
buildings in the world. The bridge is decorated by a continuous
alley of 30 statues and statuaries, most of them baroque-style,
erected around 1700.
During the night Charles Bridge is a quiet witness of medieval
times. But during the day it changes its face into a very busy
place. Painters, owners of kiosks and other traders compete for the
attention of numerous tourists crossing the bridge.
Building the bridge
The need for building a new bridge emerged after the old romanesque
Judith Bridge (Juditin most, built around 1170 and named
after king Vladislav
I's wife Judith) was destroyed by a flood
in 1342. Royal astrologers
and numerologists
specified a precise moment for
Charles IV to personally assist in the laying of the
foundation stone as 9
July 1357,
at 5:31 am. This minute can be enumerated as 135797531. This
palindromic
sequence of ascending and descending odd digits is carved out on
the Old Town bridge tower. The building was supervised by Peter
Parler and led by a "magister pontis", Jan Ottl.
The bridge was built from Bohemian sandstone.
There is a legend saying that eggs were used to enrich the mortar
used to bind the stone blocks to make it harder. Although the
saying cannot be verified, modern laboratory tests have indeed
proved anorganic and organic ingredients to the mortar.
[1]
The construction of Charles Bridge took place until the beginning
of 15th century. To sustain the bridge, tolls were taken, first by
the religious order of the
Knights
of the Cross with the Red Star, who had their
mother-house nearby, then by the Old Town municipality (until
1815).
Until the 20th century
Throughout its history, Charles Bridge suffered several havocs
and witnessed many historic events. A flood
in 1432 damaged three pillars. In 1496 the third arch (counting
from the Old Town side) broke down after one of the pillars
lowered, being undermined by the water (repairs were finished in
1503). A year after the
Battle of White Mountain, when the 27 leaders of the
anti-Habsburg
revolt were executed on 21
June 1621,
the Old Town bridge tower served as a deterrent display of the
cut-off heads of the victims to stop Czechs from further
resistance. During the end of the Thirty
Years' War in 1648, the Swedes
occupied the west bank of Vltava and as they tried to advance into
the Old Town, the heaviest fights spread out right on the bridge.
During the fighting, they severely damaged one side of the Old Town
bridge tower (the side facing the river) and the remnants of almost
all gothic decorations had to be removed from it afterward. During
the late 17th
and early 18th
centuries the bridge gained its typical appearance when
an alley of baroque statues was installed on the pillars. During a
great flood in 1784, five pillars were severely damaged and
although the arches didn't break down, the traffic on the bridge
had to be greatly restricted for some time.
The original stairway to Kampa Island was replaced by a new one
in 1844. The next year, another great flood threatened the bridge,
but the bridge escaped major damage. In 1848, during the
revolution
days, the bridge escaped unharmed from the cannonade, but some of
the statues were damaged. In 1866, the pseudo-gothic gas (later
changed to electric) lights were erected on the balustrade. In the
1870s, the first regular public transport (omnibus)
line went over the bridge (officially called "Charles Bridge" after
1870), later replaced by a horse-tram. The bridge towers underwent
a thorough reconstruction between 1874 and 1883.
On 2-5
September 1890,
another disastrous flood struck Prague and severely damaged the
Charles Bridge. Thousands of rafts, logs and other floating
material that escaped from places upstream gradually formed a huge
barrier leaning against the bridge. Three arches were torn down
from the great pressure and two pillars collapsed from being
undermined by the water, while others were partly damaged. With the
fifth pillar, two statues - St.
Ignatius of Loyola and St.
Xavier, both by Ferdinand
Brokoff - also fell into the river (the former statue
was replaced by a statuary of Cyril
and Methodius
by
Karel
Dvorák, the latter was replaced by a replica of the
original). Repair works lasted for two years (the bridge was
reopened on 19
November 1892)
and cost 665,000 crowns.
20th century to
present-day
In the beginning of the 20th century, Charles Bridge saw a steep
rise of heavy traffic. The 15
May 1905
was the last day of the horse-line on the bridge, as it was
replaced with an electric tram until 1908 and with buses afterward.
At the end of World
War II, a barricade was built in the Old Town bridge
tower gateway. A capital repair of the bridge took place between
1965 and 1978, based on a collaboration among various scientific
and cultural institutes. The stability of the pillars was
reassured, all broken stone blocks were replaced, the asphalt top
was removed and all traffic has been excluded from the Charles
Bridge since then, making it accessible by pedestrians only. The
repair cost 50 million crowns.
During the 1990s, some people started criticizing the previous
reconstruction of the bridge and proposing a new one. As of the
beginning of the new millennium, most of the experts appeared to
agree that the previous reconstruction had not been flawless but
disputed the need for further interference with the bridge.
However, after the disastrous floods
of 2002 (which itself caused only minor harm to the
bridge), it was decided that repair and stabilization of the two
pillars (number 8 and 9) on the Malá Strana side of the Bridge
would happen. These are the only river pillars that have not been
repaired after the 1890 floods. The floods intensified the voices
of the supporters of an overall bridge reconstruction and, as of
2005, the current repair of the pillars is considered as the first
phase of the reconstruction, which will concentrate especially on
building a new hydroisolation system protecting the bridge. The
whole reconstruction will be done gradually without needing to
close the bridge and is scheduled to finish in 2007.
Statues on
the bridge
The alley of 30 mostly baroque statues and statuaries situated
on the balustrade forms a unique connection of artistic styles with
the underlying gothic bridge. Most sculptures were erected between
1683 and 1714. They depict various saints
and patron
saints venerated at that time. The most prominent
Bohemian sculptors of the time took part in decorating the bridge,
such as: Matthias
Braun, Jan
Brokoff and his sons Michael
Joseph and Ferdinand
Maxmilian.
Among the most notable sculptures, one can find the statuaries
of St.
Luthgard, St. Crucifix or St.
John of Nepomuk. Well known is also the statue of
knight Bruncvík, although it does not belong to the main alley.
Beginning in 1965, all of the statues have been systematically
replaced by replicas and the originals have been exhibited in the
lapidarium of the National Museum.
In popular
culture
KEŠ – THE
CACHE
Keš je uložena ve vyvrtaném otvoru po sonde
na boku mostu. Na bocní strane keše je císlo, které si
mužete nebo nemusíte zapsat. Mohlo by se Vám hodit k otevrení
Prague bridges 6….
The cache is hidden in a small hole left from a probe on the
side of the bridge. There is a number on the side of the cache,
which you can note and use it for opening Prague bridges
6…
