Dnes na stráních najdete sutová pole, stopy po primitivní težbe kamene (snad odtud pochází název nedalekého vrchu Kámen) a pokroucené zakrslé duby teplomilných doubrav, strídané malými plochami suchých vresovišt.
Podstatná cást tzv. Všenorské brány byla predbežne zahrnuta mezi vytipované chránené biotopové lokality projektu Natura 2000, nicméne zatím nebyla vybrána mezi chránená území. Více informací naleznete na stránkách www.nature.cz.
Ze skalky, na níž dríve stával drevený kríž, se otevírá cástecný výhled na Dobrichovice, v letním období bohužel omezený vzrostlými stromy. Fanoušci železnice ocení, že budou mít jako na dlani místní nádraží, romantické duše poteší západ Slunce nad kopecky Ceského krasu.
…………………………………………………………………………………………………..
Ke Kocicímu kameni se váže také povest o mlynári Jeníkovi a príšerném zlocinu, který spáchal. Jak už to tak u povestí bývá, datace oné události je nejasná…
Kdesi v údolí Berounky žil mlynár Jeník s cerným kocourem Mackem a jedinou dcerou Anickou. Dívcina nemela o nápadníky nouzi, z cehož mužeme usuzovat, že byla krásná. V souladu s dobovým vkusem, nezprzneným soutežemi Miss, si lze Anicku predstavit jako copatou slovanskou Venuši s dolícky ve tvárích. Mlynár byl na svou dcerku náležite pyšný, kudy chodil, tam se chlubil, že ji nedá za ženu žádnému holobrádkovi z Nemanic. Tím také odbýval všechny chtivé jinochy z okolí.
Jednou po žních se zastavil ve mlýne bohatý sedlák odkudsi od Dobríše. Že jel takovou dálku, bylo jasné, že ho nezajímá žádný pytel mouky, ale lepá Andula. Však na ni ten vypasený starý mládenec poulil oci jako mlsný kocour! Mlynár, zvyklý na mlýnici plnou prachu, vida sedláka s kapsami plnými prachu, rázem vedel, že toho chlapáka chce za zetáka.
„Napresrok z jara, až holce bude dvacet, bude vaše!“ slíbil sedlákovi.
Jenže Anicka nebyla žádná praktická slecna, a tak ji ekonomická stránka lásky nezajímala. Zajímal ji myslivecký adjunkt Josef! Pan otec však této lásce neprál.
„Co má adjunkt krome mládí a uhrancivých ocí?“ lamentoval Jeník.
Sedlák nemel mládí, šarm ani smysl pro humor, ale mít ho v rodine byl dobrý byznys. A Jeník už mu dal své slovo.
Jestli byla Andulka nemoderní v tom, že nebyla na prachy, tak v jiném ohledu predbehla dobu. Nejenže se s adjunktem tajne scházela, o masopustním úterku se s ním dokonce spustila!
Samodruhá slecna tušila, že doba predmanželské lásky a svobodných matek ješte nenastala, a tak se od urcité doby radeji nevzdalovala z mlýna, aby se nedostala do recí. Doufala, že pan otec ji v hanbe nenechá a dá ji za ženu Josefovi. Však mladík každou nedeli chodil žádat o její ruku. Mlynár už nedoufal v nic, lec se svolením k veselce takticky otálel.
Potomek prišel na svet v souladu se rcením „svatý Martin ukáže, co masopust dokáže.“ Novopecený dedecek se však z pohledu na malého vnoucka v kolíbce nedokázal tešit. Vedel, že jeho sen o lukrativní veselce utekl jako jarní povoden. Predstava myslivce jako zetáka Jeníka drásala tolik, že si musel rádne prihnout šnapsu.
Možná ta koralka byla stará myslivecká, možná ne, Jeníkovi však vnukla hrozný nápad a dost kuráže k jeho realizaci. Pockal, až prvorodicku zmuže únava, nacež sebral díte a uhánel s ním do kopcu nad údolím. Zastavil u malé skalky vysoko nad Všenory, v místech, kde Lišky dávají dobrou noc. Místo nevybral náhodou, doufal totiž, že se lišky postarají parchantovi o vecný spánek, a když ne lišky, tak chladná noc.
Když se vrátil na statek, nebylo mu do reci, Anicka ješte spala. Bodejt by ne, když ji nebudil krik dítete!
„Škoda kluka vnuka, ale delám to pro Ancino štestí,“ obhajoval se pred svým svedomím. Být vrah bylo horší, než si myslel – mel dojem, že i ten pitomý starý kocour na nej házel vycítavé pohledy.
„Co zíráš, Macku?“ okrikl kocoura, když už dál nedokázal vševedoucí pohled zvírete snášet.
„Vím, co jsi provedl,“ zamrucel kocour. Jeník po zvíreti zlostne mrštil polenem. Zvíre seskocilo z pece a zmizelo pootevrenými dvermi ven. Jenže výcitky se tak snadno zahnat nedaly.
Ješte té noci mírila funící postava zpátky do lesa. Nebál se hejkalu, kudibala ani nocních žínek: „At si me klidne roztrhají,“ doufal.
Když došel ke skalce, uvidel jejich Macka, cerného jako sama noc. A nebyl tam sám – slezly se tam snad všechny kocky a kocouri z okolí. Sedeli na kamenech a zahrívali spokojene spící nemluvne. Zázrak! Jeníkovi poklesla celist, padl na kolena a zacal dekovat Bohu, andelum a vubec všem tajemným silám.
A tak mel príbeh zadeláno na happy end. Mlynár se mohl vrátit i s vnouckem domu a stát se hodným tchánem mladého myslivce. Skála, na níž díte opustil a posléze opet našel, byla od té doby nazývána Kocicím kamenem.
…………………………………………………………………………………………………..
Uvedené souradnice Vás nezavedou k úkrytu cache, nýbrž na nepríliš vzdálené krížení lesních cest!!!
Presnou polohu pokladu prozradí následující obázek:
Ješte malá nápoveda - cache se neukrývá v obrí truhle mezi radami stromu.
V obrázku jsou zaznamenány presné souradnice úkrytu. Chce to jen správný nápad.
Pri déle trvajících potížích s touto cache namísto nadávek radeji vyhledejte pomoc ownera (cestu k řešení najdete na mém profilu).
…………………………………………………………………………………………………..
Poznámky:
Vukol cache jsou strmé sutové svahy, budte opatrní!
Protože místo uložení „pokladu“ má co do cinení s kockami, uvítám, pokud k logu pripojíte fotku své kocicky. Pokud kocku nemáte, nevadí – na svých toulkách mužete vyfotit cizí kocku (nebo jste-li slicná kacerka, mužete vyfotit treba sama sebe :o)
Toto není podmínka uznání logu!
Budu rád, pokud mimo trackovatelných predmetu budete menit predmety s kocicí tematikou. Zejména Vás však prosím, at do krabicky nevkládáte „šmejdy“ (prošlé jízdenky, papírky od sladkostí, zátky od piva, rozlámanou veteš – zkrátka takové to smetí, kterého se po keškách válí spousty). Schránky na odpadky naleznete v kterékoliv vesnici v okolí.
Jak se tam dostat?
Do blízkosti Kocicího kamene vede lesní pešina, sjízdná s trochou opatrnosti na horském ci trekovém kole. Z rozcestí „Pod Kamenem“ (N 49°55.460´ E 014°19.586´) je to projíždka z vetší cásti po rovine. Pozor – záverecný úsek cesty je hojne zasypán listím!
Cesta od Všenor (nejbližší zastávka CD na N 49°55.965´ E 014°18.314´ ) je kratší, ale pokud nejste kamzík, dá vám její prevýšení zabrat. K lesu odsud vede modrá turistická znacka.
Motorizovaní kaceri mohou zapomenout na Drive-In, ke kešce se dojet nedá. Auto mužete nechat bud ve Všenorech nebo na Jílovišti. Kousek za obcí Jílovište smerem na Všenory (N 49°55.341´ E 014°19.746´) je asfaltové parkovište, které dríve sloužilo rekreantum jako základna k vycházkám do lesa. K rozcestí „Pod Kamenem“ je to coby kamenem dohodil. Po špatných zkušenostech s dobytky, využívající les jako skládku (kolem parkovište je to opravdu des) však bylo parkovište odríznuto závorou. Vedle ní zustalo místo tak pro jediné auto.
Mezi parkovištem a rozcestím je malý altánek s lavickami (N 49°55.358´ E 014°19.582´), vhodný k posezení a sporádání svaciny. Altánek je spolu s parkovištem jedinou vzpomínkou na projekt rekreacního využití lesa, který v druhé polovine minulého století pocítal s výstavbou rozhledny na nedaleké kóte Kámen.
Tipy pro kacery:
Návštevu Kocicího kamene mužete spojit s odlovem nedaleké „Kámen Cache II.“ Pokud se od vlaku dáte na modrou, dojdete i ke schránce u romantického „Glorietu“.
Z rozcestí „Pod Kamenem“ je možné pokracovat po cervené trase smerem na Cernolické skály a pri té príležitosti odlovit cestou další cache (napríklad „Bužlík Cache“). Pokud se z téhož rozcestí vydáte po cervené na opacnou stranu, dojdete coby dup k pokladu „Rozcestí“. Zelená trasa z tohoto rozcestí míjí cestou k železnicní zastávce Všenory zase cache „Kostel sv.Václava ve Všenorech.".
Když už se vrhnete na luštení a plánování, doporucuji zamerit pozornost i na modrý otazníček keše „Jak se sovy ucili zpívat“, vždyt u Všenor je tak krásne a zajít si za dalším pekným pokladem muže být tím nejlepším zpestrením vaší toulky.
|
Návštevu tohoto pokladu mužete zapsat
i na alternativním webu!
|