Pražské hradby
První opevnení v Praze bylo na
Pražském hrade. Za doby prvních Premyslovcu v 9.
st. byl Hrad opevnen jednoduchými hlinenými valy,
zesílenými na západe drevenými
palisádami. V pol. 11. st. za Bretislava I. dostal
nový silný násep z hlíny, dreva a
kamene. Teprve za Sobeslava I. roku 1135 byl ohrazen silnou
románskou pevnostní zdí s nekolika branami.
Již od dob Premyslovcu bylo i mesto obehnáno
opevnením. Stredoveké stavby se zacaly stavet za
Václava I. kolem Starého Mesta r. 1235, práce
byly dokonceny 1253. Po r. 1257 se Premysl Otakar II. zameril na
Malou Stranu, Hradcany byly obehnány až v 1. polovine
14. st. Pozdeji v letech 1348 - 1350 byly vybudovány
stredoveké gotické hradby Karla IV., které na
levém vltavském brehu dosahovaly až na
Újezd a Pohorelec a na pravém brehu na okraj nove
založeného Nového Mesta.
Špatná zkušenost z tricetileté
války ukázala, že gotické opevnení
mesta bylo nedostatecné. Proto byla r. 1653 zapocata premena
Prahy v barokní pevnost s citadelou na Vyšehrade.
Práce byly zahájeny na pravém brehu Vltavy a
ukonceny byly r. 1730 opevnením Malé Strany a
Hradcan. Stavbu nového opevnení vedl generál
Innocentio hrabe Conti a staveli pražští
stavebníci Carlo Lurago na pravém brehu a Santini de
Bossi na levém brehu reky. Barokní hradby se
táhly od Vyšehradu pres dnešní ulici Na
Slupi ke Karlovu, pak nynejší ulicí Sokolskou
a Mezibranskou k Národnímu muzeu, k Bulharu a pres
Masarykovo nádraží na Tešnov k rece. Na
levém vltavském brehu pokracovaly po svahu
Letné k Brusce, odtud na severní strane se
táhly Mariánské hradby, nazvané podle
kostelíka P. Marie stávajícího
poblíž Bruské brány, pokracovaly
dále pres Prašný most, Pohorelec a
Petrín dolu k Vltave. Opevnení bylo zesíleno
na levém i pravém brehu Vltavy dvaceti baštami
pojmenovanými podle svatých patronu. Bašty
byly hranolovité obranné veže
vybíhající z opevnení a
umožnující bocní
ostrelování útocníka. Jejich
základna byla asi 6 x 6 m, váška 15 - 20 m.
Barokní hradby odolaly napr. obléhání
Friedricha Pruského r. 1757, pozdeji však pri
nových zpusobech vedení války nemely
valného významu. Pro nedostatek financí
chátraly a když zacaly bránit rozvoji mesta,
rozhodl císar František Josef I., aby Praha byla
prohlášena otevreným mestem a aby byly zboreny
mestské hradby. S jejich bouráním bylo
zapocato r. 1874 mezi Porícskou branou a ulicí Na
Florenci. Do r. 1876 bylo zboreno novomestské
opevnení až ke Slepé bráne na konci
Jecné ul. Až do zacátku 20. st. se po
etapách pokracovalo smerem ke Karlovu a mezi Strahovskou a
Bruskou branou. Bourání skoncilo r. 1930 pri
bourání kasáren Na Brusce. Hradby se dochovaly
na Vyšehrade, zcásti na Mariánských
hradbách a za Strahovským
klášterem.
Soucástí opevnení byly brány,
jimiž se vstupovalo do mesta. Byly prvním objektem,
který príchozí spatril, proto, i když
pevné a mohutné, bývaly také
krásné a bohate zdobené. Do vetšiny
pražských bran se vcházelo pres vodní
príkop po moste, který se zvedal kdysi
lýkovými provazy, pozdeji železnými
retezy. Brány mívaly silné železné
mríže, kterými se zatarasily pred
neprítelem. U zdi bran se smelo prodávat ruzné
zboží, na jedné strane bývalo
stanovište ozbrojencu s halapartnami a v branách se
vybíralo clo, nebo se tam odevzdávaly kolky neboli
cejchy, což byly desticky, které obchodník
koupil na celnici a které oznacovalo zboží,
jež obchodník vezl do mesta. Ješte v 70. letech
19. st. se pražské brány na noc zamykaly.
Opozdilci bývali vpoušteni za poplatek malými
vrátky, Pražany zvanými "prasecí
vrátka". 1. 3. 1838 vešlo v platnost
narízení, které upravovalo
otevírání pražských bran podle
rocní doby. Brány se zavíraly od listopadu do
února v 8 hodin vecer, v breznu a dubnu v 9 hodin a od
kvetna do ríjna v 10 hodin vecer. Kdo chtel odjet z mesta v
noci, když byly brány uzavreny, musel žádat
o písemné povolení, tzv. Thorzettel. V dobe
válecného nebezpecí nebo morových
epidemií zustávaly brány zavreny. Puvodne mela
všechna pražská mesta vlastní hradby s
branami.
Hradcany
Hradcany byly opevneny na pocátku 14. st. Po
rozšírení Hradcan o Strahov a Pohorelec byla
r. 1631 v Kanovnické ulici vedle kanovnického domu
vystavena brána Špitálská (ci
Šárecká), zborená r. 1885. Na Pohorelci
v míste dnešních kasáren stávala
brána Strahovská, zvaná též
Ríšská, která prevzala funkci
bývalé Strahovské brány,
stojící o neco níže v
malostranském opevnení. Tudy vedlo spojení
Prahy prastarou cestou do západních Cech.
Brána byla postavena r. 1657 a zborena 1898 - 99. Tudy
vtrhla do Prahy r. 1620 vojska Ferdinanda II. a 1648
Švédové, aby se zmocnili Hradcan a Malé
Strany. Nad Úvozem stála brána sv. Benedikta
ci Dláždená a poblíž
Belvedéru pak od r. 1721 podnes stojí jako
jediná dodnes zachovaná Písecká
brána (tretí toho jména), známá
spíše jako brána Bruská (viz
samostatný dokument). Další brána byla
proti mostu do Hradu a k potoku Brusnici vedla brána vedle
dnešního Arcibiskupského paláce. Z
puvodního opevnení se dochovaly jen nesouvislé
malé úseky hradeb a jméno ulice
Mariánské hradby, která vede podél
Chotkových sadu a Královského
letohrádku nahoru ke Hradu presne v míste, kudy se
táhlo mohutné barokní opevnení.
Dochovaly se zde ctyri bašty ci bastiony, z nichž
nejzajímavejší je bašta sv. Marí
Magdaleny na samém okraji Letenských sadu nahore nad
Klárovem, z níž se strílelo v 19. st.
pražské poledne. Jakmile na veži Klementina
mávli cerveným praporkem, dal velitel bašty
pokyn k výstrelu. Strelbou z dela se z této
bašty také ohlašovalo narození potomka
habsburského rodu. Pri narození dcery se
vypálilo 21 ran, pri narození syna 121 ran.
Bašta sv. Tomáše (taky na okraji Letné)
a bašty sv. Ludmily a sv. Jirí jsou znacne
upravené a zastavené bloky domu. V
dnešní Mickiewiczove ulici stávala
brána sv. Ludmily, v níž byla v 70. letech 19.
st. vyhlášená restaurace Panorama.
