1, 50°AB.C05 // 14° 30.250
AB - Den nejvyšší vodní hladiny +1
C - Měsíc nejvyšší vodní hladiny
2, 50°17.1D0 // 14° 31.0E4
Pro další postup je třeba najít "hraniční znak" - Hraniční znak hledejte u ohrady, někdy bývá zarostlý.
D = Barva. 1 - Zelená, 5 - Červená, 9 - Žlutá E = Tvář. 6 - Kolečko, 7 - Čtverec, 8 - Lichobežní
Poté pokračujte stále rovně a kolem vody.
3, 50° 1F.G83 // 14° 30.F4F
F - Na břehu na kterém stojíte najdete cedulku lodní signalizace otočte pomyslné vzhůru nohama a vyjde Vám F
G - Z oplocení vycnívají u vody trny z roxoru, spočte je a vyjde G
4, 50° 16.(HIJ)+133 // 14° 30.(KLM)+561
Číslo revíru je ve formě HIJ KLM. V bodě 4 Najdete finálku
KOSTEL SV. JAKUBA VETŠÍHO
Gotický kostel sv. Jakuba Vetšího v Libiši je malý jednolodní kostel s petiboce ukonceným presbytárem s žebrovou klenbou a plochostropou lodí. Datum postavení je nejisté, v literature se nekdy uvádí, že stavba kostela byla zahájena okolo roku 1080 svatojirskou stavební hutí, pak by ale nepochybne šlo o významnou památku románského slohu. Do tohoto období však stavba kostela sv. Jakuba v Libiši zarazena není - je jednoznacne gotického slohu. Musí být tedy mnohem mladší. První zmínka o nem je cinena v tzv. Libri confirmationum (uvedené knihy byly vedeny pražským arcibiskupstvím a zaznamenávaly umístení faráru na jednotlivé fary. Záznam je k roku 1357 - datum je však opet nejisté. Jednoznacne se však dá ríci, že kostel musel s urcitostí stát pred rokem 1391, protože dne 25. cervence 1391 byla uzavrena smlouva s mistrem Petrem Lútkou na stavbu kostela v Medonosích, v níž se klade jako podmínka, aby nový kostel byl vystaven "in eadem forma prout ecclesia in Lybbysse". Z tohoto by vyplývalo, že recený stavitel byl také puvodcem kostela Libišského a tedy jej vystavel pred rokem1391.
Kostel je cenný predevším svojí freskovou výzdobou. Fresky byly po dlouhou dobu (zrejme od husitských válek) omítnuty a prakticky se na ne zapomnelo. První známou restauraci libišských fresek provedl akademický malír Cíla v r. 1942-43. Další restaurace probehly v šedesátých letech 20. století a po r. 1995. V roce 2002, kdy nicivá povoden zalila i libišský kostel, sahala voda až po spodní okraj maleb. Ackoliv byl interiér kostela prakticky znicen, to nejcennejší - fresky, voda nezalila. Kostel obklopuje malý hrbitov a opodál stojí cenná drevenná zvonice.
Kostelík sv. Jakuba Vetšího v Libiši je malý a lod je pouze o malicko delší než knežište. Až do r. 1541 stál bez veže, pripomínal tedy spíše mestskou ci hradní kapli než farní kostel. Na velikost vnitrního prostoru mela vliv též okolnost, že farním byl kostelík puvodne asi jen pro obyvatelé "pražského dílu" vší Libiše. V knežišti jsou dve klenbová pole s krížovou klenbou, jejíž žebra se protínají v okrouhlých svornících. Na jednom z nich je vytesán beránek s praporcem, z jehož prsou se rine krev do kalichu. Konce žeber jsou osazeny na konzolách. Tyto mají dve cásti. Horní jsou zdobeny rostlinným nebo architektonickým ornamentem, dolní pak ruznými lidskými hlavami. Je možné, že lidské hlavy a tváre na konzolách zpodobnují cleny rodiny zakladatele kostela a stavitele Petra Lútku.
Stavebníky libišského kostelíka zrejme byla ve 14. století rodina pražských meštanu Velflovicu, která užívala erbu kosmo deleného nepravidelným lomeným pilovým rezem. Tento znak je dvakrát vyryt na soklech kostelního portálu. Figura nepravidelné lomeného pilového rezu patrila k nejoblíbenejším heraldickým figurám ve znacích meštanu Starého Mesta Pražského v dobe predhusitské. Fresky na stenách, pocházející z konce 14. století, zobrazují svetce - patrony rozmanitých lidských cinností i životních osudu. Zasvecení sv. Jakubovi Vetšímu, apoštolu a bratru evangelisty Jana, znamenalo, že kostelík byl zasvecen ochránci poutníku. Hned pri vstupu na sebe upoutá pozornost nejvetší, robustní a obrovitá freska sv. Kryštofa na severní stene lodi - rovnež patrona poutníku, obchodníku a cestujících. Obdobne pri odchodu druhá zdejší nejvetší figurální freska archandela Michaela, rovnež mimo jiné patrona kupcu. Jen málokde se sešlo tolik ochráncu cestujících jako práve v Libiši 14.století. Tady prímo profiluje program nebeské ochrany poutníku a zejména obchodníku, tedy pražských meštanu a zakladatelu kostela, jejichž predpokládaná zámožnost plynula predevším z úcasti na dálkovém obchodu. Ten nebyl prost nebezpecí a rizik. Zisky z obchodu ukládali pak do pudy v okolí Prahy, mimo jiné též v Libiši. Postava archandela Michaela s mecem a váhami symbolizuje Poslední soud a je patronem prilehlého hrbitova, kterým je kostelík obklopen dodnes). Tato postava ukazuje, že kostelík byl od svého zacátku vybaven farním právem (v tomto prípade právem pohrbu).
V knežišti je po obou stranách vždy po šesti apoštolech:
- sv. Petr s klícem - patron rybáru, klempíru a zámecníku
- sv. Ondrej s mohutným krížem - patron rybáru, rezníku a provazníku
- sv. Jan Evangelista s plnovousem (bratr sv. Jakuba Vetšího) - patron spisovatelu
- sv. Šimon s knihou a pilou - patron drevorubcu
- sv. Tadeáš s kyjem - patron lidí bez nadeje
- sv. Filip s vysokým krížem - patron kloboucníku
- sv. Matej se sekerkou - patron rezníku a stavebních remeslníku
Za hlavním oltárem výjev sv. Jirí na koni v zápase se saní (patron rytíru a ochránce sídel a rolníku).
V ostení oken sv. Justína, sv. Martin bez kone, sv. Katerina Alexandrijská (oblíbená svetice Karla IV.) patrila v Libiši k ochráncum v nouzi a nemoci, dále sv. Barbora s modelem veže v rukou (známá jako patronka horníku), zde na libišské kostelní fresce je ochránkyní že 14. svatých pomocníku a také patronkou kostelní stavby a hrbitova, sv. Markéta (patronka zemedelství) a sv. Apolena (patronka zubních lékaru) - od 13. století ochránce proti nemoci a nouzi. Tedy všechny 4 ženy ze 14 sv. pomocníku
Kamenná krtitelnice stojí v severozápadním rohu lodi. Je to silný oblý válec vysoký 0,99 m, který nese velikou, na základe šestiúhelníka vytvorenou cíši. Krtitelnice je zrejme pozdejšího puvodu. V severní stene knežište se nalézá kamenný sanktuár, jehož stárí je odhadováno na 2. polovinu 15. století až první polovinu 16. století.
K inventári kostela patrily rovnež dva veliké (asi 2 m) drevené svícny ze druhé poloviny 16. století. Krome nich náležel libišskému kostelíku ješte obrovský, 4 metry vysoký a že dreva rezaný svícník ze 17. století. Nyní jsou uloženy v Národním muzeu.
Prírodní rezervace Cernínovsko
Lužní porosty prírodní rezervace Cernínovsko se rozprostírají na levém brehu Labe v nadmorské výšce 165 m n.m. a obklopují slepé labské rameno (tzv. Staré Labe ci Libišská tun).
Porosty lužního lesa rostou na labských holocénních náplavech,jež jsou tvoreny píscitými šterky, písky a hlinitými ci jílovitými sedimenty dosahujícími hloubky až 10 m. Hladina podzemní vody se v techto pudách pohybuje v rozmezí 0,5 až 2,5 m pod povrchem a v prubehu roku výrazne kolísá. Ve slepém rameni roste:
- Stulík žlutý - Nuphar lutea
- Okrehek Hrbatý Lemna gibba - nejvzácnejší ze trí druhu našich Okrehku, lidove zvaných "žabinec"
Ve vode žije rada druhu drobných korýšu, roztocu a hmyzu. Z ptáku zde hnízdí
- Slípka zelenonohá
- Lyska cerná
- Kachna divoká
- Lednácek rícní
- Slavík obecný
- Žluva hajní
- vzácnejší druhy Strevlíku (napr. Platynus livens) a Drabcíku
Pro vodní faunu je negativním aspektem hnití napadaného listí do ramene, kdy se spotrebovává mikrobiální cinností kyslík a živocichové hynou.
Témer souvislé vetší komplexy luhu zacínající severozápadne od Neratovic (tedy i území dnešní PR Cernínovsko), a pokracující až po Melník, patrily kdysi velkostatku Obríství. Ve vlastnictví rodiny Trauttmansdorffu-Weinburgu zustalo Obríství až do první pozemkové reformy, kdy bylo od velkostatku oddeleno 522 ha pudy a zbytek i s lesním hospodárstvím o výmere asi 250 ha získal jako zbytkový statek ing. Jirí Havelka, v jehož držení zustalo Obríství až do revize pozemkové reformy. V roce 1940 byl od velkostatku odloucen tzv. Libišský les, který se kryje s dnešní PR Cernínovsko, o rozloze 60 ha a prešel do osobního vlastnictví manželu Štepánkových z Libiše. Nevšední bohatost místní fauny a flóry vedla k postupnému prosazování ochranárských zájmu. Státní památkový úrad v Praze výnosem cj. 68/1927 z 12. ledna 1927 prohlásil Cernínovsko za prírodní rezervaci. Vyhláška byla obnovena výnosem Ministerstva školství, ved a umení ze dne 16. 3. 1950 c. 146.992/50-IV/I,jíž byla stanovena rozloha vlastní rezervace, ochranného pásu a ochranné podmínky. Motivem ochrany bylo zachování ekosystému labského ramene a prilehlého lužního lesa. Ochranné pásmo PR Cernínovsko tvorí výmeru 31,13 ha. Majitelem a správcem PR Cernínovsko i jeho ochranného pásma je v soucasné dobe LZ Melník, polesí Tuhán. Vážné nebezpecí pro nadálé zachování lužního biotopu predstavuje chemická továrna Spolana, a.s., která se nachází v bezprostrední blízkosti prírodní rezervace.