Už dlouho nerešil nic zajímavého, tu a tam nejaká ta nevera, pár kapsáru, ale opravdová záhada ho už nejakou tu chvíli míjela. Až jednoho krásného dopoledne rozrazil dvere jeho kanceláre jeho prítel Jandejsek se zasmušilým výrazem ve tvári a bez pozdravu vyhrknul...
Jandejsek: Musíš mi pomoct!
Koudelka: No dobrý den preju (zlehka se uchechtl)! Honíš Jacka Rozparovace?
Jandejsek: Kdyby to! Je to mnohem horší! Jsem pro srandu králíkum!
Koudelka: Ale prosím te, snad nebude tak zle. Co se deje?
Jandejsek: Slyšel jsi o té výstave, co vcera zacala?
Koudelka: Myslíš ten vzácný rukopis?
Jandejsek: No jo, presne ten.
Koudelka: Hmm, kolem toho byla nejaká velká sláva. Neco jsem slyšel, neco cetl v novinách, lidi toho nakecaj.
Jandejsek: No ono se není cemu divit! Ten rukopis má nevycíslitelnou historickou hodnotu! Taky dalo práci presvedcit všechny, aby ho vystavili zrovna u nás. Znáš to, bezpecnostní rizika a podobne.
Koudelka: No však od toho máme tebe, ne?
Jandejsek: Hele, to ted není moc dobrej vtip. Jde o to, že když se zverejnilo, že bude rukopis u nás, vyrojila se spousta anonymu. Prakticky ve všech hrozili, že dojde ke krádeži. My jsme s necím podobným pocítali, ostatne organizátori nás varovali, že obdobná anonymní hysterie provází snad každé jeho verejné vystavování. Ale vzali jsme to vážne, už pred zahájením výstavy jsem všude nasadil uniformovaný policajty a nekolik jich hlídalo v civilu v utajení, proste jsme to obšancovali, jak se dalo.
Koudelka: No líp bych to sám neudelal. Tak kde je problém? Proc už nehlídáš?
Jandejsek: Protože už není CO!
Koudelka: Výstava skoncila?
Jandejsek: Hele, že te praštím! Já jsem ted na podobný srandicky dost alergickej! Houby skoncila! Normálne ten rukopis behem noci z muzea zmizel! Mel jsem tam asi dvacet lidí, sám jsem chodil na obhlídky, což jsem už nedelal snad petadvacet let, všechno vypadalo v pohode. Ale krátce po druhé ranní se rozeznely alarmy. Všechno probehlo podle krizových plánu, žádné zmatky, dobehli jsme všichni k zamcené výstavní síni, odemkli jsme a... rukopis byl v cudu. A místo nej nám zustal papír se vzkazem.
Koudelka: Tak to už zní zajímave... A co na tom papíru bylo?
Jandejsek: No a to mne vytocilo ze všeho nejvíc: bylo tam: "Chyt mne, když to dokážeš!"
Koudelka: Tak tohle mne zacíná velmi zajímat! Nepodíváme se do toho muzea?
*****
Jandejsek: Tak tady se to stalo.
Koudelka: No pekne vybraný místo! Ctvercová místnost, žádná okna, troje dvere-predpokládám, že všechny zamcený a u každých minimálne dva proverení policajti, co?
Jandejsek: No, máš mne prectenýho, presne tak jsem to zarídil.
Koudelka: Inu, milý Watsone, máme tu záhadu zamceného pokoje!
Jandejsek: Jdi nekam s literaturou! Sakra, me za tohle vyhodej z práce a ty si deláš furt jenom legraci!
Koudelka: No dobre, dobre, necerti se. Prohlídli jste to tu porádne?
Jandejsek: Chlapi to tu prosmejcili do posledního zrnka prachu. Ale nic, žádný otisky, žádný stopy, proste nic. At už to byl kdokoli, musel se snad vyparit. A bohužel i s rukopisem.
Koudelka: A ten vzkaz?
Jandejsek: No ležel prímo uprostred, na tom stojánku, kde byl predtím rukopis. Výmena kus za kus, jen hodnota neskonale nižší...
Koudelka: A nic víc? Nic divného?
Jandejsek: Sakra, ty jsi snad hluchej, ne? Ríkám, prohlídli jsme všechno, ale nenašli jsme ani stopicku Tak se, zatracene, podívej sám!
Koudelka: Práve že se dívám. A tahle císla se mi nezdají. Nejsou ti trochu divný? Proc by nekdo psal k popiskum obrazu naprosto nesmyslná císla. Padesát, patnáct, dva, trináct, sto devadesat sedm, sest set sedm. Tohle bude stopa-on nás snad vyzývá, abychom ho našli nebo co.
Jandejsek: No vidíš, tohohle si chlapi nevšimli. To asi nebudou mít moc radost z prémií. Jenže co s tím?
Koudelka: To já vím moc dobre.
Víte to taky? Tak na co cekáte? Vyražte po stopách tajemného zlodeje a pomozte jej Koudelkovi s Jandejskem dopadnout. Chytte ho, když to dokážete...
P.S.: Na úvodních souradnicích keš ani indicie nehledejte, tam je pouze kolínské muzeum, kde príbeh pravdepodobne zacal. První indicie naleznete v korenech.
Odlovili jste? Zapojte se prosím do hodnocení keší