13.4.2014 - z důvodu adopce kešky novým majitelem - došlo k výměně krabičky i logbooku. Prosíme chovejte se k ní dobře (vracejte logbook do obalu a krabičku dobře zavřete, zabalte a uschovejte prosím na stejné místo. DĚKUJEME)
Ropík (LO vz. 37)
Po vítezství Adolfa Hitlera v nemeckých volbách v roce 1933 vyvstala pred nevelkým Ceskoslovenskem naléhavá potreba zajištení hranic proti stále se zvyšující hrozbe agresi ze strany tohoto mocného souseda. Jelikož výstavba moderní armády, vyzbrojené pocetnými mechanizovanými jednotkami a letectvem vyžadovala více casu a prostredku než mohlo být k dispozici, bylo rozhodnuto zapocít s víceméne souvislým opevnováním hranic. Koncepce obrany byla závislá na spojeneckých dohodách uzavrených s Francií a Anglií (velká dohoda) a posléze i Rumunskem a Jugoslávií (malá dohoda), které mely zarucovat vstup techto zemí do války po boku Ceskoslovenska v prípade agrese Nemecka ci Madarska.
Schválený plán opevnování hranic spolehal predevším na vybudování pásu težkého opevnení doplnených delostreleckými tvrzemi, cástecne po vzoru francouzské Maginotovy linie. Takto opevnena mela být prednostneseverní cást hranice - proti nemeckému Slezsku a na predmostí Bratislavy proti Madarsku. V dalších etapách, plánovaných až do padesátých let melo být težké opevnení dobudováno i v dalších oblastech, napríklad v Krušných horách, na Šumave a na jižní Morave, což si dle plánu melo vyžádat investice ve výši približne 10,9 miliardy korun.
Pro rízení opevnování bylo v rámci Ministerstva národní obrany vytvoreno jako jeho samostatný odbor Reditelství opevnovacích prací, známé spíše pod zkratkou ROP, do jehož cela byl jmenován generál Karel Husárek. Zadávání jednotlivých stavebních úseku civilním firmám pak rídily v prípade težkého opevnení samostatná Ženijní skupinová velitelství, v prípade opevnení lehkého v roce 1936 Zemská vojenská velitelství (ZVV) a v následujících letech velitelství jednotlivých armádních sboru . Podle zkratky názvu Reditelství opevnovacích prací vznikl také rozšírený název pro objekty lehkého opevnení, kterému se zacalo ríkat Ropíky (zatímco nekdy používané oznacení Ropan a Ropák pro izolované a tvrzové sruby se neujalo).
Vzhledem k tomu, že se politická situace zhoršovala vyšším tempem, než mohla probíhat výstavba nákladného a technicky nárocného težkého opevnení, došlo behem roku 1936 k rozhodnutí budovat na méne duležitých smerech linie z lehkých železobetonových kulometných hnízd, které po propojení a doplnení zákopovým systémem mely tvorit odolné postavení polních jednotek. V dalším roce pak byla zavedena pokrocilejší koncepce lehkého opevnení, známého dle roku vzniku jako vz. 37, kterému byla v obranných plánech prikládána stále vetší duležitost, takže v roce 1938 bylo již s težkým opevnením pocítáno víceméne pouze na duležitých smerech a to jen jako s doplnkem linie lehkých objektu.
Jednoduchá mapka zobrazuje stav opevnovacích prací v zárí 1938. Težké opevnení je vybudováno nesouvisle pouze na severní hranici (mezi Ostravou a Krkonošemi) a potom na jižním Slovensku (predmostí Bratislavy a uzávera v Komárne). Ostatní území je takrka souvisle chráneno nejméne jednou, místy však až tremi liniemi lehkého opevnení.
Objekty lehkého opevnení z roku 1936 nemohly zcela obstát kladeným požadavkum, což zaprícinilo vznik zcela nove koncipovaných lehkých objektu, oznacovaných dle roku vzniku jako vz. 37. Obrana byla nyní založena predevším na souvislé palebné prehrade vedené bocními palbami lehkých a težkých kulometu a predevším na dukladném vzájemném krytí jednotlivých pevnustek. Linie mohla být vedena budto v jediném sledu (clona), nebo ve dvou, vzájemne se podporujících sledech (cára), doplnených prekážkami a v dobe mobilizace i polním opevnením.
Objekty vz. 37 byly jakousi zmenšeninou težkého pechotního srubu a to nejen vnejší podobou, ale i vybavením. Zbrane (1-2 lehké, nebo težké kulomety), byly zalafetovány v ocelolitinových strílnách, zalomený vstup byl opatren mríží a pancérovými dvermi a chránen byl vchodovou strílnou, rucní ventilátor zajištoval dodávku cerstvého vzduchu a chránil tak osádku v poctu 5 až 7 mužu pred zadušenám splodinami vzniklými pri strelbe. K obrane týlu dále sloužil granátový skluz a k pozorování jeden, nebo dva periskopy ve stope pevnustky. Konstrukce objektu byla železobetonová, o síle celní steny a stropu 80, nebo 120 cm (normální, nebo zesílená odolnost), navíc byla ze strany neprítele pevnustka opatrena kamennou rovnaninou a zemním záhozem, takže odolávala zásahum strel ráže 105 mm pri normálním, nebo 155 mm pri zesíleném provedení.
Stavbu rídily jednotlivé armádní sbory (I. až VII.) pod dozorem Reditelství opevnovacích prací, které vypracovávalo typové výkresové dokumentace a schvalovalo taktické rozmístení objektu v terénu. Výstavba byla rozdelena na jednotlivé stavební úseky po zhruba 20-100 pevnustkách a byla zadávána civilním firmám formou neverejné souteže. Nejduležitejší prvky (strílny, cement) však dodávala prímo vojenská správa. Na správný postup výstavby mel dbát Velitel stavebního dozoru, jmenovaný vetšinou od jednotky, která mela pak daný úsek hájit.
Postupem casu bylo vytvoreno ve dvou základních stupních odolnosti pet typu objektu, jejichž použitím mohl být prehrazen jakýkoliv terén bez používání atypických rešení. Každá z techto základních variant pak mela další podvarianty lišící se napríklad zrcadlove otoceným pudorysem, výškovým rešením, ci ruzným rozevrením os strílen, což zjednodušovalo a zrychlovalo výstavbu a predevším umožnovalo využití typového vnitrního zarízení.
Typ A je urcen pro bocní palby dvou kulometu ve strílnách, krytých z pohledu neprítele charakteristickými uchy. Osádku melo tvorit 7 mužu a jedná se o nejrozšírenejší typ. Krome šikmé a lomené varianty bylo používáno šest dalších podvariant, lišících se rozevrením os strílen a oznacovaných jako A-120, 140, 160, 180, 200 a 220 (císlo za pomlckou vždy udává úhel os strílen ve stupních).
Typ B je obdobný, pouze jedna kasemata je opatrena strílnou v celní stene a príslušná strana objektu tedy postrádá krycí ucho. Základní varianty jsou B1 (pri pohledu celem k nepríteli je bocní strílna vlevo) a B2 (zrcadlove obrácený). Podle úhlu sevrení os strílen se dále rozlišovaly varianty B1(2)-80, 90 a 100. Lomené ci šikmé varianty se používaly, avšak jsou velice vzácné.
Typ D je zjednodušene receno polovinou typu A, pouze s jednou kasematou (streleckou místností). Podle orientace rozlišujeme typy D1 (strílna vpravo) a zrcadlove otocený D2. Objekty se casto používaly ve dvojicích místo pevnustky typu A, která nemohla být kvuli konfiguraci terénu použita, napríklad po stranách náspu procházejících napríc linií.
Typ E je plnohodnotným odolným objektem urceným rovnež pro celní palby. Vyskytuje se v obou odolnostech (normální i zesílené) a ve dvou zrcadlove obrácených variantách E (na obrázku) a E1.
Typy F, G, H mely být urceny pro bežný 3,7 cm protitankový kanón (KPÚV - kanón proti útocné vozbe). První dva typy mely být obdobné typum D a E, v prípade posledního se melo jednat pouze o úkryt pro kanón a jeho obsluhu, která mela bojovat v polním postavení vybudovaném poblíž. Vybudovány byly jen dva takové objekty.
Typy K mely být perspektivní náhradou nepríliš povedených konstrukcí F a G. Vyjma jediného pokusného objektu nebyly již budovány.
Desatero velitele lehkého opevnení
1. Pozoruj bedlive sverený úsek, získávej zprávy u pozoroval-li jsi neco podezrelého, hlas to ihned svému veliteli a upozorni sousedy – pak nebudeš nikdy prekvapen. Pozoruj též sousední objekty.
2. Tvojí hlavní zbraní jsou kulomety. Dbej, abys ovládal ty i celá tvoje osádka obsluhu techto kulometu – využij každé chvíle k zdokonalení sebe i ostatních v zacházení se zbraní. Pamatuj, že úcinná palba jest možná jen tehdy, znáš-li dobre palebné úkoly, vzdálenosti cílu a výkonnost zbrane. Kulomety udržuj v porádku a cistote a masku mej vždy pripravenou.
3. Abys nebyl prekvapen za noci, za mlhy a za špatného pocasí, vysun pozorovatele podle rozkazu nadrízených pred objekt tam, kam nevidíš ale tak, aby nebyl ohrožen palbou sousedu (zakopat).
4. Pamatuj, že jeden objekt chrání palbou druhý- dodržuj proto kázen, abys nezpusobil ztráty vlastním kamarádum a abys sousedy vždy chránil.
5. Kulomety musí být v klidu stále zamereny do hlavního smeru. Za noci a v dobe zásobování omez rozsev, abys neohrozil vlastní lidi zásobující objekty. Rozsev pred sousední objekty nesnižuj.
6. Pamatuj, že pri palbe kulometu musíš ihned uvést v cinnost ventilátor, aby plyny tvorící se pri strelbe neohrozily osádku.
7. Od prvého okamžiku pamatuj na zastírání objektu a strílen. Provádej úpravu terénu tak, jak ti velitel narídil.
8. Udržuj v objektu cistotu-nezapomen, že v nem musíš vydržet a že cistotou predejdeš nemocem.
9. Rozdel službu tak, aby každý z osádky mel v klidu možnost si odpocinout. Dobu odpocinku necht venuje spánku, aby nasbíral nové síly pro boj. Venuj péci stravování osádky a dbej, aby každý dostal teplou stravu poprípade zarid ohrátí stravy prostredky, jež máš po ruce. Nedovol aby byla spotrebována záložní dávka, která je uložena v objektu jen pro dobu nouze, pamatuj, že nemužeš zustat v objektu uzavren nekolik dnu bez možnosti zásobováni.
10. Mej duveru ve svuj objektu. Pamatuj, že ani delostrelectvo mu neuškodí. Jestli jsi ucinil všechny prípravy a zahájil vcas palbu, zastavíš neprítele a splníš svuj úkol! Objekt nesmíš v žádném prípade opustit nebo vydat nepríteli. Pamatuj, že udržením objektu snadníš ostatním kamarádum jejich úkol a že budeš jimi i v prípade obklícení neprítelem osvobozen.
Linie opevnení na Žatecku
Lehké opevnení na Žatecku predstavovalo linii, kam se mela armáda stáhnout v rámci ústupových boju. Mela to být další prekážka protivníkovi v jeho postupu na Prahu. Linie se opírala o prirozené (reka Ohre), i umelé prekážky (napr. železnicní náspy), které mely podporovat obranné boje. V prípade potreby se armáda mela stáhnout dále na tzv. Pražskou cáru, která byla urcena prímo k obrane hlavního mesta.
Opevnení na Žatecku melo kódové oznacení C-14 a tvorilo ho celkem 87 objektu lehkého opevnení. Všechny byly postaveny od cervna do konce listopadu 1937 firmou stavitele Františka Heikeho z Loun. Z toho vyplývá, že pevnustky byly v roce 1938 pripraveny k boji. Identifikace ropíku na Žatecku je jednoduchá. Pri jejich výstavbe se prolínaly s chmelnicemi. Tato pevnustka stoji pobliz krizovatky silnic smerem na Zaluzice a na Steknik a ma kódové oznacení: C-14/54/A-160Z. Nekteré pevnustky sloužily Nemcum k vojenským zkouškám. Zajímala je hlavne odolnost objektu. Pri nich docházelo k jejich poškození nebo i znicení. Zároven se na cs. opevnení cvicili pro další vojenské akce, pri nichž se pocítalo, že budou dobývat neprátelská opevnení.
Vetsina textu byla prejata s laskavým souhlasem autora ze stránek podrobne se venujících této problematice: www.ropiky.net. Tímto jim velice dekuji.