Neco z historie kostela
Koncem 19. století se zacal Hrušov prudce rozrustat. Spolu s rozkvetem chemické továrny však vzrustal také pocet jeho obyvatel a puvodní drevený kostelík ze 14. století, zasvecený sv. Marí Magdalene, zacal nejen chátrat, ale nepobral již ani vetší množství verících. Proto byl v 80. letech 19. století ustanoven „Výbor pro stavbu kostela", v jehož cele stál majitel chemické továrny, svobodný pán Dr. Viktor rytír von Miller zu Aichholz. Výbor zacal zajištovat prostredky na stavbu nového kostela. Pozemek pro stavbu kostela a fary byl zakoupen od Františka Návrata.
Projekt kostela
Plány ke stavbe kostela vypracoval podle puvodní skici Heinricha von Ferstela, jednoho z architektu a tvurcu katedrály Božského Spasitele v Ostrave, vídenský architekt Max Schweda. Na príprave se však podíleli také další významní architekti té doby: Leopold Theyer, Ludwig von Zettl a Friedrich von Schmidt. Podle farní kroniky to byl predevším L. Theyer z Vídne, který vypracoval, údajne zcela zadarmo, projektovou dokumentaci ke stavbe kostela v hodnote 18 000 zlatých.
Stavba kostela a jeho vysvecení
Základní kámen ke kostelu byl položen dne 4. 7. 1886. Stavba byla dokoncena velice rychle, a to již koncem roku 1887. Uvádí se však, že kostel byl vystaven v letech 1886-1892. Avšak z duvodu výskytu epidemie cholery a také z nekolika dalších byl kostel vysvecen až 6 let po položení základního kamene, a to 23. 5. 1893. Vysvecení se ujal vratislavský arcibiskup Dr. Jirí kardinál Kopp.
sv. František z Assisi a sv. Viktor
Sv. František z Assisi
patrí mezi nejznámejší a nejpopulárnejší svetce. Datum jeho narození není presne známo - uvádí se mezi léty 1181 a 1182 v italské Perugii. Otec byl bohatým obchodníkem s látkami, matka pocházela z Francie. Vypráví se o nem spousta historek, nekteré jsou však pouhými legendami. Mezi jednu z nich patrí legenda o jeho jméne - František se totiž puvodne jmenoval Giovanni (Jan), ale již v detství umel francouzsky, proto mu údajne jeho otec zmenil jméno na Francesco.
Mel rád truvérské písne a chtel se stát rytírem, detství a mládí prožil bezstarostne a snad i marnotratne ve spolecnosti bohatých mladíku. V r. 1201 však po prohrané bitve proti Perugii, které se zúcastnil, strávil rok v zajetí, kde také vážne onemocnel. Pravdepodobne to zmenilo jeho život, po propuštení se rozhodl venovat svuj život Kristu a vykonal pout do Ríma. Bohatství tehdejší církve jej však velmi zklamalo. On sám se rozhodl žít v naprosté chudobe. Vymenil si odev s žebrákem, rozdal chudým své peníze, putoval po kraji a rozdával svuj majetek tak, až ho vlastní otec vydedil. Pobýval krátký cas v kláštere, umýval nádobí, pomáhal malomocným. Hlásal absolutní chudobu a úplné odevzdání do vule Boží.
V r. 1209 požádal o založení a uznání Rádu menších bratrí, v r. 1212 jej následovala také sv. Klára, se kterou založil Rád chudých paní (pozdeji Rád svaté Kláry).
František toužil hlásat slovo boží po celém svete a nabádal k tomu i své následovníky. Stal se tak vlastne zakladatelem organizované misijní cinnosti. Toužil prý i po mucednické smrti a cílevedome vyhledával nebezpecí. S krížovou výpravou se dostal do Egypta a vypráví se, že se dostal až k tureckému sultánovi a hlásal mu evangelium. Ten byl Františkem tak zaujat, že ho navzdory všem zvyklostem nenechal ani mucit ani popravit, ale v pokoji ho propustil.
Jeho fyzický stav se však neustále zhoršoval. Podle legendy se 17. zárí 1224 na jeho tele objevila stigmata, tj. rány na rukou a boku, identické s temi, které utrpel Ježíš na kríži. Na sklonku života i oslepl. Zemrel 3. ríjna 1226 v Porziuncule, v chatrci na zemi prikryt vypujceným pláštem.
Sv. František je znám také jako autor literárních del. Krome Testamentu a regule rádu (Regulla bullata) je znám predevším jako autor básne Písen tvorstva (Laudes creatuarum). Ta není napsána latinsky, ale v umberském dialektu, kterým se hovorilo v okolí Assisi. Písen byla napsána postupne, na sklonku Františkova života.
Sv. Viktor
žil témer o více než tisíc let dríve než sv. František. Datum jeho narození není známo. Ví se, že zemrel v r. 199 a že od r. 189 byl 14. papežem katolické církve a prvním papežem afrického puvodu. Až do doby Viktora I. byly mše svaté slouženy v rectine. Papež Viktor I. zavedl latinské bohoslužby, asi proto, že to byla práve latina, která byla užívána v jeho rodné provincii v severní Africe. Latina se však univerzálním jazykem církve stala až mnohem pozdeji, a to v polovine ctvrtého století.
Sv. Viktorovi se pripisuje také zákaz sklenených a drevených nádob pri bohoslužebných obradech a stanovení základních zásad církevního soudnictví.
Patrony tohoto kostela jsou tedy dve protikladné osobnosti - energický papež afrického puvodu, který (mimo jiné) otevrel spor mezi východní a západní církví v otázce data slavení Velikonoc, prosazující nároky církve a upevnení církevní moci, a chudobu, pokoru a lásku ke všem Božím tvorum hlásající sv. František z Assisi.
Mše svatá je sloužena pravidelně každou neděli od 8:40 hodin.
Zdroje: www.farnost-ostrava-hrusov.org/; www.signaly.cz; cs.wikipedia.org; www.nockostelu.cz