Pseudokrasová jeskyně Drábovna
Historie
Jeskyně "Drábovna" se řadí do dlouhé řady Loupežnických a Tuláckých jeskyní. Podobně však i pověstné "Drábské světničky" v Českém ráji nemají nic společného s tím, že by odtud "drábové pozorovali nevolný lid“, ale jednalo se o úkryt nějaké loupežnické bandy. Přesto tato, pravděpodobně nejprostornější pseudokrasová dutina středních Čech, stěží mohla sloužit jako úkryt lupičům - vchod je dobře patrný i z vlaku jedoucího po druhé straně řeky a bez problému ho zaznamenáme i ze vzdálenosti 1 km. V minulosti musel být vchod ještě nápadnější, protože údolí Vltavy bylo kvůli pastvě koz značně odlesněné. O historii výzkumu jeskyně toho příliš nevíme. Komně obecného Stárkova popisu víme, že v jeskyň kopal F.Prošek, který zde odkryl několik střepu, jež připsal knovízské kultuře ml. doby bronzové. Václav Cílek zde našel drobný, tenký, ostře pálený střep točený na kruhu, na povrchu zakuřovaný a hlazený, pravděpodobně náležící vrcholnému středověku. Je pravděpodobné, že dutina byla, jako tolik podobných úkrytu, využívána pastevci.
Prístup
Jeskyně je přístupná z drobné stezky vedoucí podél řeky. Po necelých 2 km od lávky nejprve narazíme na kolmý, zpočátku jen asi 3 m vysoký skalní hřbítek. Kolmá stěna hřbetu představuje význačnou tektonickou poruchu. Postupně dosahuje výšky přes 10 m a prochází až k vrcholu údolí. V povltavském proteozoiku, jehož tvary jsou určovány hlavně hustou sítí puklin malé tektoniky, se jedná o málo běžný útvar. Na tento hřbet je kromě samotné jeskyně vázáno několik menších skalních dutin.
Vchod leží přibližně v polovině výšky údolí. Má nepravidelné obdélníkový až pytlovitý tvar o rozměrech asi 3x4 m. Z něj šikmo nahoru paralelně s hřbetem vede na místní poměry značně prostorná dutina dlouhá 9 m při průměrné šířce i výšce 3 m. Drobným oknem je spojena s povrchem. Tato hlavní prostora je ze všech stran obklopena masivem a má ráz skutečné jeskyně. Na druhou stranu od vlastního vchodu však vychází jakási převislá, polootevřená předsíň o délce pres 4 m, šířce 2 a více m a výšce až 4 m, která má charakter převisu. Přímo z vchodu vychází nízká, plazovkovitá prostora o šířce 1-2,5 m a délce 3,5 m.
Vznik jeskyně
Jeskyně vznikla kombinací několika faktoru. Jednu z hlavních rolí sehrála svislá tektonická puklina a pravděpodobně i boční eroze zahlušující se řeky. Skutečně rozhodující však byla šikmá, místy intenzivně mineralizovaná plocha břidličnatosti. Jeskyně je vyvinutá v šedých silicifikovaných drobách a břidlicích svrchního proterozoika kralupské skupiny, které obsahují značný podíl vulkanického materiálu.
Převzato z článku Václava Cíleka ze stránek obce Vetrušice.
Flora fauna
V rokli můžeme na skalních výchozech ve stěne vltavského kaňonu nalézt teplomilná společenstva skalních stepí. Je zde jeden z největších souvislých výchozu spilitu, najdeme zde suťová pole. Mimo přirozené stepi je území zarostlé náletovými dřevinami, původní porosty se nezachovaly. Rostlinstvo skalních stepí vykazuje i alpínské prvky, na spilitech najdeme bohatá vápnomilná společenstva, na buližnících naopak chudá společenstva s Kostravou sivou či Tařicí skalní s přechody do vřesovin. Co se týče fauny, můžeme zde vidět ještěrku zelenou, užovku hladkou, oblast je hnízdištěm dravcu (např. krahujec, v minulosti a potencionálně i do budoucna sokol, raroh), z bezobratlých jmenujme například otakárka ovocného a fenyklového.
Ke keši se dá dostat výhradně po neznačené pěšině z červené turistické značky (waipont) podél skal a není tedy třeba nikam šplhat ať z důvodu bezpečnosti svoji vlastní nebo ohleduplnosti ke zdejšímu prostředí. Neuposlechnutí se rovná zničení si oděvu o keře a skály a zvýšení obtížnosti terénu až na 4,5 .Nezapomeňte si prohlédnout Jeskyňi :)
Kes opět pečlivě uložte o jeskyni je evidentní zájem
