Na úvodních souradnicích keš nehledejte!!! Prectete si radeji neco o slavné kostelecké rodacce, Tereze Stolzové, a k nalezení krabicky použijte informace uvedené pod jejím (ne)strucným životopisem;o)
Tereza Stolzová
(1834-1902)
Narodila se 2.6.1834, mela devet sourozencu. Otec byl reznickým mistrem, matka pocházela z krejcovské rodiny, mela pekný hlas a od mládí zpívala na kuru. Tereza se rozhodla, že bude zpevackou. Už na škole ji ucil zpívat kantor Josef Neruda. V patnácti letech nastoupila do Prahy na konzervator. Profesor Giovanni Girdigiani se o jejím hlasu nevyjadroval s žádným obdivem, nedával mu vetší nadeji na úspech. Na základe posudku ji reditel konzervatore Jan Bedrich Kittl propustil.V Praze Tereze nesvedcilo, byla casto nemocná, vrátila se domu. V roce 1852 vstoupila do Dramatické školy a peveckého ústavu Vojtecha Cabouna, behem dvou let studia získala pevný základ a hlavne si upevnila sebeduveru. 21. listopadu 1855 zpívá Tereza Stolzová na Žofíne. Kritika je sice nepríznivá, pochválil ji jenom list Bohemia, ale obecenstvo je nadšeno. Roku 1856 odjíždí za bratrem Václavem do Terstu. Václav je nájemcem divadla Teatro Grande, platí Tereze hodiny zpevu u vynikajícího ucitele Angela Marianiho. Hodina zpevu stála prý Václava zlatý dukát. Za pul roku se zpevacka zdokonalila natolik, že vystupuje na koncerte v divadle svého bratra. Kritika je tentokrát príznivá, radí Terezu mezi nejlepší pevkyne. Od mestského magistrátu dostala zpevacka zlatý náramek. Úspech jí otevírá cestu to Milána, kde se setkává s Guiseppem Verdim. Se skupinou italských umelcu odjíždí na turné do Ruska. Zpívá v Tbilisi, v Moskve, Petrohrade, Odese. V Tbilisi je angažovaná na tri roky jako sopranistka. Po onemocnení primadony divadla se Tereza dostává na její místo, vystupuje ve všech hlavních rolích. Hostuje v Carihradu. Dostává dary od svých ctitelu - náramek se ctyriceti brilianty, prsten s velkým briliantem, zlatou korunu, která je dnes uchovávána v milánském nakladatelství Ricordi. Zpívá v Turíne, Nizze, Bologni. Odjíždí do Španelska, ale brzy se vrací zpet, zpívá v Palermu na Siclii, v Miláne. V jednatriceti letech se stává primadonou v milánském Teatro alla Scala. V roce 1861 vytvoril Verdi na žádost Petrohradu operu Síla osudu. Premiéru mela 10.11.1862 v Petrohrade, opera se s úspechem hrála i ve Španelsku, ale Verdi prepracoval sopránové partie pro hlas Terezy Stolzové, která v roce 1869 ztvárnila roli Leonory. - Slecna Stolzová je i v této opere neprekonatelnou pevkyní co do svežesti hlasu a dramatického výrazu.
Guiseppe Verdi je zpevem Terezy Stolzové nadšen, stávají se práteli, jeho dí1o je casto inspirováno hlasem zpevacky. Skladatel je požádán egyptským místokrálem, aby složil operu ke slavnostnímu otevrení Suezského pruplavu; za Aidu mu nabídl honorár 150 000 franku. Titulní roli egyptské otrokyne složil Verdi sice pro hlas Terezy Stolzové, ale pri káhirské premiére (24.12.1871) vystupovala v hlavní roli vynikající italská zpevacka Antonietta Pozzoni. Jako Aida vystupuje Tereza poprvé až pri premiére evropské, 8.2.1872 v Teatro alla Scala v Miláne. V listopadu 1873 odjíždí do Káhiry, do brezna 1874 tam zpívá Aidu tricetkrát. Její honorár je stejný jako honorár Verdiho.
V roce 1874 dokoncil Verdi své Requiem, sopránovou cást psal také pro hlas Terezy Stolzové, které pripsal celou partituru. Zpevacka dostává jednu nabídku za druhou, v roce 1875 se spolecne s Verdim vydá na turné po Evrope. O rok pozdeji má v Moskve vystoupit ve triceti vecerech, její honorár dosáhl 100 000 rublu, ale zpevacka se v chladném podnebí necítí dobre a další vystoupení odmítá. Ješte téhož roku se ale do Ruska vrací na prehlídku pevcu porádanou carským dvorem. Všichni ji od vystoupení zrazují, jedinou možnost, jak nabídku odmítnout, vidí v tom, že bude žádat nekolikanásobný honorár. Jejímu požadavku je vyhoveno a Tereza Stolzová v Petrohrade vystupuje. Ve veku dvaactyriceti let tak zakoncila svou umeleckou cinnost. Duvodem byla choroba hlasivek zpusobená chladným a drsným ruským podnebím.
Do konce života žila ve vile u jezera Largo di Varese poblíž Milána. Vystupovala jenom zrídka, pouze pro dobrocinné úcely. Naposledy v roce 1880, kdy bylo pod vedením G.Verdiho v Teatro alla .Scala uvedeno jeho Requiem ve prospech postižených povodní. - V roce 1886 navštívila Tereza Kostelec nad Labem. Zemrela 22.srpna 1902 v Miláne. Zpráva o její smrti zarmoutila i ceskou umeleckou spolecnost.
(prevzato ze stránek Kostelce nad Labem)
Úvodní souradnice vás zavedou pred kosteleckou radnici, na které najdete pametní desku urcenou Tereze Stolzové. V pracovní dobe (Po,St 8:00-17:00; Út,Ct 08:00-16:00; Pá 08:00-14:00) vám na radnici na požádání otevrou vež, ve které se nachází malé muzeum venované této pevkyni.
A nyní ke zpusobu, kterak najít keš. Kostelec nad Labem hrál ve svete hudby ješte jednu významnou úlohu. Kolem roku 1835 zde došlo ke vzniku nového tance, veselého a skotacivého, který se rychle rozšíril a tancí se s oblibou dodnes. Samozrejme je rec o polce, tanci nyní neodmyslitelne spojeném s dechovkou, tanci, který na žádném plese nesmí chybet.
Asi pred pul rokem jsem se prehraboval na pude a objevil jsem naprostý unikát. V jedné ze starých skríní se pod vrstvou prachu nacházel popsaný list papíru. Pri bližším prohlédnutí jsem zjistil, že se jedná o zápis jedné z raných polek, kterou ovšem její autor zahodil, nejspíše z duvodu nehratelnosti a nezpívatelnosti - pravdepodobne šlo jen o nejakou hrícku. Presto jsem ji prepsal a predkládám Vám ji k posouzení.
Pri odlovu a schovávání budte opatrní, at Vás nikdo nevidí, místo bývá obcas zamudlené! Toto je třetí verze kešky, neohrožte tedy její existenci. Keš nenechávejte na kraji!