Cely text je k dispozici
vcetne diakritiky.
Jan Skopek, rodak z Breziny, prozil v 19. stoleti
spokojene svuj zivot. Zapomnelo se na nej stejne jako na vetsinu
jeho vrstevniku. Jedinou zminkou o nem byly zaznamy ve stare
matrice, ale do te nahlizi uz jen badatele.
Presto se Jan Skopek na konci 80. let prekvapive z hlubin
zapomneni vynoril. Vlastivedny nadsenec Ing. Alois Zabransky
z Radnic pri prochazeni farni kroniky mezi fadnimi zaznamy
o urode a pocasi tehdy objevil dva podivne zaznamy
tykajici se prave Jana Skopka. Farar Vorlik v zapisu ze 14.
rijna 1853 popisoval, ze predchozi noci zmizel na ceste do Volduch
mlady Jan Skopek. V pozdejsim zapise z 26. rijna tehoz
roku pak lici okolnosti jeho podivneho navratu. Mezi stranami
kroniky byl vlozen volny list papiru s mnoha carami.
Dvojice starych zapisu se stala predmetem zajmu maleho krouzku
nadsencu okolo Ing. Zabranskeho, kteri se snazili vypatrat vice
informaci o teto podivne udalosti. V carach na volnem
liste sice rozpoznali okoli Breziny a nektere lesni cesty, ale
jejich prvotni nadseni behem nasledujicich mesicu pozvolna uvadalo
s tim, jak nedokazali najit jakoukoliv dalsi informaci.
Co je dnes znamo
Podle zapisu farare Vorlika se 13. rijna 1853 Jan Skopek vydal
s nekolika kumpany na vecer do hostince v Oseku. Za humny
ale zmenil plan a ze pry pujde za svou milou, Rozarkou
Aubrechtovou, do nedalekych Volduch. Kamaradi jej doprovodili
kousek k lesu, kde se Jan rozloucil a ze pujde pres les
sam.
Druheho dne rano se stary Skopek po synovi shanel. Kdyz slysel,
ze sel za Rozarkou, uklidnil se, byt se pry Jan domu vracel vzdy
vcas. Odbylo poledne a syn stale nikde. Popohanen Skopkovou
vydal se hledat Jana se svym psem. Januv kamarad Olda Skocny ukazal
staremu Skopkovi, kde se s Janem vcera rozloucili. Pes
zavetril stopu a vedl po ni Skopka pres les. Usli notny kus
cesty, az se pes zastavil na malem pahorku s nekolika balvany.
Stopa v techto mistech koncila, protoze pes s nosem
u zeme zkoumal okoli, ale dal nesel. Vypadalo to, jakoby se
mlady Skopek v techto mistech do zeme propadl. Farar se
v zaveru prvniho zapisu zminil o sve modlitbe za
ztraceneho.
Druhy zapis z konce rijna lici, jak do vsi privezli Jana
Skopka na povoze z Oseka. Byl bledy, trochu hladovy, ale ziv
a zdrav. Olda Ouzky z Oseka pracoval toho dne v lese
a kdyz si chtel sednout v poledne, aby se naobedval,
zakopl o nohu mladeho Skopka, ktery spal v housti. Sam
Skopek pak o sve ceste vypravel, ze v lese zahledl
svatojanske brouky, ktere chtel Rozarce nachytat. Pri jejich
chytani asi sesel z cesty a trochu bloudil. Mista
nepoznaval a pamatoval si jen jakesi male skalky, o ktere
zakopaval. Pak si pamatoval, jak na tech kamenech sedel
a vubec nevedel, kudy ma jit, ani odkud vlastne prisel.
Nakonec se vydal na jednu stranu a bloudil koncinami, ktere
nepoznaval, az se asi za svitani svalil mezi stromky. Skopek vubec
netusil, ze uplynula skoro pulka mesice od doby, kdy zmizel. Farar
pozorne poznamenal, ze ac byl Skopek pryc mnoho dni a mel
uspinene saty, jeho vousy byly neoholene nanejvyse dva dny. Podle
Vorlika odjel stary Skopek se psem za Ouzkym do Oseka, aby mu
ukazal misto, kde syna nasel. Z toho mista nechal jit psa
a ten pry dosel na tytez skalky, co pred tim, jen z druhe
strany. Stopa opet dale nevedla.
Podle dalsich zaznamu ve farni kronice o Janu Skopkovi,
ktere maji z pohledu vyse popsanych udalosti vpravde nicotny
vyznam, se Ing. Zabransky domniva, ze Skopek cely zbytek zivota
prozil klidne a sve zahadne zmizeni nijak nepripominal.
Neumela mapka, kterou farari na list podle sveho nakreslil
pravdepodobne stary Skopek, byla pro krouzek urcitou nadeji.
Nadsenci se podle ni pokusili rekonstruovat trasu Skopkova
bloudeni, aby mohli najit zminovane skalky a podrobit je
zkoumani. Nicmene na trase nalezli hned nekolik skalek, navic
nektere dalsi mohly byt znehodnoceny pozdejsi tezbou
v oblasti. Zkouseli prochazet trasu i nekolikrat
v noci, ale nikdy se nic zvlastniho nestalo a nebo to
alespon nepostrehli.
Ing. Zabransky priznal, ze s kolegy Lipsakem
a Sochorem hledali nekolik mesicu libovolne logicke
vysvetleni, ktere by trinactidenni zmizeni Jana Skopka vysvetlilo,
ale marne. Naopak je cim dal tim casteji napadala vysvetleni
nadprirozena, coz bylo podle slov Zabranskeho jednim z duvodu,
proc pozdeji cinnost krouzku utlumil.
Prijedte se podivat
Pokud byste zatouzili navstivit misto, kde mlady Skopek
pravdepodobne opustil sve kumpany, nez zazil nejpodivnejsi prihodu
sveho zivota, muzete se nejake noci vydat na uvedene souradnice.
Necekejte nejakou atrakci, proste bezne zakouti lesa, kde se jen
kdysi davno stalo neco zvlastniho.
Kdyz jsem se Ing. Zabranskemu zminil o tomto clanecku
a ze lakam lidi do lesa, smal se a rikal, ze at se lidi
radeji z louky pred lesem podivaji do kraje. Je tam vyhled
a krasne zapady slunce. A jestli nejaci blazni skutecne
pujdou v noci do lesa, at si vezmou dlouhe kalhoty, ze les je
plny slahounu ostruzin.
Po tom, co v lese zazil mlady Skopek, bych doporucil
vybavit se baterkou, zasobou jidla a piti, protoze svatojansti
broucci se vas budou snazit take svest z cesty.
Cestou ke krabicce se projdete vsemoznym terenem po trase
dlouhe priblizne tri kilometry, cesta zpet bude kratsi. Cache je
prerostlou nahradou za bludickovou trasu, ktera byla soucasti
archivovane cache Nocni Ceske
Udoli. Necekejte vic nez prochazku nocnim lesem.
