Prirodni rezervace Kamenna hura zahrnuje lesni porosty na jiznim svahu
Kulateho vrchu (481 m n. m.) vychodne od obce Horni Nova Ves v okrese Jicin.
- Katastralni uzemi: Horni Nova Ves
- Vymera: 13, 16 ha
- Nadmorska vyska: 394 – 484 m
- Datum vyhlaseni 14.1. 1956
Predmetem ochrany je zbytek stareho bukoveho porostu na mineralne chudem podkladu piskovcovych slepencu s velmi redukovanym bylinnym patrem. V rezervaci jsou patrny odvaly po stare dulni tezbe.
Geologie- Podkladem jsou svrchnokridove sedimenty korycanskch vrstev (cenoman), zejmena kremenne až glaukoniticke piskovce, misty prechazejici do slepencu. Vychozy byly (až na nekolik skalnich srubu a umelych odkryvu) rozruseny mrazovym zvetravanim do hranacu, tvoricich souvisly pokryv. Terenni deprese na svahu jsou vysledkem gravitacnih svahovych procesu a drivejsi tezby kamene. Severni okraj PR zabiha do cedicovho neovulkanitoveho telesa Kulateho vrchu (481 m n. m.).
Kvetena- Fragment stareho bukoveho porostu na mineralne chudem piskovcovem a slepencovem podlozi s vtrousenym javorem klenem (Acer pseudoplatanus), smrkem ztepilym (Picea abies) a brizou belokorou (Betula pendula) v mladsich skupinach. Rostlinne spolecenstvo radime ke svazu Luzulo-Fagion. Bylinne patro je velmi chude a pokryva misty jen 5 –10 % povrchu pudy. Je tvoreno nenarocnymi druhy, jako jsou metlicka krivolaka (Avenella flexuosa), bika chlupata (Luzula pilosa), lipnice hajni (Poa nemoralis), boruvka cerna (Vaccinium myrtillus) a pstrocek dvoulisty (Maianthemum bifolium). Svizel vonny (Galium odoratum), bazanka vytrvala (Mercurialis perennis), vrani oko ctyrliste (Paris quadrifolia) a bukovnik kapradovity (Gymnocarpium dryopteris) patri k charakteristickym druhum bucin. Mezi vzacne druhy patri vrbina hajni (Lysimachia nemorum) a rozrazil horsky (Veronica montana), charakteristicke pro horske buciny.
Zvirena- Vyskytuje se zde fauna typicka pro buciny. Vzacne se zde vyskytuje mlok skvrnity (Salamandra salamandra). Hnizdi tu silne ohrozeny krahujec lesni (Accipiter nisus) a bezne druhy, napr. strakapoud velky (Dendrocopos major), brhlik lesni (Sitta europaea), sykory (Parus spp.), budnicci (Phylloscophus spp.). Ze vzacnejsich savcu zde vyskytuje seda forma veverky obecne (Sciurus vulgaris).
Clanek je prevzat z Wikipedie, otevrene encyklopedie
Hrad Pecka a Kulaty vrch
Hrad Pecka, zalozeny pricinenim carodejne baby, byl ze dreva a bydlel v nem pan zavistiveho srdce. Nepral svym sousedum, ze maji krasna kamenna sidla, a sam musi bydlet v drevene tvrzi jako nejaky prachobycejny zeman. Kdykoliv za jasnych dnu spatril honosne kumburske nebo bradlecke veze, vzdy ho pichlo.
„Maji-li moji sousede takove krasne mohutne hrady, proc bych take ja nemel pomyslet na stavbu?“ rikal si. Kdyz se mu ale vratila rozvaha, musel si priznat, ze na to ma hubeny mesec a malo robotniku, kteri by pro neho lamali kamen, vozili stavivo a provadeli prace. Chodil proto jako telo bez duse, nic ho netesilo.
Jednoho dne mu prislo do hlavy, ze lidem v takovych nesnazich ochotne prichazeji na pomoc pekelnici. Staci se jim telem a dusi po smrti odevzdat. „Veru, ze bych se take dal certum zapsat, kdybych vedel, ze mi misto tehle stare rachotiny postavi poradny hrad,“ pomyslel si.
Brzy potom prisla bourka. Klikate blesky co chvili rozcisly oblohu, nebe se otviralo a hromy rachotily, az se zeme trasla. Nikdo nemohl zamhourit oka, ani peckovsky pan. Ten stale premyslel, jestli by mohl s dabelskou pomoci provest stavbu sveho noveho sidla.
Najednou prask – strasliva rana, az se staveni v zakladech zakymacelo a stare krovy zapraskaly. Kde se vzal, tu se vzal, stoji pred milym panem sam knize pekel a natahuje ruku s upisem:
„Jestli mi vlastni krvi podepises, ze jsi muj s dusi i telem, postavim na tomhle vrchu hrad, ze mu daleko siroko nebude rovno.“
„A kdy bys tu stavbu provedl?“ pta se pan.
„Ach, to je pro mne malickost,“ usklibl se pekelny vladce. „Moje chaska by to poridila za jedinou noc.“
„Neni mozna,“ divil se pan.
„Presvedcis se,“ pravil satanas. „Nebude-li hrad stat od sklepu az po nejvyssi vez driv, nez kohout trikrat zakokrha, bude nase smlouva neplatna.“
Peckovsky pan uz se nerozmyslel. Pichl se brkem do dlane a vytrysklou krvi smlouvu podepsal.
„Zitra po zapadu slunce zacneme svou praci,“ rekl pan zla spokojene a zmizel.
Druhy den, sotva se zeserilo, nastal v povetri okolo Pecky divoky tanec.
„To se snad certi zeni,“ rikali si lide. Zalezli do svych staveni a nikdo ani hlavu nevystrcil. Certi se nezenili – hrad staveli. Litali o prekot pro balvany a delali takovy ramus, jako by mel nastat soudny den. Vsak i peckovskemu panu z toho bylo uzko. Pozde mu padlo na svedomi, co privolal, kdyz svou nesmrtelnou dusi upsal rohatym. Zbyvala jedina nadeje – ze dabel hrad nedostavi vcas. Padl na kolena a vroucne prosil Boha, aby to satanske dilo prekazil a zachranil jeho dusi pro vecnost.
Satanovi cerni poddani se zatim cinili, div se nepotrhali. Cert, kdyz chce, to je panecku pracant! Kdejaky volny balvan po okoli, vsecko ti rarachove sebrali, do mechu nacpali a s vetrem o zavod nosili na Pecku. Hrad zazracne rostl a bylo videt, ze bude krasny, jenze pana uz netesil.
Zbyvalo dostavet jen maly kousek veze, kdyz kohout podruhe budil. Dabelsky stavitel cekal na posledni mech kameni, ktery mel jeden lucihnat privlect z Belohradska. Cekal, dival se k lesu a mohl si oci vyhledet – ale certisko nikde. Cestou se mu totiz stala nehoda. Jak se pustil pres Kulaty vrch, tezky naklad ho tahl k zemi a zadrhl o klet. Mech se roztrhl a kameni se rozsypalo. Cert klel, az vsude sira smrdela a zemi tezko bylo. Ale nebylo to nic platne – balvany se koulely, at se snazil diru v mechu sevrit pazoury, sec mohl. Od te doby je na Odnozi tolik balvanu.
Nez se bes dostal ke hradu, zbylo mu tak malo nakladu, ze s tim ani nechtel knizeti pekel na oci. Vtom se ozvalo zdola od jedne chalupy potreti: „Kykyryky!“ Znelo to vitezne, jako by ptak vedel, ze svym hlasem pomaha lidske dusi. Vsichni zli zmizeli jako para a s nimi se propadlo i jejich dilo.
Knize temnoty sazku prohral.
Nad hajenkou v Hure je dosud kamen, ktery tenkrat cerchmant nesl na rameni, kdyz se mu pytel protrhl. Je do neho otisknuta i jeho ruka s pazourem.
Zpracováno podle:
L.Mašínová (1941): Staré povesti a legendy.
A NYNI K VLASTNI KESI:
FINALKA JE UMISTENA MIMO PRIRODNI REZERVACI.
(dle dostupnych map)
Pristup je mozny z nekolika turistickych cest, po modre, po zelene a nebo po cervene:
- PIZLOVA STEZKA - Lazne Belohrad - Krkonosska vyhlidka vzdalena 6 km, znacka modra. Zacina z namesti Masarykova do Lazenske ulice a pred hotelem "Bohumilka" odboci doleva a prochazi polni cestou k navrsi "Nebesa". Horskou cestou (kudy odjizdel naposledy Krystof Harant z Polzic a Bezdruzic do Prahy) a za lesem prochazi malou vsi Bukovinou a vystupuje k nejvyssimu vrcholu zv. Krkonosska vyhlidka, 531 m n.m. S vyhlidky jest jedinecny pohled na cele Krkonose, nebot se zdaji byti na dosah ruky. Nize, primo pod vyhlidkou, zjevi se hrde sidlo Harantovo, nyni opravene a na budouci casy zajistene. Kratkou stezkou, znacenou modrou barvou, dostihneme hradu a mestecka Pecky. Stezka je pojmenovana po belohradskem obchodnikovi Jindrichu Pizlovi, ktery turisticke stezky upravovala arad cestoval i v cizich zemich
- KURKOVA STEZKA - Libin - Lazne Belohrad - Krkonosska vyhlidka. Delka stezky 12 km, znacena zelene. Zacina u Jiraskova pomniku v Mezihorskem udoli, prochazi malou osadou Libinem (zde obdrzi turista dobre obcerstveni v hostinci pana Gregora), probiha peknymi lesnimi partiemi a pri vychodu z lesa skyta krasny vyhled siroko daleko. Stezka vede se strane do vsi Lhoty Sarovcovy, za vsi stoupame na vrch Hradek, kde stavala kdysi tvrz, a prichazime do Lazni Belohradu. Projdeme mestem a podle Javorky pokracujeme Prostredni a Horni Novou Vsi az k obci Dolni Javori - dale pres obec Arnostov (zde jest pro posilneni vzdy pripraven hostinec u Zlatniku) a hned vedle hostince prichazime ke Krkonosske vyhlidce. Stezka je pojmenovana po uciteli a spisovateli Jaroslavu Kurkovi, dlouholetemu predsedovi OK CST Lazne Belohrad.
- A NEBO ZA SIPKOU - ale to uz zalezi pouze na Vas.