Kostel Vrbcany Traditional Geocache

Kostel Sv.Václava Vrbcany

Predrománský kostel otonského typu založil ve Vrbcanech zrejme kolem roku 990 sv. Vojtech, doložen je ale v písemných pramenech až k roku 1126. Tehdy zde kaplan Vít z poverení knížete Sobeslava I. vyzdvihl svatovojtešský praporec, který pripevnen na kopí sv. Václava pomohl ceskému vojsku k vítezství v bitve u Chlumce v severních Cechách. Tato puvodní predrománská svatyne byla prestavena po roce 1150 (1200 ?) v románském slohu, kdy byla lod doplnena o emporu (panskou tribunu). V této podobe setrval kostel až do konce 14. století, kdy k nemu bylo, zrejme hutí vyšehradské kapituly (která mela v té dobe nad kostelem patronátní právo), pristaveno gotické knežište se sakristií na jižní strane. Dnešní podoba kostela ale pochází z novovekých prestaveb na konci 17. a v první tretine 18. století. Prestože tyto barokní úpravy zásadne pozmenily vzhled celé stavby, nedochovaly se kupodivu v dobových pramenech žádné doklady o významnejší stavební cinnosti. Pred rokem 1699 muselo dojít, pravdepodobne na objednávku majitele panství (a patrona kostela v té dobe), knížete Jana Adama Ondreje z Lichtenštejna, k prodloužení lodi a vzniku dnešního západního prucelí, nebot v tomto roce se písemne vzpomíná zrízení nové kruchty, která by bez této stavební úpravy nemohla existovat. Autor této prestavby není znám, ale lze spekulovat s úvahou, že by jím mohl být mladý František Maxmilián Kanka. Na vrbcanském prucelí totiž nacházíme nejen spolecné prvky (zejména volutový štít) s Kankou navržené prestavby zámku v Kolodejích, ale i nekolik prvku typických pro kankova ucitele, Pavla Ignáce Bayera. Pokud by se tato hypotéza potvrdila, jednalo by se o vubec nejstarší známé dílo tohoto významného barokního architekta. K roku 1699 se dále vzpomíná zaklenutí kaple (?), což se muže vztahovat k výstavbe a zaklenutí dnešní komory na severní strane kostela. V roce 1719 zednický mistr Jan Kalhota z Planan pak prolomil v lodi dnešní velká okna a zazdil gotická okna v presbytári, címž se prakticky vývoj kostela uzavrel. V první polovine 18. století pak bylo ješte zmeneno zasvecení. Puvodne byl totiž kostel zasvecen Nanebevzetí P. Marie, od roku 1730 je zasvecen sv. Václavovi. Když bylo v roce 1973 opraveno západní prucelí, došlo k opetovnému prolomení puvodního barokního okna, zazdeného v 19. století. .

Dnešní kostel je jednolodní obdélná stavba s petiboce uzavreným neodstupnovaným presbytárem, zevne opatreným operáky, se zazdenými velkými gotickými hrotitými okny a s obdélnou sakristií a komorou po stranách. Mohutné rane barokní západní prucelí vyvolává v kontrastu s hladkými bocními stenami dojem volne pripojené monumentální kulisy. Prucelí je koncipováno na stredovou osu, kterou tvorí pravoúhlý portál s výraznou supraportou, segmentove zaklenuté okno a výklenek s pozdejší sochou sv. Václava od Františka Martina Katterbauera z doby kolem roku 1720 (jedná se o kompozicní variantu sochy sv. Václava z Pristoupimi). Horizontálne je fasáda rozclenena vysokým kladím s mohutnou korunní rímsou, která se nad okenní osou vypíná do velkého segmentového frontonu, címž vytvárí motiv obrovské iluzivní niky. Rímsa spocívá na dvou párech pilastru s rímsovými hlavicemi a celé prucelí vrcholí znacne prevýšeným bohate cleneným volutovým štítem. Štít je po stranách doplnen dekorativními vázami, které s volutami a vrcholovým krížem prostorove rozvíjejí hmotu fasády. Zdivo lodi je vystaveno z románských kvádríku se zbytky puvodních oken a zbytky lizén se slepými arkádami. Pod podlahou jsou zbytky základu puvodního kostela z 10. století, zjištené archeologickým pruzkumem po roce 1935, kdy zdejší výzkum vedl kolínský archeolog Fr. Dvorák. U vnejšího líce tohoto kostela byly odkryty kostrové pohrby bez milodaru, ponechané dodnes na puvodním míste.

Presbytár je sklenut jedním polem gotické paprscité klenby s žebry bez konzol, triumfální oblouk je pulkruhový. Zrcadlová klenba lodi a clenení sten sdruženými pilastry pochází z 2. poloviny 18. století od stavitele Františka Jedlicky.

Z vnitrního zarízení vyniká rane barokní portálový oltár zhotovený v roce 1677 kutnohorským socharem Kašparem Eiglerem, doplnený ponekud strnulými sochami sv. Václava a sv. Víta (sochy sv. Vojtecha, sv. Prokopa a trunícího Ježíška byly ukradeny v roce 1994) od téhož autora. Puvodní oltární obrazy byly v roce 1893 nahrazeny soucasnými, jejichž autorem je Jan Herman. Významná je také kazatelna s motivy slunecnic na akantových úponkách, písemne doložená k roku 1686, zrejme dílo nejmenovaného kourimského rezbáre. Kazatelna náleží k nejkvalitnejším památkám barokního umeleckého remesla na Kolínsku, nebot reprezentuje na svou dobu neobycejne progresivní typ rezbárské práce.

Barokní zvonice

Barokní zvonice, která byla postavena v letech 1727 – 1728 na míste starší drevené stavby s kamennou podezdívkou. Stavbu provedl stavitel Jan Kalhota z Planan a cernokostelecký tesar Jan Provazník. Plananský kovár Jakub Kostka dodal železný kríž na vrchol strechy a tismický kameník Dominik Lodl zhotovil ostení portálu. Zvonice byla pozdne barokne prestavena v rozmezí let 1763 – 1781 stavitelem Františkem Tomášem Jedlickou, kdy byla zvýšena o dnešní druhé patro a ukoncena stávající strechou. Znovu byla prestavena v letech 1829 – 30, což bylo doloženo vysekaným letopoctem na trámu ve vazbe strechy. V roce 1973 byla opravena fasáda zvonice a v roce 1998 byla vymenena strecha, pricemž musely být vymeneny staré trámy, vcetne trámu s letopoctem.

Ve zvonici je zavešen zvon zvaný „Pazdernák“ (nebot je zavešen smerem k polím zvaným Na pazderne) o výšce 69 cm a prumeru 85 cm. Na plášti zvonu je ceský nápis: „Ku cti a chvále Pánu Bohu všemohoucímu slit tento zvon pro obec vrbcanskou za casu urozeného pána Jaroslava Smirického ze Smiric a Kostelce nad Cernými lesy. L.P. 1592“. Pod tímto nápisem je erb Smirických, výzdoba zvonu ukazuje na dílo zvonare Brikcího z Cimburka. Druhý zvon je z roku 1946 a jmenuje se „Václav“. Tento zvon váží 296 kg a na plášti má reliéf Panny Marie a nápis: „Tento zvon jest ulit ku cti a sláve Boží z daru katolíku vrbcanských na podekování svatému Václavu a Panne Marii Staroboleslavské za záchranu ceského národa 9. kvetna 1945“. Stolice na zvony má vytesaný letopocet 1727.

Zvonice je dvoupatrová hranolová vež situovaná v ose západního prucelí kostela a slouží též jako vstupní brána do celého areálu. Jednoosé fasády rytmizují rozmerná obdélná okna se segmentovými záklenky. V západním prucelí je osazen pravoúhlý portál s bohate clenenou supraportou, která se skládá z mohutného lichobežníkového klenáku a zvlnené rímsy na volutových konzolách. Nad výraznou korunní rímsou je pozdne barokní druhé patro, které se od starší spodní cásti liší zdrobnelým architektonickým clenením se subtilnejšími kompozitními pilastry.

Staré povesti ceské a kostel ve Vrbcanech

Schyluje se k bitve u Chlumce v Krušných Horách, nebot nemecký císar Lothar nesouhlasí s nemírnou samostatností Cechu, kterí si jmenovali knížete bez jeho souhlasu. V zemi je pozdvižení, neprítel má výraznou presilu. Kníže Sobeslav První spechá v cele vojska do bitvy a na poslední chvíli si povolává kneze Víta, "muže celého, pro svuj jazyk horlivého, zbožného a statecného, knížeti Sobeslavovi milého" - jak vypocítává jeho klady Alois Jirásek ve Starých povestech ceských.
"Slyš, jaký jsem mel této noc sen. Zdálo se mi, že pristoupil k mému loži sv. Vojtech a porucil mne, abych vzal do války praporec jeho otce, ten praporec že je uschován ve Vrbcanském kostele..."
Casu je namále a proto Vítovi prikazuje: "... kneže milý, ucin mi po vuli; vsedni na kun a pospeš do Vrbcan presvedcit se..."
Zmužilý kaplan nemešká, se zemany i zbrojnými v sedlech uhánejí k Ceskému Brodu, kolem Chotouni, kde se narodil svatý Prokop až k Vrbcanum. "Nad ní, na mírném návrší pnul se k zardelým nebesum okrouhlý kostel, hrazený vysokým náspem i zdí. Vež v popredí cnela, hájíc jediné brány v ochranné zdi." Za oltárem ve skrytém výklenku objevili kýžený praporec. Ke konfliktu došlo 18. února 1126: císar navzdory presile ostrouhal a Cechum už do vlády nemohl nikdo mluvit. Dodejme, že bitva výrazne ovlivnila ceské dejiny. V léte Sobeslav I. pokracoval v oslavách vítezství založením rotundy sv. Jirí na Rípu.

Podle starých kronik se pak Vojtechuv praporec, který byl nasazen na kopí sv.Václava ,v bitve údajne strážený stovkou ceských velmožu a kneží, do vrbcanského kostela vrátil. Od té doby ho nikdo nevidel. Je tam porád? Povest praví, že ano, kdesi pod oltárem nebo pod podlahou sakristie, kde ceká na svoji další príležitost. Až bude v Cechách zase hodne zle, prijede si pro nej sám svatý Václav a postaví se s ním do cela svého vojska, stále ješte spícího v nitru hory Blaník. .

Zdroj: cestyapamatky, internet

KEŠ