Tato keš může být rychlou drive in a je první z městské miniserie Katovské řemeslo v Litomyšli. Ta má připomenout fakta a zkazky kolem této děsivé minulosti, a provést Vás místy, kde se odehrávala.
Zaparkovat můžete téměř u místa, ale také u blízkého marketu Penny zde: N 49°52.547´ E016°18.320´ a odtud absolvovat celou sérii pěšky. Další části série jsou: Popravište, Šibenicní vrch, Katovna a Bonus cache Rasovna.
Struktura hrdelních soudů, tj. soudů s pravomocí vynášet hrdelní rozsudky, se formovala od vrcholného středověku, vrcholu dosáhla v období raného novověku (16. - 18. století), kdy na území Cech a Moravy působilo přes 300 hrdelních soudu v královských i poddanských městech a městečkách. (Podrobněji viz zde). Zejména v období 16. - 18. století byla popraviště běžnou kulisou větších i malých mest. Dotvářela vzhled a charakter obcí a jejich okolí, byla u obyvatel spojena s rituály výkonu hrdelního práva, poprava byla pojímána jako lidový svátek, na druhé straně jako demonstrace spravedlnosti a odstrašení případných dalších delikventu. U obyvatel existovalo specifické vnímání těchto míst, pojily se k nim pověsti i pověry spojené s magií. Představitelem hrdelního soudnictví byla v královských i poddanských městech městská rada - řídila se jednak obecnými právními předpisy, jednak vrchnostenskými instrukcemi. U výslechu byli pouze někteří její členové spolu s rychtářem a ti pak výrazně ovlivnili vynesení rozsudku. Jejího zasedání se v poddanských městech zpravidla účastnil i zástupce vrchnosti. Celý průběh procesu zaznamenával městský písař, do radních protokolu zapisoval žaloby a relace o trestních činech, (knihy smolné), ve vezení a v mučírně zapisoval výslechy, zaznamenával i průběh případné exekuce. Jemu byl podřízen biřic a ten pečoval přímo o vězně v šatlavě. Půvabná poznámka: Pozůstatky jedné městské šatlavy byly nalezeny na náměstí u domu c.p. 60, tam, kde je dnes (osud?) Městská policie Litomyšl. Vykonavatelem práva byl městský kat.
My nejprve absolvujeme poslední část cesty odsouzencovy. Za městem Litomyšl byl postaven přes reku Loučnou most. Od nepaměti nese jméno Smutný. Ve své původní podobě samozřejmě není, a dnes ho míjíte na kruhovém objezdu. Podle pověsti a ústního tradování musel na smrt odsouzený právě tudy směřovat k popravišti. Po cestě bylo několik křížů, u kterých mohl činit pokání. Tento most nesl podle pověsti ještě jednu funkci. Před vykonáním samotné popravy byl prý poslán vojín na koni do místního zámku, kam jel tryskem s žádostí o milost. Když odsouzenec opravdu dostal milost, mával jezdec po cestě zpět už na Smutném moste bílým šátkem a poprava byla odložena. (Zdroj: Marie Martincová podle vyprávění p. Tobiše, Vlastivědný sborník „Od Trstenické stezky“ ročník I. c. 9-10)
Vypravte se tedy ke Smutnému mostu a vžijte se do té doby.
Poznámka: postupujte opatrně, toto místo je opravdu na dohled mnoha mudlů!
Nezapomeňte si opsat hodnotu indicie A pro odlov Bonus cache.