Drinky made in Czechoslovakia

Vztah k míchaným alkoholum byl v Cechách už od Rakouska vrelý, nápoje však mely úplné jiné slozeni než dnes. K masovému rozsíreni lidových drinku pak došlo behem padesáti let následujících po vítezství socialismu. Jednak totiž drasticky ubylo základních surovin, ale predevším národ se chytil toho, ceho ve zlých dobách vždycky - své fantazie. Nic jiného mu ani nezbývalo, bourbon nebyl k dostáni a slovo „whisky znala vetšina lidi hlavné z televize. Zato byt tuzemský rum, byl myslivec, fernet, vodka, slivovice, tu a tam becherovka, byl peprmintový likér neboli zelená, byl vajecný konak a byla griotka. A samozrejmé pivo. Na tomto materiálním základe stavel duch lidu, když ho posedla tvorivá vážen. Leckdo se nad tím dnes muže ošklíbat (a koneckoncu právem, protože nekteré výsledky národní tvorivosti byly opravdu šílené), ale málokdo dokáže predstírat, že ani trochu netuší, o co šlo. Vztah pametníku k puvodním ceským míchaným nápojum ostatne skvele vyjadruje nedávný povzdech jistého slušné situovaného petatricátníka pri pohledu na duchodce slévajícího traslavou rukou rum a peprmintový likér: „Fuj, zaplatpánbu, že je to za náma..." A po deseti vterinách: „Ale jednu Polskou vlajku, dva Vetrelce a Kone v tráve by jsme si dál mohli, ne..

Nemužeme se bohužel slovem ani obrazem venovat všem drinkum, protože jich existovalo mnoho. Kdyz pomineme banální variace na grog a svarené vino, beton, bavorák a ruzné smesi kofoly, koly a cervených vin, delily se nápoje na dve hlavní skupiny: na dlouhé drinky a na krátké neboli rychlé drinky, takzvaná kolínka. Nejznámejším dlouhým pitím je v nekterých regionech dodnes vážené magické oko. Také se bežne pilo rudé kladivo, což byl v základní podobe rum s fernetem nality do jakéhokoli vina. Pití to bylo samozrejmé ukrutné, ale v úcinnosti je prekonával lední medved (panák vodky nalitý do šampanského). Toho zas prekonávala V-2 cili „fau cvaj", což byly dva panáky vodky v Šampanském: Sojuz 3 polom logicky tvorily tri panáky ve stejném obalu. Kdo to chtél pít, musel být zdravý, odpocatý a pokud možno mladý.

 Mezi kolínka patrily všechny smesi založené na rozdílné hustote jednotlivých složek (viz obrazová príloha). Na rozhraní mezi obema  kategoriemi žily svým životem nekteré vyslovené strašidelné plody vypitých mozku tem bylo radno se vyhnout úplné. Za všechny budiž  jmenováno slepé oko: do pullitru slilé panáky „bílých" koralek, vodky, slivovice, starorežné apod. a diesel neboli cam-bavamba, zvaná  také Mirek Dušín. O tom, co je ci není možné, nerozhoduje vkus, ale historie. Co je však mnohem duležitejší: každému, kdo se na  zmínené  kreace podívá alespon na chvilku nezaujaté, musí být odmenou cirá nádhera vetšiny míchaných drinku. A u tech, kde se o kráse  mluvit doopravdy nedá, jde zase o zajímavý dokument z dob, kdy bylo možno bez rizika spolecenského faux pas pít skoro cokoli..