Einmannbunker Multi-cache

Pozorovací zvony nemecké výroby, svého casu oficiálne nazývané Luftschutz - Splitterschutzzelle, lze bez obav oznacit za jednu z nejcetnejších novodobých fortifikací, a nejen na území Ceska. To ostatne souvisí s obdobím vzniku, jež se datuje do dob II. svetové války (presne mezi léta 1939-45), kdy nad Evropou panovala hitlerova Tretí ríše, ale hlavními faktory jsou predevším jednoduchost práce a casová nenárocnost této malé prefabrikované pevnustky. A tak se s více méne podobnými objekty ruzných výrobcu máme šanci setkat i po šedesáti letech v tuzemsku, Nemecku, Polsku, Albánii, na Slovensku a zajisté i v jiných zemích. Této konstrukci nelze uprít jeden primát - zrejme se jedná o vubec první masove využitou prefabrikovanou pevnostní stavbu. Již jen jeden z vyrcených faktu mnohými opomíjenou problematiku takzvaného einmannbunkeru staví ve zcela jiné svetlo a naplnuje cas strávený nad následujícími rádky.

Jmenovat rozmanité konstrukcní odchylky, jestliže se objekty liší témer na každém dalším stanovišti, by bylo sisyfovskou prací. Hlavním materiálem jsou 15-20 centimetru silné prefabrikované dílce základové desky, vlastního válcového tela (o vnejším prumeru cca 145 cm), jednech až dvou dvírek a stríšky, všechny armované slabou ocelovou sítovinou ze šestimilimetrových prutu hustou nejvýše pet centimetru. Celková výška pres základ ciní dle typu vrchlíku kolem 220 cm. V zacátcích byly budovány také celokovové pozorovatelny, od tech však bylo z bezpecnostních duvodu zanedlouho upušteno. V obvodu plášte jsou vetšinou ctyri úzké obdélníkové pruzory, dohromady poskytující témer kruhový rozhled. Výrobcem objektu dodávaných na území protektorátu byla dráždanská firma Dyckerhoff und Widmann K.G., Betonwerke Gossebaude, zkrácene Dywidag. V ríši dále pusobila ješte druhá betonárka zamerená na produkci einmannbunkeru, Betonwerk Westermann & Co. z Broistedt bei Lengede, s jejími charakteristickými objekty se zaobleným vrchlíkem se však mužeme setkat jen na území Nemecka.

V pocátcích výstavby byly pozorovatelny hojne maskovány základním a krycím náterem, dle charakteru okolí v odstínech šedé až po svetle zelenou. Od kamufláží se postupne ke konci války upouštelo.

Hlavní funkcí Luftschutz - Splitterschutzzelle bylo samozrejme pozorování úcinku bombardování a prípadných nevybuchlých pum. Všeobecne vžité oznacení einmannbunker je však prinejmenším zavádející, jelikož pozorovací zvony mohly dle provedení užít až ctyri osoby jako nouzový úkryt, casto v einmannbunkeru zustávala požární hlídka ci drážní zamestnanci na stráži. Ostrahu náletem vyklizených podniku v pozorovatelnách provádela takzvaná Werkschutz (ozbrojená závodní stráž), organizace zrízená roku 1941 pro ochranu významných prumyslových podniku pred krádežemi, sabotážemi a útoky partyzánu. Podstatnou složkou cinnosti Werkschutz, predevším v podnicích zamestnávajících totálne nasazené cizince a válecné zajatce, byla ochrana pred prípadnou špionáží, nekompromisní strežení pracovní morálky a též stíhání uprchlých pracovníku. Organizacne tato služba spadala pod policejní reditelství, jemuž též predávala prípady k dorešení. Jinde byly objekty umistovány u mostu, železnicních tratí anebo elektráren.