Udelej fotku u Nádržky a nebo cache
____________________________________________________________________________
Stojím na kasejovickém námestí a dívám se na kostel sv. Jakuba - patrona horníku. V Kasejovicích se v pradávnu rýžovalo a v minulém století i dolovalo zlato. 
Vpravo vede cesta do Újezda a Predmíre kolem bývalé obecní školy postavené v roce 1866, dnes prestavené na kulturne spolecenské stredisko. Po levé ruce mám cestu na hlavní silnici oznacenou jako c. 20 nebo E49, která probíhá celými Kasejovicemi a vede od Blatné do Nepomuka a dále na Plzen. Dívám se též na význacnou budovu, kde drív bývala hospoda "Na Ružku", predtím hotel "Trefný", dnes poštovní úrad a soukromé byty.
Po shlédnutí této križovatky se dávám cestou mezi "Ružkem" a kostelem, tzv. Kostelní ulicí, smerem k vesnici Chloumek. Pricházím na križovatku "Na Martine", je zde kaplicka zasvecená sv. Martinovi - ochránci chudáku. Po pravé strane vede cesta vzhuru k židovskému hrbitovu, dolu je ulice Martinská, oblíbené místo okolních sánkaru pri zimních radovánkách. Prede mnou je ulice Lázenská, po které pokracuji a jsem na križovatce s novou ulicí Chloumeckou v místech, kde si 12.5.1945 podali ruce vojáci ze západu s vojáky z východu.
Asi po 100 metrech stojím u kaplicky sv. Václava - patrona zeme ceské, pred níž stojí nejstarší akát ve strední Evrope. Pokracuji polní cestou vlevo od kaplicky a cca po 500 metrech pricházím k cíli své cesty - k Horalu, nádržce se dvema lípami a krížkem.
Usedám na lavicku a dívám se zpet na Kasejovice a premítám o tomto hezkém míste, kdo tyto lípy asi zasadil, proc je zde tento krížek a tato nádržka s vodou. A protože znám historii tohoto místa, chci vám jej priblížit.
Pri ceste od kaplicky vlevo býval sad pana rídícího ucitele obecné školy Tingra a tento si pred 1. svetovou válkou na okraji sadu pri ceste nechal postavit malou chaticku - altánek se studnou a také zhotovit nádržku, kde zadržoval vodu z Kladrubiny k zavlažování svého sadu. Tak se zde ríkalo "U Altánku". Tento systém vydržel i po smrti pana rídícího až do 60. let minulého století, kdy došlo ke zcelování pozemku a úpravám zemedelské pudy. Tak zanikl i tento sad a s ním již neudržovaný altánek. 
Lípy s krížkem v techto místech vysadila a postavila asi v roce 1920 rodina Horalova na památku jejich syna Josefa, který zahynul v 1.svetové válce. Výrok jeho matky: "Když ani nevíme, kde v tom Srbsku náš Pepa zemrel, tak at má v naší ceské zemi aspon krížek" jiste vystihuje jejich bolest.
Tolik k tomuto hezkému místu, které stojí za to navštívit a odpocinout si na ceste vedoucí k lesum po Kladrubine, odkud je nádherný rozhled na naší krajinu od brdského Tremšína až po šumavský Boubín.
Clánek je prevzat od mého dedy, který ho dal do Kasejovických novin.
Cache Translation into English Click here
____________________________________________________________________________
