Hotel Spolecenský dum v Otrokovicích (Batove)

Nejvýznamnejší stavba v Otrokovicích – hotel Spolecenský dum vzpomíná každého prvního kvetna své výrocí zahájení provozu (1936). Tento objekt se stal svedkem mnoha nejzávažnejších událostí života Otrokovic od samotného pocátku, pres dobu dvou okupací až po dnešek. Hostil nespocet významných osobností už v první den slavnostního otevrení, kterému bylo prítomno celé vedení firmy Bata v cele s J.A. Batou, Marií Batovou, Tomášem Batou (tehdy dvaadvacetiletým), Josefem Hlavnickou, Dominikem Ciperou, Hugem Vavreckou, Liboslavem Masným a dalšími. Našli bychom tam i tvurce a stavitele objektu – ing. arch. Vladimíra Karfíka a Jana Kašpara, starostu Otrokovic Josefa Krcmu a celou radu prominentních hostu v cele s Eliškou Junkovou.

Více fotografií naleznete z bádání hotelem naleznete zde

More pictures from hotel in 2013 year you can view : here

V dobe okupace pobýval ve Spolecenském dome jednu noc kat ceského národa K.H. Frank a to všechno kolem statecného chování personálu hotelu je na veky zapsáno v jeho unikátní kronice. Ve Spolecenském dome nocovali i naši prední spisovatelé – Jan Drda, A.C. Nor, Karel Schneipflug, Jarmila Glazarová, herci a herecky – Antonie Nedošínská, Ferenc Futurista, Radovan Lukavský, sportovci – legendární Karel Koželuh, Vera Cáslavská, Emil Zátopek, mistr sveta v šachu A. Aljechin, další šachová trída Paul Keres, úcastníci mezinárodní motocyklové šestidenní souteže a sportovci rady zahranicních klubu. Z politiku – ministr vnitra z roku 1939 generál Josef Ježek, ministr Bohumil Laušman, predseda vlády Zdenek Fierlinger, ministr Málek, generál Ecer (zástupce naší republiky u norimberského soudu), arcibiskup litomerický a pozdejší kardinál Trochta – rodák z nedaleké Francovy Lhoty, sovetští dustojníci osvobozenecké jednotky v májových dnech roku 1945, desítky delegací z celého sveta a také prezident republiky (18. cervna 1936). Než si priblížíme okamžik slavnostního zahájení 30. dubna 1936, uvedme nekolik technických údaju.

Ideovým tvurcem stavby byl ing. arch. Vladimír Karfík za spolupráce Antonína Mikysy a Antonína Špota.¹⁾ Práce zahájili 24. dubna 1935. Neuveritelná (na dnešní podmínky) se zdá doba budování: 11 mesícu a 6 dní! Náklady na stavbu dosáhly výše 5 600 000 Kc. Objekt stojí na 98 betonových studních o prumeru 150 až 200 centimetru a na 12 studních o prumeru 260 centimetru v hloubce pres 6 metru. Konstrukci stavby tvorí železobeton s použitím standardního modulového systému. Jednotlivá krídla jsou rešena jako trojtrakt. Prucelí má horizontální kompozici. Režné zdivo meziokenních pilíru se kombinuje s prubežnými parapetními pásy s omítkou.

Objekt o pudorysu trojcípé hvezdy uzavírá parkový prospekt námestí, zaujímá osovou polohu a tvorí protejšek továrním objektum fy. Bata. Clenení objektu do hvezdicového tvaru je v pojetí tradicních, cistých konstruktivistických staveb neobvyklé a v merítku prostoru pusobí príznive.

Stavbyvedoucího delal Jan Kašpar a pomáhali mu mistri Jan Fojtík, Josef Jirsák, Foral a Kanurek. Na stavbe pracovalo 60 až 130 zamestnancu ruzných profesí. Elektroinstalaci mel na starosti Alois Kýbl, stroje a jeráby Josef Zalabák a výbornou partu fasádníku Josef Ondruška. V souvislosti se stavbou hotelu, ale i obchodního domu, se soucasne dobudovávaly a predávaly k užívání asfaltové silnice, chodníky, verejné osvetlení, probíhaly terénní a zahradní úpravy, sázely se stromy a kere.

V hotelu se hrávala boxerská utkání, kulecník, kuželky, šachy, stolní tenis, konaly se bohoslužby, koncerty a divadelní predstavení. Od samotného pocátku bylo soucástí provozu hotelu kino. V roce 1950 v budove zahájil cinnost závodní klub, nastehovala se tam verejná knihovna, dlouhá léta tam fungovala školní jídelna a do roku 1940 se v lidové restauraci stravovali pres polední prestávku zamestnanci závodu. Hotel sloužil také jako školící stredisko studijního ústavu, základna leteckého útvaru ceskoslovenské armády a centrum slavných poválecných karnevalu. Krejcovskou živnost v objektu provozovali manželé Dankovi, trafiku manželé Krcmárovi, potom František Grossert a Jaroslav Vlachynský, holicství a kadernictví manželé Illkovi. Našli bychom zde i cistice obuvi a výtažného.

Spolecenský dum v Batove v polovine padesátých let, tedy na Stalinove námestí a s nezbytným „eróháckým“ praporem a názvem Závodní klub Svit n.p.

Autorem plastik v hale je ak. sochar B. Jahoda, tvurce sochy koželuha pred zlínským hotelem.

K nejvernejším hostum Spolecenského domu patrili Josef Gergela, Rudolf Vecera a ing. Strachota a dlouhodobými zamestnanci byli Leopold Fojtík, Božena Krobathová, Tomáš Rybár, Stanislav Blahoš, Milan Stehlík, Anežka Kriváková a Antonín Prokop.

Již dvakrát zmínená slavnostní chvíle pro celý Batov nastala 30. dubna 1936, kdy v predvecer Svátku práce otevreli Spolecenský dum. Na míste, kde práve pred necelým rokem se ješte všude rozkládalo neutešené kalné jezero bahnité vody s naplavenou pudou z kopce Tresného, vytvorila lidská práce rozlehlé, parkove upravené prostranství, dva až ctyri metry nad drívejší úrovní pudy a v jeho stredu krásnou, rozlehlou budovu urcenou pro spolecenský život obyvatel nového mesta. Oslavné zahájení provozu se stalo prvním bodem májového programu.

Velkou cást z deseti tisíc úcastníku do Batova dopravily zvláštní vlaky ze Zlína a další z nich prijeli auty a autobusy. Zatímco široké, rovné trídy a prostranství pred Spolecenským a obchodním domem se zaplnovalo lidmi, utvoril se dlouhý lampionový pruvod, který ve 20 hodin došel k hotelu osvetlenému reflektory a neony.

Na terase hotelu se shromáždil znacný pocet významných hostí ze Zlína a Batova. Po peti delových ranách, oznamujících zacátek oslav, zazpívali mladí muži a ženy z Batova za doprovodu hudby písen „Prukopníci“ . Poté promluvil ke shromáždeným úcastníkum vedoucí pomocných závodu v Batove pan Hynek Bata. Úvodem vzpomnel úporných boju s bažinami, na nichž vyrostlo a dále roste, zásluhou Tomáše a Jana Bati, moderní prumyslové mesto. Rekl: „Otevíraje tento dum, myslíme na to, aby byl místem naší spolecné radosti a našeho osvežení. Všechno, co delá lidský život krásným, silným, zajímavým a radostným, je ovocem zdravého a cilého spolecenského života. Stane se žádoucím a hledaným strediskem našich hostu z celého kraje. Život, který se v nem rozproudí – to jsem presvedcen – dá oprávnený duvod, abychom byli na nej hrdi. Jsem si jist, že my v Batove to dokážeme.“

Po projevu Hynka Bati vykonala vlastní akt otevrení Spolecenského domu jeho chot, paní H. Batová slovy: „Otevírám te, dome zábavy, radosti a prátelství. Bud širitelem dobrého Batova jména do celého sveta tak, jako družné spolupráce a srdecného pohostinství.“

Program zakoncily fanfáry, po kterých množství hostu zaplnilo jednotlivé sály, kino a kabaret v kavárne. Soucasne na prostranství u vchodu do závodu byl vypalován ohnostroj. Zábavný program trval až do pulnoci.

Ve stínu slávy otevrení Spolecenského domu ve stejný den zahájili provoz obchodního domu. Ten postavili za 8 mesícu a 10 dní v dobe od 19. srpna 1935 do 29. dubna 1936 na pudorysu 20 x 80 metru se suterénem a tremi nadzemními etážemi a prodejní plochou 4800 m². Tato stavba byla soucástí výstavby hotelu, také ji vedl stavitel Jan Kašpar za spolupráce mistra Josefa Mrázka.

Obchodní dum na Bahnáku od Vladimíra Karfíka, úplne dokonceno v roce 1947.

Na záver je nutné vzpomenout, že prvním vedoucím hotelu byl František Kríž a do roku 1991 se v této funkci vystrídalo 13 osob. Pan Bruno Sedlácek se dokonce trikrát ujal rízení podniku a spolu s Jaroslavem Skálou vydrželi ve vedení nejdéle.

S velkým výhledem a moudrostí se hotel stavel v roce 1936, pomyslíme-li, že i po 73 letech slouží verejnosti – obyvatelum dvacetitisícového mesta i návštevníkum Otrokovic z tuzemska i zahranicí. Za uplynulou dobu došlo pochopitelne ke znacným interním zmenám, vynuceným rozkolísanými pomery spolecenskými i prírodními událostmi, povodne nevyjímaje. Život budove dávají lidé – nejen návštevníci, ale také personál všech profesí. Umení kucharu, cukráru, ochota obsluhujících, duslednost práce pokojských, znalosti recepcních, cistota údržbárek porádku, odbornost mechaniku technických zarízení, obetavost pomocného personálu a moudrost rídícího aparátu. Krásné na tom povolání je, že v prostredí hotelu se lidé cítí svátecneji, když pomyslíme, kolik svateb se zde oslavilo, kolik novorozenat zapilo, na kolika kulturních predstaveních, zábavách, plesech a v kine tisíce lidí pobavilo.

Stále je nutno ocenovat práci minulých generací, podekovat jim a stejne tak ocenit i poctivou starost dnešních dobrých pracovníku, kterí nesou štafetu dále.

Kdo nectí poctivou minulost, nemuže ocekávat, že bude vzpomenut v budoucnosti. Hotel spolecenský dum predstavuje pojem a s hrdostí se muže hlásit každý z jeho zamestnancu, že v nem pracoval. Za tech 73 let spoludotvárel osudy mnoha lidí z Batovky, Svitu, Otrokovic, tuzemska i zahranicí. Poznávali se zde, bavili, radovali, vzdelávali a rádi se vraceli.

Zdroje : © Zlín.estránky Cygnus.estránky 2006 Všechna práva vyhrazena - All rights reserved http://www.zlin.estranky.cz/clanky/novy-zlin/hotel-spolecensky-dum-v-otrokovicich---batove.html