Dnes se již neví, kdy to zacalo, jen ti nejstarší matne vzpomínají na vyprávení svých predku…
První neštastník byl místní nedopita, nalezen nekdy v šedesátých létech roku šestnáctistého ve strži se zlomeným vazem. Nikdo tomu tehdy nevenoval valnou pozornost a tato zpráva proletela mestem bez nejmenšího povšimnutí. Pak se slehla zem po zdejším zámožném meštanovi panu Vilému Nejedlém. Po nekolika týdnech bylo jeho telo nalezeno na dne propasti. Potlucené a potrhané, neprirozene ležící na balvanech ostrých jako britva. Podoba se smrtí opilce bila do ocí. Nedlouho po techto událostech našli na stejném míste k nepoznání znetvorenou mladou služebnou ze zámku a na mesto ulehl stín. Lidé po setmení nevycházeli ze svých domovu a propasti se vyhýbali širokým obloukem i ve dne. Dokonce se zacalo povídat, že to všechno je dusledek jakéhosi prokletí, kletby vyrknuté hanebnou carodejnicí popravené pred mnoha lety svržením do propasti. Byl to cas strachu a napetí bylo cítit v každé tvári.
Na žádost predstavených dorazil do mesta vážený knez, otec Dobner, by celou záležitost proveril. Vydal se tedy po setmení spolu se svým novicem k propasti, ale co se tam tehdy presne událo, není jasné. Po pulnoci našel farár v kostele zmatene modlícího a pološíleného novice, který byl pozdeji schopen srozumitelne mluvit a popsat, co videl.
Když se priblížili k propasti, knez Dobner, do té doby velmi ostražitý a rozhodný, náhle zcela otupel. S neprítomnýma ocima vyrazil pomalým krokem až k okraji a vzápetí skocil. Snad ani nekricel, jenže nebyl mrtev hned. Odnekud ze tmy zezdola bylo pak slyšet jeho strašlivé sténání a naríkání. Ale nebyly to nárky zpusobené bolestí nýbrž desem. A pak už novic jen utíkal, ale ten rev slyšel ješte dlouho.
Rada tedy rozhodla. Zlo pochází ze dna propasti, je treba ji zavést. Smetím a sutí. Tragických nehod postupem casu ubylo, až na tu zlou dobu skoro každý zapomnel. Po propasti nezbylo ani památky a stará mestská skládka dnes zarustá trnovníky a šípkem. Avšak zlo nebylo nikdy vymýceno…
-
Tento desivý a tajemný príbeh nás samozrejme velmi zaujal a zasel semínko zvídavosti. Kdo nebo co zabilo všechny ty lidi a proc? Proto jsme se po velmi dlouhém odhodlávání a presvedcování rozhodli vyvolat ducha Viléma Nejedlého. Samozrejme tomu predcházelo peclivé nastudování spirituální literatury, ale i tak to byl znacný risk. Násilne zabití lidé mívají totiž velmi neklidné duše a vyvolávacum pochopitelne hrozí psychická nekdy i fyzická újma… Vyšlo to! Ale byl to velmi silný emotivní zážitek. Rozhodne jsme nedoufali v takovýto úspech, i když to nedalo zcela jasnou odpoved. Zde si poslechnete záznam z oné noci.
Doporučujeme odlov nejméně ve dvou lidech.
U finálky nechť si každý rozmyslí, zda na to má a doloví to. Ale za zlámané končetiny ten geocaching nestojí... Nedoporučujeme lovit za mokra! Buďte zde prosím nanejvýš opatrní, jedná se přece jen o propast a je to docela výška...
Finálová schránka má svá určitá specifika, která je třeba dodržet při manipulaci s ní. Není to nic těžkého, jen je třeba dávat pozor při zavírání. Když tomu nevěnujete maličko pozornosti a zavřete jí ledabyle, zkazíte celé maskování, další kačeři nebudou mít ten pravý pocit nejistoty nebo v nejhorším případě dojde k vymudlení.