Dávná historie osídlení místa na levém brehu reky Volynky je zahalena tajemstvím. Archeologické nálezy, jimž je venována rozsáhlá expozice v mestském muzeu, svedcí o slovanském osídlení již v 7. století. Menší hradište - provincie Wolinich - se v písemných pramenech objevuje ale až v r. 1271. Puvod jména dodnes není znám; souvislosti se slovanským kmenem, sídlícím kdysi na Ukrajine, jsou pouze hypotetické. Toto hradište bylo pozdeji nahrazeno kamennou stavbou, predchudkyní dnešní tvrze, která je sídlem Mestského muzea. V roce 1299, kdy byla Volyne povýšena jako soucást majetku kapituly pražské ne mesto se datuje její rozvoj. V r. 1327 byl dostaven farní kostel a mestské opevnení. Koncem 14. století tu byl soud, lázne a témer v každém dome se varilo pivo. V té dobe tu pusobil Mistr Martin, verný prítel Husuv a vykonavatel jeho poslední vule. O významu místa a právech meštanu v té dobe svedcí fakt, že v 15. století vedlo mesto Volyne dlouholetý a nakonec vítezný spor s královským mestem Písek o dovoz soli a placení mýtného. V letech 1521-1529 byla na námestí vlašskými staviteli postavena budova radnice - puvabná renesancní stavba s loubím a veží, jejíž celé prucelí je pokryto sgrafity Puvodní výzdoba však byla o 350 let pozdeji težce poškozena ohnem a nynejší výzdoba pochází z r. 1927. V soucasné dobe zde sídlí Mestské kulturní stredisko. 16. století prineslo rozvoj remesel, z nichž nejpocetnejší byly cechy soukenické, koželužské (související s tehdy rozšíreným chovem ovcí) a pekarské. Dokladem židovské komunity ve Volyni je hrbitov , založený asi na pocátku 18. století za obcí. Jihozápadne od mesta, na zalesneném vrchu Malsicka, najdeme nejen hrbitovní kostel Promenení Páne. V r. 1618 byl na vrchu Malsicka dostaven renesancní sálový kostel Promenení Páne. Zachované malby dokazují, že v té tobe vrcholila zámožnost mestecka. Kolem kostela je hrbitov s urnovým hájem, kde najdeme hroby mnoha významných osobností - archeologa Jana Vratislava Želízka, básníka a spisovatele Cenka Bendla, astronoma a matematika Jindricha Svobody, básníka a prítele Wolkerova Jaroslava Hulky, malíre Aloise Lhoty, architekta Josefa Niklase ci trojice bratru Bohácu, malíru a socharu. Tricetiletá válka prinesla plenení, požáry, násilím vybírané poplatky. I léta poválecná prinášejí povodne, požáry, epidemie, prujezdy cizích vojsk. Presto se v té dobe mesto rozrustá za hradby. Na pamet hrozivé morové epidemie byl v r. 1760 postaven uprostred námestí mezi lipami mariánský sloup . V 19. století se tvár mestecka zacíná výrazne menit. Byly položeny základy mestské kanalizace, vydláždeno námestí, zacínají se stavet nové patrové domy. V r. 1849 tu byl založen poštovní úrad, o rok pozdeji soud a berní úrad. V roce 1885 byla dostavena všeobecná nemocnice (dnes lécebna dlouhodobe nemocných, Volynská lécebna, s.r.o.), o 8 let pozdeji byl zahájen provoz na železnicní trati Strakonice-Vimperk. Další snahy o vybudování prumyslu však nemely trvalého výsledku, a proto se mesto v následující dobe venovalo rozvoji školství a spokojenosti výletníku. Pocátkem 20. století se objevují budovy meštanských škol a od r. 1933 se mestecko chlubí areálem strední prumyslové školy. Dnes je Volyne sídlem školy materské, základní, umelecké, strední odborné, státní jazykové školy, strední prumyslové i školy vyšší, a dokonce nejvetší školy v prírode v celé republice. Prumyslem zustala témer nedotcena, a tak je již od doby 1. republiky vyhledávaným cílem rekreantu.
