|
Když císar Josef Druhý stavel pevnost Josefov, zabocil jednou i do našeho kraje.
|
|
Pozvali ho jednou ke konci léta páni dymokurští, pak v Hlušicích na zámku pojedl a popil a pres
|
|
Skrivany a Podoliby prijel do Petrovic. Ne že by mel ve vsi nejaký zástoj, kdepak v zapadlé
|
|
vesnici a císar. Jen projíždel ke Stracovu a potom dál k Labi, kde se už cervenaly nové
|
|
josefovské šance. Nevolníci práve svezli poslední snopy do panských stodol, spadl malý deštík
|
|
kdejaký chalupník si pospíšil zorat i svuj korecek strnište. Na poli pred Petrovicemi si panovník
|
|
všiml oráce. Hnedý koník úporne za sebou vlekl drevený hák a sedlácek jen taktak udržel klece v
|
|
rukou. Byl už starý, nosil na hrbete sedmdesátku.
|
|
|
|
Císarova ekvipáž zastavila pred oranicí a panácek zpod boudy zavolal na staríka: „Cože oreš
|
|
sám, chalupníku? Mel bys už hospodárství predat synovi. Ci nemáš syna?"
|
|
Starý jako by neslyšel, jen po ocku zamžoural na kocár. Takových panáku projede za den
|
|
kolem, až hanba pocítat. Nic to nedelá, peleš ancikristova, jen se to povaluje po palácích, prežírá
|
|
a dává vozit v kocáre. Ale když panácek zavolal podruhé a z krytého vozu vystoupil, starík Ou!
|
|
Stál pred císarem pánem, kterého znal z obrázku, „Járku, proc se lopotíš sám a ne tvuj syn?"
|
|
zeptal se podruhé císar. „A jak ti ríkají?" Starík se postavil do pozoru, jak se na vysloužilého
|
|
dragouna sluší a patrí, vzpamatoval se a povídá: „Jmenuju se Slavík vaše císarské velicenstvo.
|
|
Mám tri syny s nebožkou ženou, ale lítají v horoucích peklech. K stáru jsem na všecko zustal
|
|
sám." „Cože povídáš? Že ti deti utekly do sveta a tebe nechaly na holickách? Vypravuj!
|
|
|
|
Chalupník, všemi mastmi mazaný, postrcil si cepici na levé ucho, utrel rukávem celo a vysypal
|
|
ze sebe: „To je tak, vaše císarské velicenstvo: Ten nejstarší je zlodej, Vincek jsme ho pokrtili.
|
|
Prostrední Tonda je s odpuštením raubír. A na nejmladšího Matýska zbyla už jen žebrota,"
|
|
Císar vykulil oci, cože to má starík za syny, a popošel o krok, „Co pravíš, ,neštastnice? Tak že
|
|
sis své syny vychoval? Nerozumím tvým hádankám. Mluv dál!" Starému Slavíkovi mrkla ocka ve
|
|
vráscité tvári, jako by se v brázde zaleskl strípek. Deda si prešoupl cepici zas na pravé ucho a
|
|
spustil: „Abych rekl pravdu pravdoucí, vaše císarské velicenstvo, nejstarší syn je advokát. Bere u
|
|
huby každého, kdo se dá. A nejvíc pány. Kluk vystudoval za peníze mého bratra faráre. To vedí
|
|
kde by ubohý nevolník vzal na školy. Prostrední syn prošel medicínu a je doktor ranhojicství
|
|
Taky se mu nevede špatne. Ale než se svému remeslu porádne vyucí, ješte hodne lidí zamorduje.
|
|
Na jeho studie jsem nedal taky ani grešli. Všecko zaplatila má sestra, hospodyne na bratrove fare."
|
|
„Jsi šelma, staríku, rád te poslouchám. A cím je nejmladší synek? Nejmladšího jsme dal
|
|
vystudovat na kantora, To vedí, vaše císarské velicenstvo, že jsme si opasek jaksepatrí utahovali.
|
|
Celé dny robota na panském a doma než trochu bídy." Ríkals, že máš i tretího synka se školami a
|
|
presto žebrá? Jak to?"„Matýsek ucí až v horách, vedí, vaše císarské velicenstvo. Ale víc
|
|
muzicíruje nežucí. Žebrá s detmi po svatbách, neco mu dá velebnícek za varhany a taky po
|
|
funusechchodí zpívat. A vždycky se teší na sobotu. Vybere po vsi sobotáles a trochu se nají.
|
|
Když je hlad mezi námi v kraji, jak je asi ‚chudákum v kopcích! Jak by mohlo zbýt ješte na kantora!"
|
|
|
|
Vladari se vesnický mudrák zalíbil. „Jsem rád, že jsem te poznal, staríku. Synové ti nadarmo
|
|
nestudovali, potatili se. Neboj se, ve svete se neztratí." Když panovník podával starému Slavíkovi
|
|
pravici na rozloucenou, ucítil v ní deda tvrdý dukát. „Abys na setkání s císarem nezapomnel."
|
|
Zlatý peníz dedu hrál v okoralých dlaních. Starík obracel minci ze strany na stranu a strcil ji do
|
|
kapsy. Proc bych nebral dukátek? Císar je mi víc dlužen než já jemu. Svet by se bez císare
|
|
obešel. Ale kdyby vymreli chalupníci, zašli by hladem všichni páni, treba i s korunkou na hlave.
|
|
Císar se obrátil ke kocáru, a ješte než kocí pobídl sprežení, zaslechl starý Slavík poslední
|
|
vladarova slova: „Na tvou rec nikdy nezapomenu, lišáku. Ale nikomu o tom ani muk, ledaže by
|
|
pred tebou stálo sto císaru. Pamatuj si, sto císaru!" Chalupník pritakal. Za dukát ta chvilka stála.
|
|
|
|
Kocár se rozhrcel trešnovou alejí k Petrovicím a monarcha si neprestával vrtat celo
|
|
ukazováckem: advokát - zlodej, ranhojic - raubír, kantor - žebrák. To proto, aby na hádanku
|
|
nezapomnel. Brzo se mu hodí. A taky hodila. Hned druhý týden pri zasedání ministerské rady.
|
|
Cože to má za ministry, když nechávají okrádat lidi, jací že jsou ve státe lékari, když jim nemocní
|
|
o prekot umírají, a proc ucitelé cekají na sobotáles, aby neumreli hlady? „Je, pánové, u Petrovic
|
|
na Bydžovsku sedlák, abych pravdu rekl, jen chalupník," udelil si slovo císar, „který má tri synky.
|
|
Všichni vystudovali, ale nelekejte se, jaké povolání si zvolili. Nejstarší je zlodej, prostrední raubír a
|
|
nejmladší žebrák. Kdo z vás mi správne odpoví, cím se ti tri studovaní lidé stali, dostane knížecí titul."
|
|
Ha, premýšlejte, at vidím, komu jsem sveril osud státu. Aby tak byl starý Petrovicák chytrejší
|
|
vás! Ministri si lámali hlavy nad císarovou hádankou, ale jako bys bušil do bednení. Nikdo ji
|
|
nerozluštil. Císar zakabonil celo, že je jeden chalupník chytrejší než celá šlechtická vlád
|
|
nakvašene se zvedl a odešel, že si prijde pro odpoved za týden. Tu noc nikdo z ministru nespal.
|
|
Hrabe behal od komorníka k písarovi, baron prosil o pomoc komornou, rytír pospíchal každé
|
|
ráno pomodlit se k svatému Štepánu a vecer ješte do dvorní kaple, ale bednení v hlavách dunelo.
|
|
Až vpolou týdne k ránu, když se už rozednívalo, rozbresklo se ministrovi pro vnitrní záležitosti.
|
|
|
|
Ne že by císarovu hádanku rozluštil, tolik moudré kaše nespolykal. Ale rekl si, co není
|
|
hlave, musí být v nohou a v mešci. Dal zapráhnout do kocáru a horempádem do Cech. Tohle
|
|
je Znojmo, pak prijde Jihlava, za Brodem už Cáslavský kraj, prehoupneš Labe a kdypak nebudeš
|
|
stát pred cedulí Petrovice? Na Bydžovsku jsou jen jedny, nemužeš zabloudit.
|
|
Kupodivu, ten starík pole ješte nedooral. jako by mu brázd ani nepribývalo, když musel celé dny
|
|
orat panské strnište. „Hej, dedouši," krikl ministr na oráce, až se koník zastavil, „prozrad mi
|
|
svou hádanku, cos dal jeho velicenstvu, dobre zaplatím!
|
|
Starý Slavík zas prešoupl cepici z ucha na ucho a zamrkal ockama pod pánuv plášt, kde byl
|
|
ukrytý težký mešec. Však já svou moudrost lacino neprodám, zarekl se. „Járku, milostivý pane,"
|
|
ošíval se Petrovicák, „to není lehká vec. Slíbil jsem jeho císarskému velicenstvu, že o hádance
|
|
nikomu ani neceknu." „Císar je daleko a dukáty v hrsti. Pospeš si, dokud je mešec otevrený!”
|
|
|
|
Starík se neprestal odrbávat, že je to sakulentská záležitost, že poddaní musí císare pána
|
|
prece poslouchat, že by to pán z gubernia mel sám vedet. Ale ministr žadonil: „No povez mi
|
|
prece, povez, sedlácku, co ti prikázal císar!" „Jo, milostpane, veru težká vec. Jeho císarské
|
|
velicenstvo mi nakázalo, že nesmím hádanku prozradit, dokud neuvidím pred sebou sto císaru."
|
|
Vznešený pán mel víc na límci než v hlave a tohle zas nemohl pochopit. Deda porád ješte šilhal po
|
|
mešci, a tu se ministrovi rozbresklo. „Abys držel císari slovo, starochu. Co vidíš na tomhle
|
|
dukáte?" a sáhl do težkého pytlíku. „Císare, milostivý pane. Zrovninka toho, co stál tadyhle prede
|
|
mnou." Zatím co panácek sázel tresoucí se rukou starému Slavíkovi zlaták za zlatákem, až jich
|
|
vyklopil sto, deda tajemství hádanky prozradil. Nevíme, jestli napudrovanému panáckovi císar
|
|
slíbený titul udelil. Snad ano, snad ne.
|
|
|
 |
|
Nedávno se mi dostala do ruky knížka od Václava Horyny, Slunecní strelec. Je plná povestí
|
|
z bydžovského a chlumeckého kraje, napadlo me tedy pro vás pripravit malou serii, kde bych
|
|
vám predstavil nejaké z nich. Celkem jich je pres padesát, ale uznejte, že udržovat takový
|
|
pocet krabicek by byl pro me spíš trest než radost. Proto jsem vybral sedm povestí, které jsem
|
|
se snažiltematicky umístit tam, kde se prý tehdá staly ty neuveritelné príbehy. Na záver po
|
|
odlovení šesti tradicních keší na vás ceká jedna vymazlená v podobe bonusovky. Nechci
|
|
nikoho nutit do ctení, ale pokud budete bonusovou keš chtít, budete povesti muset v rychlosti
|
|
precíst, zodpovedet malý vedomostní testík a se správnými odpovedmi se dostavit na místo,
|
|
které snad rozlousknete na základe císel, které naleznete v prvních šesti krabickách.
|
|
(více potom v bonusové keši)
|
|
|
|
Nekde kousek od keše tenkrát starý slavík oral svoje polícko.
|
|
Chvíli klidne pobudte a pockejte jestli nepojede náhodou kolem AUDI A8 a vy neudeláte kšeft s
|
|
nejakým našim ministrem. Takovách sto Palackých na hromádce by jiste nebylo k zahození. ;-)))))
|
|
|
|
|
|
Jedná se o PET schránku o velikosti mikro. Ve schránce není tužka, vezmete si sebou svou!!!
|
|
Peclive si opište ctyri ctyrmístné císla ze schránky nebo z titulní strany logbooku, budete je
|
|
potrebovat pro zjištení informace kam se dostavit pro bonusovou keš.
|