Skip to content

PKB 6 - Slavik a sto cisaru Traditional Cache

This cache has been archived.

Alex Reviewer: Archivace listingu keše pro nezájem ownera.

Alex Reviewer - reviewer pro ČR

More
Hidden : 12/8/2011
Difficulty:
2 out of 5
Terrain:
2 out of 5

Size: Size:   micro (micro)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:


Když císar Josef Druhý stavel pevnost Josefov, zabocil jednou i do našeho kraje.

Pozvali ho jednou ke konci léta páni dymokurští, pak v Hlušicích na zámku pojedl a popil a pres

Skrivany a Podoliby prijel do Petrovic. Ne že by mel ve vsi nejaký zástoj, kdepak v zapadlé

vesnici a císar. Jen projíždel ke Stracovu a potom dál k Labi, kde se už cervenaly nové

josefovské šance. Nevolníci práve svezli poslední snopy do panských stodol, spadl malý deštík

kdejaký chalupník si pospíšil zorat i svuj korecek strnište. Na poli pred Petrovicemi si panovník

všiml oráce. Hnedý koník úporne za sebou vlekl drevený hák a sedlácek jen taktak udržel klece v

rukou. Byl už starý, nosil na hrbete sedmdesátku.

Císarova ekvipáž zastavila pred oranicí a panácek zpod boudy zavolal na staríka: „Cože oreš

sám, chalupníku? Mel bys už hospodárství predat synovi. Ci nemáš syna?"

Starý jako by neslyšel, jen po ocku zamžoural na kocár. Takových panáku projede za den

kolem, až hanba pocítat. Nic to nedelá, peleš ancikristova, jen se to povaluje po palácích, prežírá

a dává vozit v kocáre. Ale když panácek zavolal podruhé a z krytého vozu vystoupil, starík Ou!

Stál pred císarem pánem, kterého znal z obrázku, „Járku, proc se lopotíš sám a ne tvuj syn?"

zeptal se podruhé císar. „A jak ti ríkají?" Starík se postavil do pozoru, jak se na vysloužilého

dragouna sluší a patrí, vzpamatoval se a povídá: „Jmenuju se Slavík vaše císarské velicenstvo.

Mám tri syny s nebožkou ženou, ale lítají v horoucích peklech. K stáru jsem na všecko zustal

sám." „Cože povídáš? Že ti deti utekly do sveta a tebe nechaly na holickách? Vypravuj!

Chalupník, všemi mastmi mazaný, postrcil si cepici na levé ucho, utrel rukávem celo a vysypal

ze sebe: „To je tak, vaše císarské velicenstvo: Ten nejstarší je zlodej, Vincek jsme ho pokrtili.

Prostrední Tonda je s odpuštením raubír. A na nejmladšího Matýska zbyla už jen žebrota,"

Císar vykulil oci, cože to má starík za syny, a popošel o krok, „Co pravíš, ,neštastnice? Tak že

sis své syny vychoval? Nerozumím tvým hádankám. Mluv dál!" Starému Slavíkovi mrkla ocka ve

vráscité tvári, jako by se v brázde zaleskl strípek. Deda si prešoupl cepici zas na pravé ucho a

spustil: „Abych rekl pravdu pravdoucí, vaše císarské velicenstvo, nejstarší syn je advokát. Bere u

huby každého, kdo se dá. A nejvíc pány. Kluk vystudoval za peníze mého bratra faráre. To vedí

kde by ubohý nevolník vzal na školy. Prostrední syn prošel medicínu a je doktor ranhojicství

Taky se mu nevede špatne. Ale než se svému remeslu porádne vyucí, ješte hodne lidí zamorduje.

Na jeho studie jsem nedal taky ani grešli. Všecko zaplatila má sestra, hospodyne na bratrove fare."

„Jsi šelma, staríku, rád te poslouchám. A cím je nejmladší synek? Nejmladšího jsme dal

vystudovat na kantora, To vedí, vaše císarské velicenstvo, že jsme si opasek jaksepatrí utahovali.

Celé dny robota na panském a doma než trochu bídy." Ríkals, že máš i tretího synka se školami a

presto žebrá? Jak to?"„Matýsek ucí až v horách, vedí, vaše císarské velicenstvo. Ale víc

muzicíruje nežucí. Žebrá s detmi po svatbách, neco mu dá velebnícek za varhany a taky po

funusechchodí zpívat. A vždycky se teší na sobotu. Vybere po vsi sobotáles a trochu se nají.

Když je hlad mezi námi v kraji, jak je asi ‚chudákum v kopcích! Jak by mohlo zbýt ješte na kantora!"

Vladari se vesnický mudrák zalíbil. „Jsem rád, že jsem te poznal, staríku. Synové ti nadarmo

nestudovali, potatili se. Neboj se, ve svete se neztratí." Když panovník podával starému Slavíkovi

pravici na rozloucenou, ucítil v ní deda tvrdý dukát. „Abys na setkání s císarem nezapomnel."

Zlatý peníz dedu hrál v okoralých dlaních. Starík obracel minci ze strany na stranu a strcil ji do

kapsy. Proc bych nebral dukátek? Císar je mi víc dlužen než já jemu. Svet by se bez císare

obešel. Ale kdyby vymreli chalupníci, zašli by hladem všichni páni, treba i s korunkou na hlave.

Císar se obrátil ke kocáru, a ješte než kocí pobídl sprežení, zaslechl starý Slavík poslední

vladarova slova: „Na tvou rec nikdy nezapomenu, lišáku. Ale nikomu o tom ani muk, ledaže by

pred tebou stálo sto císaru. Pamatuj si, sto císaru!" Chalupník pritakal. Za dukát ta chvilka stála.

Kocár se rozhrcel trešnovou alejí k Petrovicím a monarcha si neprestával vrtat celo

ukazováckem: advokát - zlodej, ranhojic - raubír, kantor - žebrák. To proto, aby na hádanku

nezapomnel. Brzo se mu hodí. A taky hodila. Hned druhý týden pri zasedání ministerské rady.

Cože to má za ministry, když nechávají okrádat lidi, jací že jsou ve státe lékari, když jim nemocní

o prekot umírají, a proc ucitelé cekají na sobotáles, aby neumreli hlady? „Je, pánové, u Petrovic

na Bydžovsku sedlák, abych pravdu rekl, jen chalupník," udelil si slovo císar, „který má tri synky.

Všichni vystudovali, ale nelekejte se, jaké povolání si zvolili. Nejstarší je zlodej, prostrední raubír a

nejmladší žebrák. Kdo z vás mi správne odpoví, cím se ti tri studovaní lidé stali, dostane knížecí titul."

Ha, premýšlejte, at vidím, komu jsem sveril osud státu. Aby tak byl starý Petrovicák chytrejší

vás! Ministri si lámali hlavy nad císarovou hádankou, ale jako bys bušil do bednení. Nikdo ji

nerozluštil. Císar zakabonil celo, že je jeden chalupník chytrejší než celá šlechtická vlád

nakvašene se zvedl a odešel, že si prijde pro odpoved za týden. Tu noc nikdo z ministru nespal.

Hrabe behal od komorníka k písarovi, baron prosil o pomoc komornou, rytír pospíchal každé

ráno pomodlit se k svatému Štepánu a vecer ješte do dvorní kaple, ale bednení v hlavách dunelo.

vpolou týdne k ránu, když se už rozednívalo, rozbresklo se ministrovi pro vnitrní záležitosti.

Ne že by císarovu hádanku rozluštil, tolik moudré kaše nespolykal. Ale rekl si, co není

hlave, musí být v nohou a v mešci. Dal zapráhnout do kocáru a horempádem do Cech. Tohle

je Znojmo, pak prijde Jihlava, za Brodem už Cáslavský kraj, prehoupneš Labe a kdypak nebudeš

stát pred cedulí Petrovice? Na Bydžovsku jsou jen jedny, nemužeš zabloudit.

Kupodivu, ten starík pole ješte nedooral. jako by mu brázd ani nepribývalo, když musel celé dny

orat panské strnište. „Hej, dedouši," krikl ministr na oráce, až se koník zastavil, „prozrad mi

svou hádanku, cos dal jeho velicenstvu, dobre zaplatím!

Starý Slavík zas prešoupl cepici z ucha na ucho a zamrkal ockama pod pánuv plášt, kde byl

ukrytý težký mešec. Však já svou moudrost lacino neprodám, zarekl se. „Járku, milostivý pane,"

ošíval se Petrovicák, „to není lehká vec. Slíbil jsem jeho císarskému velicenstvu, že o hádance

nikomu ani neceknu." „Císar je daleko a dukáty v hrsti. Pospeš si, dokud je mešec otevrený!”

Starík se neprestal odrbávat, že je to sakulentská záležitost, že poddaní musí císare pána

prece poslouchat, že by to pán z gubernia mel sám vedet. Ale ministr žadonil: „No povez mi

prece, povez, sedlácku, co ti prikázal císar!" „Jo, milostpane, veru težká vec. Jeho císarské

velicenstvo mi nakázalo, že nesmím hádanku prozradit, dokud neuvidím pred sebou sto císaru."

Vznešený pán mel víc na límci než v hlave a tohle zas nemohl pochopit. Deda porád ješte šilhal po

mešci, a tu se ministrovi rozbresklo. „Abys držel císari slovo, starochu. Co vidíš na tomhle

dukáte?" a sáhl do težkého pytlíku. „Císare, milostivý pane. Zrovninka toho, co stál tadyhle prede

mnou." Zatím co panácek sázel tresoucí se rukou starému Slavíkovi zlaták za zlatákem, až jich

vyklopil sto, deda tajemství hádanky prozradil. Nevíme, jestli napudrovanému panáckovi císar

slíbený titul udelil. Snad ano, snad ne.

Nedávno se mi dostala do ruky knížka od Václava Horyny, Slunecní strelec. Je plná povestí

z bydžovského a chlumeckého kraje, napadlo me tedy pro vás pripravit malou serii, kde bych

vám predstavil nejaké z nich. Celkem jich je pres padesát, ale uznejte, že udržovat takový

pocet krabicek by byl pro me spíš trest než radost. Proto jsem vybral sedm povestí, které jsem

se snažiltematicky umístit tam, kde se prý tehdá staly ty neuveritelné príbehy. Na záver po

odlovení šesti tradicních keší na vás ceká jedna vymazlená v podobe bonusovky. Nechci

nikoho nutit do ctení, ale pokud budete bonusovou keš chtít, budete povesti muset v rychlosti

precíst, zodpovedet malý vedomostní testík a se správnými odpovedmi se dostavit na místo,

které snad rozlousknete na základe císel, které naleznete v prvních šesti krabickách.

(více potom v bonusové keši)

Nekde kousek od keše tenkrát starý slavík oral svoje polícko.

Chvíli klidne pobudte a pockejte jestli nepojede náhodou kolem AUDI A8 a vy neudeláte kšeft s

nejakým našim ministrem. Takovách sto Palackých na hromádce by jiste nebylo k zahození. ;-)))))

Jedná se o PET schránku o velikosti mikro. Ve schránce není tužka, vezmete si sebou svou!!!

Peclive si opište ctyri ctyrmístné císla ze schránky nebo z titulní strany logbooku, budete je

potrebovat pro zjištení informace kam se dostavit pro bonusovou keš.

Additional Hints (Decrypt)

qehurub yvfgbcnqh

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)