Vojenský hrbitov
Ceské Budejovice
Vojenský hrbitov posádkového mesta Ceské Budejovice
Každé mesto se silnou vojenskou posádkou, kterou Ceské Budejovice mely, zrizovalo pro potreby vojska vojenská pohrebište. Vojáci neumírali jen ve válkách, ale i v míru na nejruznejší onemocnení (vcetne tech, které dnes již považujeme za banální), úrazy, ale obcas také docházelo k pokusum o sebevraždy a podobne. Také starší vojáci, predevším dustojníci, vcetne tech ve výslužbe nebyli vždy pohrbíváni do rodinných civilních hrobek, ale na vojenských pohrebištích.
V Ceských Budejovicích se vojenské osoby nejdríve pohrbívaly na mestském hrbitove u kostela sv. Jana Krtitele a Prokopa, kde ale casem pro ne již nebylo místo. Roku 1797 proto mestská rada za souhlasu vojenské správy založila vojenský hrbitov na jižním okraji mesta. Hrbitov se nalézal v dnešní ulici Plavská, na ploše parcíku za soucasnou zastávkou MHD „U Jižní zastávky“
. Hrbitov tvaru obdélníka o približném pudorysu 50x30m byl obehnán cihlovou zdí s podpernými pilírky na vnitrní strane. Z vnitrní strany byla pozdeji zed lemována 23 javory. Uprostred hrbitova se nacházel centrální kríž s dalšími ctyrmi javory. Vchod na hrbitov byl situován v severní zdi pri jejím západním okraji. Celkem hrbitov poskytoval 220 hrobových míst. Predevším první svetová válka zpusobila jeho témer úplné naplnení a vyvstal tak nový problém s pohrbíváním vojenských osob. Nakonec bylo založeno vojenské oddelení hrbitova u sv. Otýlie, ale na hrbitove na Plavské bylo dále pohrbíváno i v období první republiky a druhé svetové války. Pravdepodobne byly v prípade potreby rušeny staré vojenské hroby z pocátku hrbitova, na jejichž náhrobcích se již nedochovala ani jména pochovaných vojáku. Hroby byly opatreny ve starších obdobích železnými kríži, za první republiky se používaly kríže kamenné a nemecká armáda za druhé svetové války používala pravdepodobne kríže drevené, protože nekteré nápisy na nich byly již v roce 1947 cástecne „smyty deštem“.
O hrbitov vždy pecovali vojáci, nikoliv civilní pracovníci. Tak napríklad v roce 1925 byl správcem hrbitova „na Lineckém predmestí“ kpt. Vodák z Masarykových kasáren. Každý den krome víkendu, svátku a deštivých dnu o hrbitov pecovali dva vojáci z pomocné zdravotnické roty c.5 z vojenské nemocnice. Vojáci zalévali kvetiny, pecovali o trávník, vytrhávali plevel z chodnícku a provádeli drobné opravy. Tretí voják dovážel konským povozem na hrbitov vodu z reky Malše.
Poslední velká vlna pohrbívání na hrbitove probehla na konci druhé svetové války, kdy zde své mrtvé pohrbívala nemecká branná moc. Prevážne se jednalo o nemecké vojáky, kterí zemreli v budejovické vojenské nemocnici po transportu se zranením z fronty. Padlých ale pribývalo natolik, že hrbitov na Plavské opet nestacil a tak bylo na podzim roku 1944 založeno nové vojenské oddelení hrbitova u sv. Otýlie, kde do kvetna 1945 spocinulo 160 nemeckých vojáku. Po druhé svetové válce hrbitov na Plavské zažil již jen nekolik pohrbu. Jeho zánik prišel roku 1957 pri stavbe kasáren pohranicní stráže na druhé strane ulice Plavská. Tehdy došlo ke stržení trí zdí, odstranení centrálního kríže a všech náhrobku a k zarovnání terénu. Pozdeji byla plocha bývalého hrbitova parkove upravena. V archivu se nepodarilo nalézt žádný záznam o tom, že by byly ostatky vojáku pri likvidaci hrbitova exhumovány. To, že zde pochovaní vojáci zustali dokládají i pametníci a analogii najdeme i v likvidaci mestského hrbitova u kostela sv. Jana Krtitele a Prokopa, jehož plocha byla jen parkove upravena, aby nemuselo dojít k nákladné exhumaci. Dalším príkladem je osud vojenského oddelení na hrbitove sv. Otýlie.
Roku 1938 byly na budejovickém vojenském hrbitove pochováni také dva vojáci, kterí položili život pri obrane republiky v boji se sudetonemeckými povstalci. Antonín Mejzlík narozený 1. ledna 1916 ve Vlašimi, pekar, ženatý otec jednoho dítete, od poloviny brezna do poloviny kvetna 1938 prodelal kurz asanacních hlídek. Dne 28.zárí 1938 byl vyslán s divizní cyklistickou rotou 31 do pohranicí. 30. zárí 1938 pri dobývání Vyššího Brodu, obsazeného henleinovci, se dobrovolne prihlásil jako pátrac. Behem boje u vyšebrodského kláštera byl zasažen strelou do srdce. Jeho velitel o nem prohlásil: „Byl vzorem statecného a nebojácného obránce vlasti.“ Druhým padlým byl František Stanek, narozený 6. cervence 1913 v Brdo-Záhorí u Vimperka, zemedelský delník v Bošicích. Jako záložník byl pridelen do 2. roty („Vašátkovy“) p.pl.1 „MJH“, kam nastoupil pri zárijové mobilizaci. 2. ríjna 1938 padl u Omlenic u Kaplice v boji s Freikorpsem.
Úvodní souradnice vás zavedou k parkovišti a jednomu z javoru,které kdysi ohranicovaly hrbitov. V nedávné dobe byla odstranena i poslední cást puvodní obvodové zdi a plochu hrbitova dnes pripomínají jen staré vzrostlé stromy kopírující zaniklou obvodovou zed hrbitova.Jako deti jsme chodili ke hrbitovu sánkovat,do míst,kam se chodí i dnes,na malý kopecek u mostu.
Na míste nových domu u Velkého jezu stávaly drevené domky Pohranicní stráže,v roce 1945 zde byl sberný tábor budejovických Nemcu pred odsunem.Kasárna byla oddelena od reky zdí,na kterou péesáci lezli,aby videli koupající se devy.Až jim jednou zed spadla!
V soucasné dobe je vyvíjena iniciativa jihoceského Klubu vojenské historie o pietní oznacení hrbitova alespon tabulkou,která by jej pripomínala.Více se o této iniciative mužete dozvedet z webových stránek,uvedených v horní cásti listingu
http://www.severniceskobudejovicko.estranky.cz/clanky/ruzne/vojensky-hrbitov-v-ceskych-budejovicich.html
Podklady pro listing této kešky poskytl Jan Ciglbauer,mistopredseda KVH.
Jak najít finálku?
Cestou od prejezdu vlaku u jižní zastávky smerem k parkovišti spocítejte lípy po pravé strane od prejezdu k vstupu do PCR.Jde o zbytky nádherné lipové aleje,která vedla do Roudného.
Pocet lip je E.
U vjezdu na parkovište je sloup osvetlení.Tabulka na nem po vynechání nuly dá údaje A,B,C,D v poradí,jak za sebou císla následují.
Konecne pocet vzrostlých javoru,které ohranicovaly hrbitov,dá údaj F.
Final stage: 48°57.(C)(D)(D-A)
014°28.(F)(D-E)(B-D)
At alespon tato geocachingová schránka pripomíná mrtvé,kterí v parcíku leží!