Pevnost lesnich skritku Traditional Geocache

O SKŘÍTCÍCH NA LIBÍNĚ

Dnes bych Vám rád povídal
příběh z doby dávné
kdy na Libíně kraloval
hvozdu co se k jihu táhne

stromový král Bukofous
s kmenem silným jak dračí tlapa.
Měl stříbrnou pleť i dlouhý vous
a na podzim korunu ze zlata.


Všecek byl hrdý na svůj les
plný statných krásných stromů,
jenže to byl starý lakomec,
ani šišku nepustil s kopce dolů.

Neměl pochopení pro veverky.
Zlobil se i na ptáčky,
co semínka roznášet chtěli.
A semenáčkům z lesní školky
nařídil domácí vězení.

Pod kopcem les byl smutný a zvolna chřadl,
když stromy nesměly do světa.
Nakonec musela se špetkou rad
přispěchat paní hor, Gabréta.


Naslouchala divé zvěři,
s vílami se radila,
pak svolala lesní havět,
a konečně pravila:

„Bukofous už rozum ztrácí
přesto jste na něho krátcí
a vaše fígle nestačí.
Pomoci však mohou skřítci,
byť jsou ze všech nejkratší."

Mocné stromové veličenstvo
stěží by šlo udolat.
Avšak hbité pidimužstvo
může šišky pašovat!“

odtušil pantáta vrchní skřítek
a jeho tlupa se pustila do díla.
S kontrabandem šišek
si cestu borůvčím klestila.

S plnou náručí
cupitali po jehličí
mezi kmeny stromů
a pak už jen dolů.

Jenomže malé nožky skřítčí
dělají krátký krok,
velký balvan vprostřed cesty
brzy je tak zmohl.

„Kdo ji má pořád obcházet?
Pěkně bych té skále nakopal!“
Láteřil skřítek Libínek,
když zakopl a náklad vysypal.

Jen ztěžka ze země vstává,
vrchní skřítek mu přitakává:
„Skála nám tu v cestě brání.
Jé, Libínku, ty jsi hlava!
Rač se pustit do kopání.“

Libínek by radši utekl:
„Proč já, osel, nemlčel?
Jsem jen skřítek, žádný krtek!
Krumpáč jsem v packách nedržel.“


Pak noroval jak nejlíp uměl,
to se ví.
Do rána tak celý tunel
měl hotový.

„Libínku, patří ti dík,
ty jsi machr, permoník!“
vískali skřítčí bratříčci.
Od té chvíle už žádný pidižvík
neměl bolavé tlapičky.

Balvan co tu dříve stál
skřítkům v cestě ke stráni,
rázem se tak stal
pašeráckou stezkou k pohledání.

Tak z Bukofousova područí
prošlo šišek přehršel
ve skřítkovské náruči.
A on na to jaktěživ nepřišel!

Už jen ten tunel se zachoval
z příběhu, jejž jsem vám povídal...

***

Jeden příběh skončil, ale jiný teprve začíná...

Říká se, že skřítci průchod ve skále používali nejen jako pašeráckou zkratku, ale také jako úkryt, do něhož mohli bezpečně uschovat své poklady. Jestli je na té pověsti něco pravdy, o tom se každý může přesvědčit.

A tak se na to velké dílo maličkého skřítka pojďme společně podívat!

Skála, v níž skřítci prokopali tunel a ukryli svůj poklad, se nachází u okraje vrcholové plošiny Rohanovského vrchu, a je dobře dostupná po modré turistické značce z Chrobol na Libín.