Svět, který nic netuší o tom, jací jsou triffidi dokonalí zabijáci, má ale projít tvrdou zkouškou. Na Slunci začínají erupce, které způsobí obrovský výbuch a vytvoří neuvěřitelně silný záblesk a ten způsobí, že všichni lidé na zemi oslepnou. Jediní, kdo vidí jsou ti lidé, kteří měli to štěstí a zrovna byli například v metru nebo vojáci v ponorkách a vůbec všichni co nemohli tuto záři vidět. Už to by bylo pro lidstvo velká rána, ale to není vše. Oči byli prozatím jedinou výhodou pro člověka v boji proti triffidům a i tu teď ztratil, proto se slepci musejí spoléhat na hrstku těch co vidí a doufat v to, že je zachrání a uživí je. V koloniích si lidé udržují jen ty co vidí, slepé ženy, které můžou rodit vidoucí děti a právě ony děti. Slepí muži jsou jim k ničemu a proto jsou vyhošťováni.
Tak a teď jak na triffida:
Ze zkušeností lidí, kteří se s triffidy setkali a jako zázrakem přežili, známe jejich hlavní zbraň a to jejich dlouhé žahadlo, kterým dokážou oslepit člověka, ale podle některých je to zároveň i jejich slabina, pokud před jeho nejdelším a nejníže šahajícím žahadlem včas zdvihnete hlavu, nemusíte o svůj zrak přijít a tak triffida s větší šancí pokořit.
Ovšem místní obyvatelstvo již triffid ohrožoval příliš a nezbývalo než hromadné srocení. Proto zdejší předáci vytáhli sekyry a motorové pily a s plnou vervou se vrhli na ohrožujícího triffidího nepřítele (pochopitelně s ochrannými brýlemi proti oslepnutí). Po krvavé a velmi dlouhé bitvě (která mimo jiné vypadala velmi nerozhodně), kde létaly třísky vzrostlého triffida a pot a krev místních se vsakovaly do hlíny, byl dřevěný mohykán poražen. Nicméně neodešel úplně. Jeho mumifikované žahavé rameno nyní chrání poklad u nohou svých bývalých trnitých společníků.