Prší. Po prošlapaném schodišti z pískovce, jehož dvě spirály se proti sobě vinou jako šroubovice DNA, kráčí člověk. Jeho boty víří jemný prach, hlava je lehce skloněna na stranu, hledající místo v úzkém prostoru schodiště. Moc dobře ví, kolik generací svatomořických zvoníků tuhle cestu vážilo před ním.
Není zde náhodou. Stoupá vzhůru, aby našel nadhled nad světem, který zanechává dole u paty věže. Nahoře ho čeká ticho a prostor. To není málo a člověk si to moc dobře uvědomuje …. Nahoře je však ještě něco, to si ale nechává pro sebe. Nikdo z ostatních nic neví. Prosmýkne se kolem zvonů. Jako vždy v něm ta tichá masa kovu zanechá lehký stín obavy … co když se právě teď pohne jedno z mohutných srdcí a vibrace mu obalí všechny smysly ohlušujícím, i když vznešeným hřmotem bronzu. Proto jen lehké zaváhání a rychle dále nahoru. Posledních pár kovových schodů a s úlevou vpadne na ochoz čtyřhranné věže.
Vítr se do něj okamžitě opře, ale majestátnost chvíle pohltí vše. Pomalu obchází středověkou atiku kolem dokola. Nízké dešťové mraky zbarvují střechy města barvou oceli a člověk ztrácí pojem o čase. Prsty přejíždí po mokrém zdivu ochozu věže starého mořického chrámu.
Na chvíli se zarazí v jihovýchodním rohu věže, to když jeho pohled padne na chrám Svatého Michala ... nádherná stavba! Jako ostatně všechny kostely ve městě, jeden ze tří nejstarších, kostel sv. Blažeje, sice už dávno zmizel v propadlišti věků, Svatý Michal a Mořic však vydržel dodnes. V myšlenkách se vrátí ke kostelu, na jehož věži stojí. „Jestlipak stavitelé v tom památném roce 1403, kdy dokončili jižní věž chrámu, byť jen tušili, co se v daleké budoucnosti právě zde objeví? Tolik událostí postupně obrousilo kamenné kvádry na nároží chrámu a přece až právě dnes, právě já …!“
Před jeho očima postupně defilují další kostely, které musel navštívit. Teď je tu má jako na dlani. Již zmíněný Svatý Michal, pak kostel Svaté Kateřiny, kostel Panny Marie Sněžné a nakonec svatostánek Neposkvrněného početí Panny Marie. Bratrstvo to má dobře promyšlené, to se musí nechat. Námaha se ale vyplatila, má teď skoro vše, co potřeboval.
Chybí už jen udělat poslední krok. Rychle nachází dvířka vedoucí z vrcholu věže a opatrně se spouští po kovovém schodišti ke zvonům. Ví jistojistě, že členové Bratrstva skryli onu věc právě zde, ale kde? Oči přivykají šeru. Opět s respektem pohlédne na bronzové obry. „ Ne, tam by to nedali, k historii svého města mají velkou úctu, bude to někde blíž schodiště … Najednou, v záblesku poznání, je rázem vše jasné. Už ví, jak použít to, co ve větru našel v ulicích mokrého města. Na tuhle chvíli čekal dlouho. Okny prolétají holubi, vyrušeni jeho tlumeným výkřikem radosti. „Mořické tajemství se přede mnou po tolika letech otevírá, to není možné, já můžu odhalit poselství Bratrstva!!!“
Najednou zdola zaslechne útržky hovoru. Co se stalo, copak ví i někdo další??? Je to skoro nemožné, Bratrstvo jen tak někomu své plány neprozradí …. Rychle vrací vše do původního stavu a vmáčkne se do tmy ve výklenku za trámy. Kroky se blíží, už duní na dřevěné podlaze o patro níž. V poslední chvíli spatří otisky svých bot v prachu u paty schodiště …. Ale vlastně co na tom, pro každého dalšího už je pozdě ……
Pokud jste dočetli až sem, jistě už tušíte, co přijde a co na Vás čeká. Chrám Sv. Mořice je jednou z nejstarších staveb v Olomouci. Předchůdce jeho nynějších, pozdně gotických zdí – rotunda, později první románskogotická stavba, zde byly dokladovány již na přelomu 12. století našeho letopočtu.
Jako volné sdružení geocacherů, vystupující pod hlavičkou GeoOlomouc (GEOOL) jsme se rozhodli, že nastal čas pro publikaci keše, která by reprezentovala povětšinou jednoznačný patriotismus jeho členů, keše, která lovce přivede na místo, které máme rádi a odkud spatříte všechny důležité elementy města, jak historické jádro, tak i úzké uličky okolo centra, paláce renesanční i barokní, něco gotiky na Dómském návrší, cihlové hradby olomoucké pevnosti.
Logicky jsme vybrali městský chrám zasvěcený sv. Mořici. Spojuje v sobě vše, co na Olomouci obdivujeme. Tohle město bylo kdysi nazváno jako město vojáků a chrámů, zde tahle diametrálně odlišná lidská odvětví vždy žila ve zvláštní symbioze. Z věže Mořice sami můžete posoudit, jestli je tomu tak. Schránka je umístěna se souhlasem farnosti, takže jakékoliv obavy z porušení pravidel jsou liché.
Není to samozřejmě místo univerzální, pro průnik do klokotu starobylého města je třeba se zanořit do křivolakých ulic, kde dodnes potkáte bratra františkána spěchajícího po proslulých kočičích hlavách a o kus dál v malém pekařství nasajete vůni čerstvých loupáků. Je třeba projít parky, omrknout opevnění, Korunní pevnůstku, kolem toku Moravy si dojít prohlédnout barokní perlu - Klášterní Hradisko, na Václavském náměstí se sklonit před majestátem Dómu Sv. Václava. Je toho hodně. A až vás tohle všechno omrzí, vraťte se zpět k Mořici, usedněte do lavic a obdivujte jeho vnitřní výzdobu. Pokud budete mít štěstí, prsty neznámého varhaníka prostřednictvím kláves a rejstříků Englerových varhan ve zdejším unikátním akustickém prostoru ve vás zanechají nesmazatelnou stopu.
Olomouc samozřejmě nelze uceleně popsat v tomhle listingu, ( to jistě zjistíte sami, pokud se rozhodnete přijmout naše pozvání k návštěvě hanácké metropole). Budeme proto rádi, pokud si uděláte čas a prolistujete pár odkazů níže v listingu. Docela neskromně jsme si dovolili vložit i link vedoucí na webové stránky naší geokomunity.
A na závěr ještě upozornění: Otevírací doba je pevně dána, věž je otevřena od května do září, od pondělí do soboty 9:00 -17:00. Při nepřízni počasí je věž uzavřena, naopak při vlídném jarním a podzimním počasí je otevřeno i mimo období. Dole (nebo nahoře) je pokladnička pro příspěvek farnosti a myslíme, že mírný obolus je docela malou cenou za návštěvu unikátního místa.
Zde je pár slíbených odkazů:
Oficiální stránka farnosti Sv. Mořice, historie kostela: www.moric-olomouc.cz
Turistická sekce webu olomouc.eu: www.olomouc.eu
Olomoucké podzemí kamerou Červenobílých zde
Oficiální stránky GeoOlomouc www.geool.cz
English
It is raining. On a beaten sandstone staircase, whose two spirals wind towards each other like a DNA helix, there is a man walking. His shoes are stirring up fine dust; his head is slightly tilted looking for a place in the narrow area of the staircase. He knows pretty well how many generations of St. Maurice bell-ringers have considered this journey before him.
He is not coming by accident. He is climbing up to find some view of the world he is leaving downstairs at the foot of the tower. Above, there are just silence and space waiting for him. This is not little and the man is aware of it pretty well…. Above, there is also something else, but he keeps it for himself. Nobody else knows anything. He has brushed by the bells. The silent metal mass leaves a slight hint of fear in him as always… what if just right now one of the huge bell hearts moves and the vibration wraps up all his senses with deafening, though noble thundering of bronze. Therefore, there is just a short hesitation and he quickly continues up. Several last metal steps and he tumbles onto a four-sided tower gallery with alleviation.
The wind immediately blows hard against him, but the magnificence of this moment swallows everything. He slowly walks around the medieval attic. Low rainy clouds colour city roofs steely grey and the man is losing his count of time. He is running his fingers over wet stonework of the old Temple of St. Maurice tower.
For a moment, he passed in surprise in the south-east corner of the tower when he spotted the Temple of St. Michael ... a beautiful building! As all the churches in the city, after all, one of the three oldest ones the Church of St. Blažej disappeared and was erased from history a long time ago, the Church of St. Michael and Church of St. Maurice have been here up to now. His thoughts are going back to the church whose tower he is standing on. He is wondering if the builders far in the year 1403, when they finished the southern tower, even just had an idea of what would appear here in the far future. So many events have little by little smoothened the stone ashlars on the corner of the temple and yet as late as today, it is me…!“
The other churches he had to visit parade in front of his eyes. Now they lie open; the already mentioned Church of St. Michael, the Church of St. Catherine, the Church of Virgin Mary of the Snows and finally the Church of the Immaculate Conception. The Brotherhood has it all well elaborated; you have to hand it to them. It was worth it; now he has nearly everything, he needed.
There is only the last step to be made. He quickly found a little door leading from the top of the tower and he is carefully going down a metal staircase towards the bells. He is completely sure that the members of the Brotherhood hid the thing right here. But where? His eyes are getting used to the darkness. He again looks at the bronze giants with respect. “No, they wouldn’t hide it there, they retain a deep respect for the history of their city; it will be somewhere closer to the staircase… Suddenly, in the flash of cognition, everything is clear at once. He already knows how to use what he found in the windy streets of the wet city. He has been waiting for this moment for a long time. Pigeons are coming through the windows, agitated by his muted shut of joy. “Maurice Secret is opening in front of me and after so many years I can reveal the message of the Brotherhood!!!“
Suddenly, he can hear some snatches of conversation. What has happened? Does anybody else know??? It is nearly impossible, the Brotherhood do not give their plans away for no reason… He is quickly giving everything back to its original condition and he squashes himself into darkness in a nook behind some beams. The steps are coming, they are already resounding on the wooden floor of the lower level. In the nick of time he sees his footprints in the dust at the foot of the staircase…. But does it actually matter? It is too late for anybody else…
If you read the whole story, you must guess what is coming and what is waiting for you. The Temple of St. Maurice is one of the oldest buildings in Olomouc. A predecessor of today’s late-Gothic walls – a rotunda – later the first Roman-Gothic building, were mentioned already at the turn of the 12th century AD.
As a free community of geocachers acting as GeoOlomouc (GEOOL) , we decided that it is time to publish a cache which would represent mainly consentient patriotism of all the members; a cache which would bring cachers to a place which we love and which allow you to see all the important city elements, both the historical centre and the narrow streets around it; Renaissance and Baroque palaces, a little bit of Gothic on Dom Hillock, the brick bulwark of the Olomouc fortress.
Logically, we chose a city temple dedicated to St. Maurice. It connects everything we admire Olomouc for. This city was once called a city of soldiers and temples, these two different life spheres have always lived here in a strange symbiosis. Looking of the St. Maurice Tower you can judge yourself if it is like this. The box is situated with the agreement of the parish, so do not worry about any breach of the rules.
Of course, it is not a universal place and to penetrate the gurgle of the historic centre it is necessary to immerse in winding streets where even today you can meet a Franciscan Brother hurrying on the famous cobblestones and a bit further in a small bakery you suck in nice smell of fresh sweet rolls. It is compulsory to walk around the parks, have a look at the fortification, The Crown blockhouse, go along the river Morava to see a Baroque pearl – the Monastic Hillfort, bow the magnificence of the Cathedral of St. Wenceslaus in the St. Wenceslaus Square. There is a lot to see. When you got tired of all this, go back to the Church of St. Maurice, sit into a pew and admire its inner decoration. If you are lucky, fingers of an unknown organ player will leave an indelible impression on you using the keys and bourdons of Engler’s organ in this unique acoustic room.
Of course, it is impossible to describe Olomouc in this listing (you will find it yourself if you decide to accept our invitation and visit the Haná-region metropolis). We will be glad if you find some time and go through a few links below in the listing. Quite immodestly, we dared insert the link to our geo-community webpage.
Finally, there is a notice: the opening hours are strictly set. The tower is open May to September, Monday to Saturday 9 am – 5pm. If the weather is bad, the tower is closed; on the other hand, if the weather is nice it is open even in spring and autumn outside the opening season. Downstairs (or upstairs), there is a money box for some contribution to the parish and we think that a small amount is quite a low price for visiting such a beautiful place.
Here are several links we promised:
St. Maurice Parish official webpage, history of the church: www.moric-olomouc.cz
Touristic section of Olomouc webpage olomouc.eu: www.olomouc.eu
Olomouc underground by Redwhites' camcorder here
GeoOlomouc official webpage: www.geool.cz
GeoOlomouc přeje šťastný lov.
GeoOlomouc wish you a good hunt.
