NĚCO MÁLO INFORMACÍ O PŘÍSTAVIŠTI
Přístaviště Lannova loděnice bylo nákladem 23,4 milionu Kč vystavěno v roce 2010 a veřejnosti začalo, jako koncový bod vltavské vodní cesty, plně sloužit v roce 2011.
Levobřežní přístaviště tvoří 60 metrů dlouhé a 2,5 metru široké plovoucí molo. To je složené ze šestimetrových, navzájem propojených betonových plovoucích segmentů ukotvených na vodící piloty, po kterých tzv. kloužou stabilizační objímky mola a to je tak, i v případě velké povodně, bezpečně vedeno (zvedáno) pomocí pilotů.
K uvazovaní lodí jsou zde připravena „pacholata“, umístěná přímo na plovoucím molu. Tento systém tak pohodlně umožňuje bezpečné vyvázání malých sportovních plavidel i velkých dopravních lodí. Výstupní můstek je kloubově upevněný v hraně břehu a na molo doléhá posuvně. Maximální kapacita mola je 150 osob.
Kotvení soukromých lodí je v přístavišti umožněno zdarma, ale podléhá časovému omezení 15 minut s tím, že osobní lodní doprava má přednost. Šíře stání soukromých lodí je omezena na 6 metrů. Provoz přístaviště se řídí provozním řádem, který je v kompetenci provozovatele přístaviště a tím je v současnosti Povodí Vltavy.
ROD LANNŮ A LODĚNICE VE ČTYŘECH DVORECH
Rod Lannů původně pocházel z Horního Rakouska a již tam se jeho příslušníci zabývali přepravou soli. Jakob Lahner, narozen roku 1700, se později stal českobudějovickým měšťanem, když si vzal dceru budějovického správce solního úřadu Adama Haaseho. Jakobův mladší bratr Simon se stal loďmistrem císařské solní přepravy a zemřel 31. prosince 1755 přímo v loděnici ve Čtyřech Dvorech.
Druhým císařsko-královským loďmistrem v rodě Lannů se stal nejmladší z bratrů Andrea (Ondřej), který se po smrti svého bratra přestěhoval do loděnice ve Čtyřech Dvorech a vedl úřad až do smrti 4. května 1771. Po něm v loďmistrovské tradici Lannů pokračoval Ondřejův syn Thomas (Tomáš). Za jeho života došlo k dohodě se Schwarzenbergy, sídlícími na nedaleké Hluboké, že dřevo pro stavbu lodí na Vltavě bude získáváno za režijní cenu z jejich velkostatku a naproti tomu správa schwarzenbergského panství převezme celou přepravu soli do nitra Čech do pachtu. Znamenalo to přepravit ročně asi 110 000 vídeňských centů soli (1 vídeňský cent = 56 kilogramům) z Českých Budějovic do solných skladů v Týně nad Vltavou a dalších 40 000 vídeňských centů soli z Týna nad Vltavou až do Žďákova. Odtud pak přepravu soli do Prahy přebíralo ředitelství schwarzenbergského panství na Orlíku. Z Prahy po proudu již neručil za přepravu soli císařský solní úřad, ale přeprava této důležité komodity byla vždy na tři roky propachtována soukromým přepravcům.
Tomáš Lanna si z výše uvedeného důvodu koupil od Schwarzenbergů jednu loď a ve vlastní režii přepravoval sůl dále z Prahy po proudu Vltavy a Labe. Loďmistr Tomáš Lanna zemřel 30. června 1797 a na jeho místo nastoupil pětadvacetiletý syn Thaddäus (Tadeáš).
Vojtěch (Adalbert) Lanna I. se narodil v loděnici ve Čtyřech Dvorech 23. dubna 1805. Dětství prožil mezi lodníky, kteří přepravovali sůl, a tesaři, kteří stavěli lodě. Nejdříve navštěvoval početní školu v Českých Budějovicích a posléze piaristické gymnázium tamtéž. V roce 1820 se na lodi s bečkami soli dopravil do Prahy a nastoupil na stavovské polytechnické učiliště, které musel po dvou letech kvůli sporu s profesorem F. J. Gerstnerem opustit. Otec ho vzal do učení a ve dvaceti letech se Vojtěch Lanna vyučil kormidelníkem, stavbě lodí a pronikl do tajů vltavského obchodu. Vedle soli se tehdy po vodě přepravovala i jihočeská tuha, která svou pouť za pomoci úplatků pro celníky ve formě jihočeského piva končila až v Hamburku.
Tadeáš Lanna umírá 28. června 1828 a jeho nejstarší syn Vojtěch po něm přebírá celý lodní provoz a také starost o matku a čtyři nedospělé sourozence. Dne 29. dubna 1829 byl Vojtěch Lanna ředitelstvím schwarzenbergského panství jmenován loďmistrem a byl mu ponechán v pachtu vltavský solný obchod. Vedle tradičních aktivit jakými byl solný obchod, obchod s tuhou a stavby dřevěných lodí, zvaných jihočeské naháče se Vojtěch Lanna vrhá do podnikání docela ve vlastní režii a posílá do severního Německa vory a lodě se stavebním dřívím.
Když byl v roce 1828 byl zahájený provoz koněspřežné železnice mezi Budějovicemi a česko-rakouskou hranicí u Kerschbaumu tak Lanna stavbu díla s velkým zájmem sledoval a jakmile byl v roce 1829 zrušen státní monopol na distribuci soli, převzal Vojtěch Lanna rozvoz soli do své režie a to nejen na Vltavě, ale i na české straně koněspřežky. Od tohoto okamžiku začíná Vojtěch Lanna podnikat zcela samostatně.
V roce 1832 zakupuje Lanna v dražbě, od hlubocké větve Schwarzenbergů, za 870 zlatých konvenční měny, loděnice ve Čtyřech Dvorech a již předtím, v letech 1829 až 1831, získává zakázku pražského stavebního ředitelství na splavnění Vltavy z Českých Budějovic do Prahy. Aby Vojtěch Lanna přesvědčil státní úřady o nutnosti zadávání dalších splavňovacích prací i na ostatní jihočeských řekách tak každoročně pořádal pro zemské úředníky a inženýry inspekční cesty po řece Vltavě. Několikrát se jich zúčastnil i nejvyšší purkrabí hrabě Karel Chotek. Zde je však nutné podotknout, že veškeré stavební práce na řekách si financoval stavebník, tedy Vojtěch Lanna, a stát mu za to pouze na určitou dobu poskytoval právo k využívání vodních cest. Tehdy to tedy ještě fungovalo bez státních dotací.
Dne 1. září 1832 se veřejnosti otevřela celá koněspřežná železnice mezi Budějovicemi a Lincem na Dunaji. Vojtěch Lanna se tehdy stal vkladem 3000 zlatých do akcií riskantního podniku jedním z mála měšťanských akcionářů této první kontinentální "železnice". Byl nájemcem provozu koněspřežky na její české straně a kvůli tomu vydržoval až 800 koní. Jeho nájem trval až do roku 1847 a tak v období 1832 -47 obhospodařoval prakticky celý solný obchod v Čechách, neboť ho provozoval jak na koněspřežné železnici, tak na řece Vltavě.
Produkce loděnice v letech 1818 až 1890:
1818 - 4 lodě
1820 - 18 lodí
1851 - 350 lodí
1852 - 439 lodí
1860 - 316 lodí
1870 - 45 lodí
1890 - 37 lodí
V původní, tehdy ještě Císařské loděnici, byla postavena první říční loď již v roce 1550. Za Vojtěcha Lanny se v 19. století v loděnici stavěly zejména říční čluny, různé převoznické prámy, ale i ruční bagry pro úpravu plavební dráhy. Hlavní produkcí loděnice však byly 2 typy nákladních lodí. Menší loď, pro 21 tun nákladu, měla rozměry 33,1 x 3,97 m a výšku trupu 0,81 metru. Větší loď, určená k přepravě až 56 tun nákladu, už byla dlouhá 44,5 m, 4,75 m široká a s výškou trupu 0,98 metru.
Posádku těchto lodí tvořil kormidelník a z pravidla 5 až 8 plavců. Název jihočeský naháč si lodě vysloužily proto, že prostor pro náklad nechránily žádné krycí desky. Materiálem pro stavbu lodí byly smrkové nebo jedlové fošny a jako těsnící materiál se používala koudel. Části lodí ponořené pod hladinu měly dehtový nátěr. Malý ponor lodí byl uzpůsobený zejména k proplouvání vorovými propustmi a také se díky němu lodě méně často zachytávaly o kameny v řečišti. Lodě pluly po řece samotíží, pouze když toho bylo potřeba použila posádka vesla.
Určitou zajímavostí, z doby největšího rozkvětu lodního stavitelství v Lannově loděnici ( roky 1851 - 62 ) je to, že stavba jedné nákladní lodě trvala 8 dělníkům pouhých 10 dnů, při tehdejší 10 hodinové pracovní době, a loděnice ve Čtyřech Dvorech tehdy vyráběla v průměru 350 lodí ročně, přičemž 300 z nich pak plulo s nákladem dřeva až do Německa, kde byly společně s nákladem prodány. Tento způsob byl ekonomicky výhodnější něž zpětná doprava lodí proti proudu. Lodě se po prodeji většinou rozebraly a dřevo z nich se druhotně používalo jako stavební materiál.
V dobách konjunkce lodní přepravy pracovalo ve čtyřdvorské loděnici na 80 dělníků, ale jak je vidět z přehledu lodní produkce v roce 1862 se, v souvislosti s rozvojem železniční přepravy, zájem o lodní přepravu zboží prudce propadl a proto není divu, že do roku 1890 stavba lodí ve Čtyřech Dvorech, po 340 letech, zcela zanikla.
Vojtěch Lanna byl velmi zdatným podnikatelem i v jiných oborech než v tradičním přepravnictví a tak se po založení několika továren na zpracování dřeva ( zejména pil a parketáren ) účastní i stavby mostu Františka Josefa I. v Praze, založení železáren na Kladně a výstavby několika železničních tratí. V Praze vybudoval známý Lannův palác a věnoval zde i pozemky pro výstavbu sirotčince. V Praze také 15. ledna 1866 umírá. Rok před svou smrtí obdržel císařský řád železné koruny III. třídy a povýšení do dědičného šlechtictví. V rodných Českých Budějovicích mu byl, s významným přispěním knížete Schwarzenberga a místních měšťanů, podle návrhu profesora Franze Pönnigera, vztyčen monumentální pomník.
V podnikatelské tradici a také ve sběratelské činnosti pokračoval i jeho syn Vojtěch, toho jména druhý. Vojtěch Lanna starší zůstal v paměti jihočechů jako pracovitý „pantáta“, který v modré pracovní zástěře od božího rána řídil práci v loděnici ve Čtyřech Dvorech. Budějovičtí ho znali ho i jako mecenáše, který podpořil zřízení obchodní akademie, reálky, sirotčince, městské záložny, plavecké školy, hudební školy i jako dlouholetého prezidenta zdejší obchodní a živnostenské komory a také jako majitele honosných domů v blízkosti Dlouhého mostu nebo zámku a panství Poříčí u Boršova nad Vltavou, které zakoupil v roce 1840.
Syn Vojtěch ( Adalbert ) Lanna mladší pokračoval v železničním stavitelství, ale jméno Lanna zůstalo spojeno především s vodními stavbami i s obchodem se dřevem a jeho zpracováním. Oceněním a uznáním zejména politického významu Vojtěcha Lanny ml. bylo i jeho povýšením do stavu svobodných pánů. Do rodového erbu mu bylo císařem uděleno zlaté okřídlené veslo. Vojtěch Lanna ml., tento velkoprůmyslník a štědrý mecenáš umění ( např. podporoval Josefa Mánesa ) umírá v roce 1909. Předměty z Lannovy sbírky se dnes nacházejí v řadě předních světových muzeí, kam se dostaly po prodeji jádra sbírky v letech 1909—1911. Jako velký příznivec a člen kuratoria Uměleckoprůmyslového muzeu v Praze mu věnoval každoročně množství předmětů. Roku 1906 to např. byla slavná a velmi rozsáhlá sbírka skla.
Jeho jediný syn JUDr. Adalbert (Vojtěch III.) Lanna se narodil v roce 1867 a pokračoval v rodové tradici spojené s loděmi, když pracoval v Námořním úřadu v Terstu. Po svém otci převzal poslední Lanna i řízení rodinných firem, které se za jeho vedení podílí na stavbě plavební komory u pražské Štvanice. Pro nemoc se však vedení poměrně brzy vzdal a část firem ještě za života odprodal. Nicméně stavební akciová společnost Lanna ASS fakticky zaniká až znárodněním v roce 1948. Rod Lannů s Vojtěchem Františkem Josefem vymírá po meči (1922) a v roce 1953 i po přeslici.
Vojtěch Lanna ml. již v roce 1905 zřídil Lannovu nadaci pro sirotky a této nadaci pak 4. ledna 1908 věnoval zděnou část čtyřdvorské loděnice i s částí přilehlých pozemků. Původní obdélná přízemní budova má v průčelí vždy 2 vysoké arkády a na delší východní straně, směrem k řece, je 6 arkád s původně vysokými dřevěnými vraty. Loděnice byla v roce 1963 prohlášena nemovitou kulturní památkou, po ničivých povodních v roce 2002 byl celý areál rekonstruován. Hlavní budova bývalé loděnice je v současnosti komerčně využívána a na rohu tohoto objektu (blíže k rodnému domu A. Lanny) je instalovaná deska ukazující kam až, v roce 2002, vystoupala povodeň.
Rodný dům Vojtěcha Lanny, stojící vedle bývalé loděnice ( blíže k Dlouhému mostu ), je v soukromém vlastnictví a není v současnosti přístupný. Další budova za loděnicí je pak v majetku Jihočeského kraje a v užívání ji mají českobudějovické oddíly Skautů. Součástí areálu je i sportovní hřiště u kterého roste památný Jinan dvoulaločný. Jedná se o samčí exemplář této žijící fosilie. Obvod kmene stromu je 182 cm a jinan dosahuje výšky asi 16 m. Stáří památného stromu je odhadováno na 100 let.
Za vaši návštěvu i dobré zamaskování skrýše děkuje a úspěšný lov přeje
TEAM PŘESEKA