Pod lobkovickým zámkem v Plzni-Křimicích spojuje břehy řeky Mže zvláštní stavba vypadající jako most. Ve skutečnosti se ale jedná o poklopový mostový jez unikátní konstrukce. Podle údajů Národního technického muzea v Praze z roku 1997 je jez patrně posledním, který dosud slouží původnímu účelu. Jez pochází z roku 1906 či roku 1911 (prameny se neshodují) a byl postaven při hydroelektrárně na lobkovickém panství. Jeho autorem je Jan Záhorský - pozdější profesor ČVUT.
POKLOPOVÉ MOSTOVÉ JEZY V ČR
Na území nynější České republiky bylo těchto jezů postaveno 6 (na Chrudimce v Pardubicích, na Ploučnici v České Lípě, na Vltavě v Miřejovicích, na Bělé v Ústí nad Labem...). Např. českolipský jez sloužil svému účelu do r. 1984. V roce 1996 bylo zařízení zrestaurováno, lávka obnovena pro pěší. Část mechanizmu pro pohyb rámu byla po konzervaci vyjmuta a vystavena na zvláštním podstavci vedle lávky.
Křimický jez dopadl o poznání lépe: zásluhou Povodí Vltavy a firmy Streicher byl nedávno investicí ve výši šest milionů korun zrekonstruován a je stále funkční.
JAN ZÁHORSKÝ
Prof. Jan Záhorský se narodil roku 1872 v Praze a zemřel roku 1951 tamtéž. V roce 1909 byl jmenován mimořádným profesorem stavebné mechaniky a mostního stavitelství na odboru kulturního inženýrství pražské techniky; řádným profesorem byl pak od roku 1917. Angažoval se i politicky, a v roce 1918 se stal ministerským radou . V roce 1919 se pak vrátil na techniku a v průběhu let byl děkanem odboru kulturního inženýrství a ve studijním roce 1936/37 děkanem Vysoké školy inženýrského stavitelství ČVUT. Dvě volební období (1929 a 1935) byl poslancem Národního shromáždění ČSR. V roce 1946 obdržel čestný doktorát věd technických (titul Dr. h. c.) za zásluhy o obor stavebné mechaniky a mostního stavitelství, i za společenskou angažovanost ve prospěch pražské techniky. Ve své praxi projektoval především vodní stavby, mosty a jezy. Na svůj „poklopový jez mostový“ obdržel rakouský patent.
JEZ A JEHO PRINCIP
Jezy jsou vodní stavby vybudované napříč tokem a jejich cílem je vzdutí hladiny. To se provádí za účelem využití vodní energie, zajištění odběru vody, zlepšení podmínek pro plavbu, udržení minimální hloubky v řece apod.
Poklopové jezy patří mezi jezy pohyblivé, jejichž předností oproti jezům pevným je omezení nevhodného vzdutí hladiny při velké vodě a menší zanášení naplaveninami. Nevýhodou je pak složitější konstrukce a náročnější obsluha.
Zde se jedná o pohyblivý přímý jez v délce přibližně 25 m, se spádem 1,25 m. Vlastníkem jezu je PVL. Jez je technickou památkou a k jeho manipulaci dochází jen ve výjimečných případech a dvakrát ročně z důvodu údržby. Jez se nachází na původním korytě toku (jež je nyní někdy nazýváno náhonem) , a tudíž v současné době neplní svou původní funkci. Napravo začíná náhon na sádky MO ČRS Křimice. Nad jezem je umístěna manipulační lávka a po obou stranách jezového tělesa jsou masívní pilíře. Pod jezem se nachází ostrov oddělený od toku náhonem s rekreačním využitím.
A jaký je princip? Poklopové jezy hradí vodu pomocí hradicího tělesa připojeného k pevné konstrukci klouby ve vodorovné ose (kolmé na směr toku). Regulace úrovně hladiny se provádí otáčením hradicího tělesa kolem osy kloubů. Dnes se používají poklopy s osou otáčení na spodní stavbě. Záhorského „poklopový jez mostový“ je jiný. Jednotlivé desky děleného hradicího tělesa jsou zavěšeny na tzv.slupicích a na řetězu (viz náčrt). Při vyhrazování (uvolňování) pole se pomocí ozubeného převodu ustalovacího zařízení zvedají slupice a s nimi i poklop, jehož pohyb je usnadněn kolečkem (dole). Jakmile se poklop uvolní a zdvihne, přitáhne se řetězem. Při zahrazování se slupice spustí a uvolněním řetězu se poklop dostane do základní polohy. Pohon slupic bylo možno nastavit tak, že se poklop mohl samočinně pootevřít tlakem vody.
Ovládání jezu je velmi zajímavé: po mostě pojíždí kolejový vozík (viz foto), který je možno spojkou připojit k pohonu příslušného poklopu (a řetězu) a klikou uzavírat či otevírat pole.
KUDY KE KRABIČCE
Keš se nachází v relativně frekventované oblasti nedaleko restaurace a minigolfu, a je třeba tomu přizpůsobit i odlov.
Přístupových cest ke keši je několik - nejlepší a nejfrekventovanější bude nejspíše od silnice z Křimic, kde je i zastávka MHD (Křimice, U zámku) a též možnost parkovaní (N 49°45.558', E 13°18.507'). Odtud pak ulicí Zámecká, dále přejít po mostě a ulicí Vodní dojít do bodu W1 (N 49°45.594', E 13°18.498') a odtud proti proudu řeky dále k jezu W2 (N 49°45.545', E 13°18.369') a pak ke keši.
V sezóně zde může být vysoká tráva či jiný porost. Jinak je cesta až ke keši průjezdná i s kolem či kočárem.
Zdroje:
- Teyssler, V., Kotyška, V. Technický slovník naučný. Díl XV. Praha : Nakladatelství
- Koncepce zprůchodnění migračních překážek na vodních tocích na území statutárního města a detailní technické řešení vybraných lokalit na Mži
- Gruber, J. - článek ve Zpravodaji SPŠ strojnické, Plzeň v lednu 2011