U okraje rozlehlé louky, která se rozkládá nad Předními a Prostředními Paštěmi, je mezi dalšími stromy schován jeden ze zdejších velikánů. Přibližně dvěstěletý buk lesní (Fagus sylvatica) má mohutný, mechem obrostlý kmen, který dosahuje obvodu 470 cm. Z kmene vyrůstá nejprve několik menších větví, aby se o několik metrů výše oddělila od přímého kmene největší větev. Buk má dobrý zdravotní stav a je vitální: kvete, plodí a jeho semena klíčí. V prosinci 2010 byl buk společně s Paštěckou lípou vyhlášen za památný strom, přičemž důvodem pro vyhlášení byl jeho vzrůst, nemalé stáří a estetická hodnota. Významný je též z genetického hlediska, neboť jde s velkou pravděpodobností o zdejší původní odrůdu buku.
Buk na Berglu je též živou připomínkou zaniklé osady Bergl. Obvykle je uváděna jako samostatná, občas jako součást Předních Paští, jednoznačně ale patřící do obce Stodůlky. Trojice domů stávala při jihovýchodním okraji louky. Jméno osady, překládané jako kopec, vystihovalo polohu osady proti níže položeným domům v Předním Paštím, což ilustruje i občas používaný český název Na Kopečku.
Nadmořská výška osady dosahuje bez mála 900 metrů, při kterých je s podivem, že dnešní louky nesloužily dříve jen jako pastviny, ale též jako úrodná pole. Snad bylo pole dobře chráněno okolními lesy, snad pomáhal mírný sklon k jihu. Ač pozemky na uživení stačily, scházela na Berglu voda: drobný pramen, dnes kdesi skrytý, dával málo vody i pro samotné obyvatele a tak byl dobytek každý večer hnán dolů na Paště, aby se napojil.
Na svazích pod osadou směrem k Předním Paštím bývaly dle vzpomínek paní Marie Malé brusinkové plantáže a také velkolepý výhled na Povydří, Antýgl, Sedelský vrch, údolí Křemelné, Sedlo či Spálený vrch.
Osada byla po léta tvořena třemi domy, ve kterých žilo dohromady okolo 22 lidí. Nejblíže buku stával největší z domů, statek zvaný "Bon Berglpeter", čp. 17 (stavební parcela 94, waypoint R1), dnes zbylo jen pár třešní okolo jeho základů a ruin. Jižně stával dům čp. 110 (stavební parcela 361, waypoint R3), snad podružní domek a později pastouška zmiňovaná M. Malou. V roce 1945 oba tyto domy vlastnili manželé Peter a Rosina Hoidn. Nedaleko od čp. 110 lze nalézt zdi jakési další drobné stavby.
Třetím domem býval statek čp. 16 (stavební parcela č. 92, waypoint R2), v jeho sousedství dnes roste velký modřín. Mezi statky čp. 16 a čp. 17 procházela stará cesta. Jako první majitel je zmiňován pan Schröder, posledními majiteli byli Franc a Hermína Bauerovi. V knize Šumava – putování za krajinou a lidmi vzpomíná paní Malá na děti Bauerových, dvě dcery a tři syny. Jedna z dcer, Thekla, se na začátku roku 1939 nakazila horečnatou infekční nemocí a konce ledna se už nedožila. Prý se kamarádila s dětmi rodiny Horrerových a tak se prý nemoc přenesla i na ně, leč dvě holčičky a chlapec zemřely až v roce 1940. Bauerovi později přišli ve II. světové válce ještě o dva syny – i tak tvrdý býval život.
Pokud se budete mezi ruinami toulat, objevíte u bývalých hospodářských budov zbytky betonové nádrže s letopočtem 1933. Nešlo o žádný bazének na koupání dětí, ale o nádržku zadržující močůvku přitékající kanálkem ze stájí. Nádržka bývala dle vzpomínek paní Malé zakryta fošnami a na nich se skladoval hnůj. Obojí sloužilo k hnojení polí a luk.
Louky nad Berglem jsou dnes zceleny v jednu velkou, která slouží pro produkci sena i jako pastvina. Prochází přes ně také elektrické vedení o napětí 110 kV vybudované v 50. letech, přes které proudí elektrický proud vyrobený na vodní elektrárně Vydra.
Kudy ke krabičce
Buk i Bergl patří spíše mezi špatně dostupná místa. Nejlepší přístup k němu je přes velkou louku, ale přístup se zhoršuje společně s rostoucí trávou a zcela mizí v okamžiku, kdy se louka stane pastvinou s ohradníkem. Pokud louka nepatří stádům, je možné se navigovat k ústí cesty (waypoint T1) přicházející od Starých Hutí a od kaple Panny Marie Pomocné u Štol, případně od silničky (waypoint T2) mezi Babylonem a Prostředními Paštěmi. Pokud je však louka právě pastvinou, bude asi vhodnější přístup přes les od zatáčky serpentin (waypoint T3).
Série na Křemelné
Projděte se s námi po svazích výrazné šumavské hory Křemelné a nalezněte harmonickou krajinu přetvořenou člověkem, přesto mnoho desítek let opuštěnou. Navštivte místa připomínající zlatý poklad v jejích hlubinách, obejměte stromy věkem překlenující staletí, procházejte se rozlehlými lesy, objevujte usedlosti zmizelé v propasti času, zastavte se u nově obnovených kaplí, či se posaďte do trávy se svačinou a užívejte úchvatných vyhlídek. Půvabně osamělá Křemelná na vás čeká, abyste ji mohli důvěrně poznat, dokážete-li respektovat její přírodu a klid. Naše krabičky vám budou spolu se vzpomínkami zdejší rodačky paní Marie Malé průvodcem po cestách, loukách, lesích a také v čase. Najdete-li je všechny včetně čísel, je pro vás připravena krabička navíc jako malá odměna.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!
(kopie listingu)