Spálený vrch z pastvin u keše
Vydatný pramen, památný strom, krásná vyhlídka, prvořadá technická památka či zaniklá ves – každá jednotlivá věc je považována za dostatečný důvod pro existenci kešky. Na svazích Spáleného vrchu se však nachází místo, kde naleznete toto všechno najednou!
Když trubač Johan Hofmann hledal místo pro svůj dům, poradili mu skláři na Paštích protější sedlo mezi dnešním Sedelským a Spáleným vrchem, kde byl vykácený les od činnosti waiderských sklářských hutí. Hofmann si v sedle dům skutečně roku 1710 začal stavět a tak vznikla osada Sedlo, německy Sattelberg. Přidala se k němu trojice sklářů z Paští, Simon Heysl, Adam Joachimsthaler a Simon Haas.
Vyčistili paseky od pařezů, kameny snesli na kraje budoucích luk, polí a pastvin. Domy si postavili u svých pozemků a osada tak byla roztroušená, jak se na Šumavu sluší. Děti prvousedlíků počty domů postupně rozmnožily. Několik stavení stávalo i na severozápadním svahu nad Křemelnou, kde luka klesala hluboko do údolí až ke srázům nad řekou a kam vás zavede tato krabička.
Poslední skluz
Neuplynulo ani sto let, když loukami prošel inženýr Josef Rosenauer při plánování Vchynicko-tetovského plavebního kanálu. Kníže Josef Schwarzenberg odkoupil panství Prášily a brousil si zuby na dřevo ve zdejších lesích, které plánoval plavit ku Praze a dobře jej prodat. Jeho zkušený inženýr však zjistil, že Povydřím se plavit nedá a navrhl další plavební kanál, který by nesplavný úsek obcházel. Stavba kanálu proběhla ve značné rychlosti, vždyť panství bylo zakoupeno v roce 1799 a na jaře 1801 byl plavební kanál dokončen.
U Sedla trasa kanálu po 14,4 km končila posledním skluzem. Voda protékající dřevěným korytem klesala z nadmořské výšky 840 metrů až do Křemelné o 150 metrů níže. Kam se na takovou skluzavku hrabou tobogany v dnešních aquaparcích, že? Nicméně původní řešení skluzu se neosvědčilo a v roce 1807 (již pro Rosenaurově smrti) byl kanál zkrácen o 1,5 km blíže k Mechovu. Byl vybudován daleko kratší skluz k Sekerskému potoku (dnes zvaný Plavební potok) a v jeho přirozeném korytě se plavila nanejvýše metrová polena a to i přes kaskádu Sekerského vodopádu.
Sláva plavebního kanálu upadala spolu s klesající poptávkou po dřevě již v průběhu 19. století. Přesto byl v roce 1937 vybudován nový skluz v místech někdejšího dřevěného. Osmdesáticentimetrové betonové potrubí je umístěno v zemi, jen několik kontrolní kanálů vystupuje nad povrch. Na horním konci přibylo bytelné betonové koryto (waypoint R3), které svým zúžením rovnalo plavená polena pro hladké vplutí do trubky, a také česle s můstkem. V betonovém potrubí překonala polena vzdálenost 846 metrů a také klesla o 139 metrů. Z trubky vylétla na betonovou skluzavku, která je vrhala doprostřed řeky Křemelné. Dřevo se v plavebním kanálu plavilo až do roku 1958. Dnes je tato část kanálu nepoužívaná a neudržovaná, dno kanálu je na mnoha místech zarostlé a skluzavka na samém konci je ve špatném stavu. Při velkých deštích se však kanál na čas naplní a potrubím opět teče voda ke Křemelné.
Pramen pro Von Bruber
Jen pár desítek metrů od začátku betonového skluzu pramení malý potok (waypoint R2). Jeho půlkilometrový tok ke Křemelné je tak krátký, že nikomu nestál za pojmenování a pokud přeci jen nějaké jméno měl, při odsunu se ztratilo. Několik vodopádů v strmých svazích před jeho ústím do řeky není obecně známo, přestože nejde výškou o žádné drobečky. Ale nechme údolí Křemelné v zaslouženém klidu a vraťme se k pramenu. Ten je schován a uzavřen pod malým dřevěným přístřeškem, zpod kterého vytéká.
Pramen byl hlavním zdrojem vody pro nedaleký dům "Von Bruber", čp. 17, později čd. 36 na stavební parcele č. 278 (waypoint R5). Dům a okolní louky o rozloze 10 hektarů patřily původně do vlastnictví rodiny Edenhofnerů, v roce 1895 je odkoupili manželé Wenzel a Anna Gruberovi z Vchynice-Tetova. Měli kluky Franze, Huga, Ferdinanda, Waltera, Edmunda a jedinou holku Annu. Při vyhnání Němců byli odsunuti do bavorského Gottfriedingerschwaige a po domu časem zbyly jen ruiny.
Pramen je však stále chráněn obrem: pod svými větvemi jej schovává mohutný smrk ztepilý (Picea abies), v dobrém snad nejošklivější smrk na Šumavě (waypoint R1). Nejde o jediný smrk, ale o dvojici rostoucí velmi těsně vedle sebe. Malý a velký smrk již dávno prorostly větvemi a tvoří jednu srostlici s několika "okénky" mezi kmeny. Větší ze stromů má obvod kmene 375 cm, nejvyšší ze špiček dosahuje do výšky 35 metrů. Jeho větve začínají nízko nad zemí, protože dříve vyrůstal samostatně na palouku. Po válce je obklopil sukcesní les a spodní větve uschly. Oba stromy jsou chráněné od května 1992 jako jeden památný strom.
Nakouknutí do kaňonu Křemelné
Kaňon Křemelné, Slunečná a Ždánidla v pozadí
Z horního konce pastviny pod cestou sledující plavební kanál je pěkná vyhlídka. Sejděte z cesty několik metrů, posaďte se na kámen, který za teplých dní dobře nahradí lavičku, a rozhlédněte se do kraje. Přímo před vámi se klikatí kaňon Křemelné, říčky odsud jen tušené podle k ní padajících svahů, přesto můžete zaslechnout šumící vodu, kterak pádí přes kameny.
Svahy zcela vpravo patří hoře Křemelné, ale z vyhlídky ji neuvidíte. Za nimi na horizontu vystupuje skorotisícovka Slunečná nedaleko Prášil. Druhou horou obzoru jsou Ždánidla, která stoupají od Dřevěné hole až do nadmořské výšky 1309 metrů. Siluety obou hor jsou při pohledu odsud velmi podobné, jakoby Slunečná byla malým modelem Ždánidel. Před Ždánidly se v popředí táhnou louky zaniklého Velkého Boru (Grosshaid). Zcela vlevo, již trochu za stromy, je skrytá Zelená hora s loukami bývalých Horek (Seckerberg).
Kudy ke krabičce
Dostat se do blízkosti krabičky je možné pěšky, na kole, na běžkách i na koni a to po zeleně značené turistické trase NS Srnský okruh či po cyklotrase č. 2114, které obchází téměř po vrstevnici Spálený vrch. V jednom směru můžete vyrazit přímo ze Srní, případně popojet až na parkoviště u hotelu Vydra (waypoint P1) a odtud se vydat přes vodní nádrž, kolem zchátralého Hofmannshofu a unikátního košatého modřínu až ke skluzu.
Ve druhém směru se na cestu vydáte podél plavebního kanálu z parkoviště pod Mechovem. Až půjdete pro krabičku, je nejlepší vstoupit do lesa mezi turistickým ukazatelem a vjezdem na pastvinu (waypoint R1) a projít se pod stromy. Cesta přes louku je voňavá, ale nedoporučujeme ji: pastvina je obehnána vícenásobným ostnatým drátem, který v některých místech leží na zemi ukrytý v trávě.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!
(kopie listingu)