Rudolfovský rudní revír je bývalá oblast těžby stříbra v pruhu asi 13 km dlouhém a kolem 1 km širokém na západním svahu Lišovského prahu, východně od Českých Budějovic. Revír se táhne od Velechvína na severu přes Jelmo, Libníč, Hůry, Adamov, Rudolfov, Hlincovou Horu, Dubičné, Dobrou Vodu a Doubravici k Vidovu na jihu.
Tomuto revíru je věnováno několik keší. Např.:
Eliasova stola
AgAu
Na Verku
Rudolfov a jeho historie
Horní město Rudolfov
Kostely a kaple HODOWITZ
Dobrovodské lomy
My se dnes podíváme na jeho jižní část, do rokle Hlubočice. Ta se nachází mezi obcemi Doubravice, Nedabyle a Vidov.
V knize Doubravice se píše: Horníci okolo Doubravice
Staré Hodějovice, Nedabyle, Vidov i samotná Doubravice patří k místům, kde se v minulosti těžilo stříbro. Jedná se o jižní část rozsáhlé rudolfovské rudní oblasti. Již roku 1522 získali rytíři Petr Doudlebský z Doudleb a Václav Metelský z Feldorfu od krále Ludvíka Jagellonského svolení k těžbě u Nedabyle a neprodleně také zahájili práci v nově otevřeném dole sv. Anny. Není vyloučeno, že si k tomu přizvali důlní odborníky z Krumlova. Ani Jan z Rožumberka nezůstával pozadu a ve stejném roce 1522 jeho lidé prováděli pokusy s těžbou drahého kovu nad Vidovem. Když ves Nedabyli koupilo od Václava Metelského roku 1543 královské město České Budějovice, pokračovalo v dolování na šachtě sv. Anny a navíc otevřelo také doly sv. Jáchyma, sv. Barbory a Zlatý jelen. Horníci tady pracovali až do sklonku 16. století, ale je pravděpodobné, že zdejší důlní díla nepatřila k nejvýnosnějším.
Tolik tedy literatura. Ovšem za vzpomínek pamětníka a z toho co zná z vyprávění svých předků vyplývá, že pokusy s těžbou byly prováděný ještě v mnohem pozdějších dobách.
Rovněž také neexistovaly pouze už zmiňované doly, ale i spousta dalších bezejmenných žil.
mapky jsou převzané z knihy Rudní ložiska oblasti rudolfovské a jejich dějiny (Kořan Jan, Koutek Jaromír)
A teď už do terénu!
A kde začít?
Třeba ve Vidově na návsi. Je tady zastávka autobusů MHD, místo na zaparkování auta i kola. Začíná tady naučná stezka věnovaná obci a okolí. A navíc je tu i hospoda a nedaleko dětské hřiště. Co víc si přát?
Ten kdo chvátá může zanechat vozidlo na začátku vsi u bytovek (blíž to opravdu nejde). Odtud se vydat nejkratší cestou do kopce, propustkem podejít železniční trať a ocitne se v rokli na úvodních souřadnicích.
A pro ty co si chtějí procházku užít a přitom se vyhnout obydleným místům je možnost začít u železničního přejezdu. Odtud projdete Horou, kde můžete zavzpomínat na doby, kdy tu peckáři pěstovali třešně. Lze si prohlédnout žalostné zbytky kdysi krásného sadu a postupně dojít až k rokli.
No a co nás čeká teď?
Procházka spíše necestou, plnou roští, trní a jiných přírodních překážek.
Na úvodních souřadnicích si všimneme stromu se spoustou boulí - na něm najdeme první štítek s indiciemi ABC
Od něho si to namíříme proti proudu zdejšího toku a budeme hledat pozůstatky důlní činnosti.
Dojdeme ke zbytkům štoly kde se s dolováním prý definitivně skončilo ve 20. letech 19. století a štola samotná byla zasypaná někdy v osmdesátých letech minulého století. V protějším (jižním) svahu se krátce pracovalo ještě za II. světové války. Práce zde trvaly pouze asi půl roku. Dá se tedy předpokládat, že výnosnost byla mizivá. Zaměříme se na mnohostrom poblíž štoly (N 48°55.817 E 014°30.153) - měl by nám vydat štítek DEF.
Důlní činnost vyžadovala zásobu vody. O vydatnosti zdejšího toku jste se mohli přesvědčit cestou. Proto zde musela být vybudovaná soustava rybníčků. Jejich zbytky jsou dosud patrné. Na bývalé hrázi (na souřadnicích N 48°55.795 E 014°30.257) si důkladně prohlédneme trojstrom - hledáme štítek s GHI.
Ještě nápadnější je prokopaná hráz na N 48°55.833 E 014°30.443. Prohlédneme si kořenový systém jasanu, který nám vydá poslední indicii a spočítáme si umístění finálky.
A proč je finálka právě tady? To se dočtete v logbooku.