Keš je na místě konečné zastávky zrušené úzkokolejné dráhy. Text a všechny obrázky jsou z informační tabule.
VYŠKOV-KOZLANY
Historie cukrovarské úzkokolejné dráhy
Vyškovský cukrovar byl založen v roce 1868, svojí činnost ukončil v roce 1994. Nacházel se ve Vyškově na dnešní Cukrovarské ulici u křižovatky s ulicí Brněnská, kde jsou nyní postavena nákupní centra. Na protější straně přes silnící je autobusové nádraží. Cukrovarskou dráhu nechal vybudovat vyškovský cukrovar, byla zkolaudována 21. 12. 1906. Rozchod kolejí činil 700 mm. Původní slabší koleje výšky 70 mm byly v roce 1911 nahrazeny silnějšími o výšce 100 mm. Délka tratí z Vyšková do Kozlan byla 14 kilometrů, celková délka trati i s odbočkami měřila 17 kilometrů. Dopravu na dráze zajišťovaly tři parní lokomotivy. V roce 1916 byla zakoupena IRMA, v roce 1920 MARIANNE 2. Plné vyzbrojené lokomotivy vážily kolem 18 tun. Výkon IRMY byl asi 130 koňských sil, výkon MARIANNE 2 přibližně 120 koňských sil. Od vzniku dráhy až do jejího konce zde jezdila lokomotiva AMÁLIE. Byla třínápravová, ale nejslabší. Její výkon byl asi 50 koňských sil. Vyzbrojená vážila kolem 10 tun. Lokomotivy byty pojmenovány křestními jmény manželek členů správní rady cukrovaru. Počet nákladních vagonů se pohyboval mezi 30 — 70 kusy, k osobní dopravě byly používány dva vagony upravené z vagonů nákladních.
Nejdelší úzké koleje vedly až do severovýchodní části areálu cukrovaru a vycházely směrem k jihozápadu na nádraží polní dráhy, které bylo dlouhé 260 metrů. Řadily se zde soupravy prázdných vozů, vozů s řízky a mimo kampaň i vozy s jinou zátěží. Zde se zbrojily lokomotivy uhlím a vodou, byla zde i výtopna úzkorozchodných lokomotiv a tři stání. Z nádraží vedly úzké koleje k jihovýchodu, po levém břehu potoka. První zastávkou z vyškovského cukrovaru směrem do Kozlan byla stanice „DRÁTAŘ" (název podle slovenských dělníků - „dráteníků, drotárů," kteří zde v kampaních nejvíce pracovali). Další zastávkou byla stanice Rostěnice, kde dráha přecházela přes silnici z Rostěnic do Kučerova. Stanice se nacházela na katastru obce Hlubočany. Třetí stanici dráhy byly Lysovice. Následovalo větší nádražíčko Kučerov. Zajímavosti zde byly dvě váhy pro váženi povozů. Jednu vlastnila dráha a cukrovar, druhá patřila obci jako kontrolní. Budova váhy patřící k cukrovaru byla zděná, podsklepená, byla v ní menší pracovna pro vyhodnocování vzorků dodávané řepy. Ve stanici byl v době provozu dráhy uskladněn materiál k údržbě tratí a sídlil zde i jeden z traťmistrů, který měl kromě jiného vybavení i šlapací drezínku (kolejové kolo). Od stanice Kučerov pokračovaly úzké cukrovarské koleje na katastr obce Kozlany kolem Rostěnického potoka, kde trať křížila silnici z Bohdalic do Bučovic v zatáčce u mostu přes Rostěnický potok. Asi po třech stech metrech trať přešla na druhou stranu Rostěnického potoka v místě jeho soutoku s potůčkem od Bohdalic. Zde se nacházela stanice Bohdalice, kde původně dráha končila. I zde fungovaly dvě váhy pro váženi povozů, jedna cukrovarská, na druhou - kontrolní se složili místní sedláci. V Bohdalicích bydlel druhý traťmistr s motorovou drezínou. Před mostem přes potok ke stanici byla po šesti letech provozu dráhy položena výhybka. Trať odtud byla prodloužena až do Kozlan, kde byla konečná stanice situována v těsné blízkosti křižovatky silnic Kozlany - Hvězdlice - Nesovice, asi 50 metrů jižním směrem u Rostěnického potoka. I v této stanici se nacházela povozní váha a tři koleje. Jedna z nich byla posuvná, další byla snížena asi o jeden metr pod úroveň terénu pro snadnější nakládáni řepy. Kozlanské nádražíčko je i v dnešní době připomínáno kamennou dlážděnou plochou. Polní úzkokolejná dráha ukončila svoji činnost v roce 1961. Poté byla postupně rozebírána. Existenci této cukrovarské úzkokolejné dráhy nám dnes připomíná pouze filmový dokument zpracovaný na DVD v roce 2012.
