Z pohledu na kterýkoliv betlém si automaticky vybavíme, že nad jeslemi svítí hvězda s dlouhým zářivým chvostem – tedy nepochybně kometa. Žádná z tehdy zaznamenaných komet však termínově nevyhovuje. Navíc byly nešťastným znamením na nebi, takže se stěží hodily pro ohlášení radostné zvěsti.
Správný výklad našel patrně již počátkem 17. století proslulý německý astronom Johannes Kepler, který v Praze pozoroval konjunkci planet Jupiteru a Saturnu. Napadlo ho propočítat, kdy ke stejné konjunkci obou planet došlo v období kolem počátku křesťanského letopočtu, a zjistil, že se tak stalo v roce 7 př. n. l. dokonce třikrát po sobě: koncem května a září jakož i počátkem prosince, a to v souhvězdí Ryb. Takový úkaz mohl být astrology své doby vykládán jako zrození židovského krále v Judei, protože Jupiter je planeta královská, Saturn symbolizoval Židy a souhvězdí Ryb symbolizovalo oblast dnešní Palestiny. Babylónští hvězdopravci (mudrcové?) o tom dokonce zanechali zprávu na hliněné tabulce objevené v roce 1925 archeology.
Jak si ale vysvětlit ten sedmiletý rozdíl, když přece křesťanský letopočet má mít za svůj počátek datum Kristova narození? Podle historiků, kteří vycházejí z nezávislých údajů, se Kristus musel narodit před počátkem letopočtu. Počátek letopočtu se totiž určoval až mnohem později. Teprve v roce 532 n. l. se o výpočet data Kristova narození pokusil opat římského kláštera Dionysius Exiguus, ale dopustil se přitom několika chyb při navazování tehdy existujících kalendářů zpět do dosti vzdálené minulosti. Na základě srovnání rozličných historických událostí je velmi pravděpodobné, že úhrn těchto chyb dává právě zmíněný sedmiletý rozdíl.
Teologické vysvětlení považuje betlémské světlo za součást zázraku dokazujícího narození Božího syna. Betlémské světlo byla výzva k následování, kterou mudrcové přijali a nechali se jím dovést k narozenému Spasiteli.
Upozornění: Z keše prosím vyndavejte pouze filmovku s logbookem.
Souřadnice finálky: N 50°00.*** E 015°11.***
