Osud šumavského pohraničí ve 20. století udělal z kaple jedinou dominantu městyse Strážného. Vrátíme-li se v čase nazpět do druhé poloviny 18.z století, nalezneme osadu Kunžvart (Kuschwarda) stejně jako dnes poblíž tradiční cesty z Vimperku do Pasova, ale bez kaple či kostela. Věřící ze Strážného i okolních osad museli za duchovní stravou putovat do kostela v Horní Vltavici, což bylo celý rok obtížné, zdlouhavé a v zimním období nadto nebezpečné. Obyvatelé těchto osad požádali v roce 1768 o zřízení kaple, ale farář v Horní Vltavici zřízení kaple bránil. Místní uspěli až o dvanáct let později, kdy byl vystavěn hned farní kostel sv. Trojice společně se školou a farou. Po pouhých šesti letech byl po zásahu blesku kostel ještě rozšířen.
Nad střechami Strážného se tedy vypínala věž kostela. Druhou, přírodní dominantou byl Kamenný vrch, kopec ležící směrem k prastarému strážnímu hradu Kunžvart. Vrch tehdy zvaný německy Steinberg (904 m) měl holé svahy, ve kterých vynikaly četné skalky a mohutné balvany. Jen omezeně využitelné místo muselo jistě dráždit stráženské hospodáře, ale nechceme tvrdit, že právě toto byl důvod výstavby kaple, neboť zároveň jde o místo exponované, z dálky viditelné a krásné.
Kaple byla postavena v roce 1834 (mimochodem ve stejném roce byla založena nedaleká Lenora) a to s netradiční orientací: vchod je na východní straně přivrácené ke Strážnému, oltář je na západní straně. Kromě své orientace se kaple nijak nevymyká stavebním zvyklostem: obdélný půdorys, boční stěny kryté šindelem byly prolomené každá drobným okénkem a zadní stěna bez okna. Průčelí bylo členěno drobnou šindelovou římsou navazující na střechu a třetím okénkem nad vchodem. Štít měl barokní tvarosloví, nad nárožími jej zdobila dvojice koulí a na jeho vrcholu byl jednoduchý kovový kříž. Sedlová střecha byla pokryta šindelem a v přední části z ní vystupovala čtvercová věžička s jehlanovitou mansardovou střechou zakončenou bání a větším křížem.
Kaple je od počátku zasvěcena Panně Marii – setkáte se s označením kaple Panny Marie Pomocné (Kapelle Mariahilf) či kaple Panny Marie Královny, ale celé správné zasvěcení je Panně Marii Královně andělů (tento přívlastek si Bohorodička vysloužila pro své kontakty s anděly). Kostely stejného zasvěcení byste našli např. v kapucínském klášteře na pražských Hradčanech či v budějovických Nových Hodějovicích. Nadto se jedná o kapli mešní, tj. v minulosti získala mešní licenci a byly v ní slouženy mše svaté.
Postupem času získala kaple drobnou dřevěnou předsíň, kterou jistě využívali věřící při hojněji navštěvované mši. Na počátku třicátých let minulého století byla dřevěná přístavba nahrazena dnešní kamennou přední částí, jejíž podlaha je umístěna o tři schody níže než podlaha původní kaple. Při stavbě zmizely ozdobné koule a okénko v průčelí. Přístavba však nebyla pouhým navýšením kapacity v honosnějším provedení, ale sloužila pro umístění mramorových desek s vytesanými jmény devadesáti padlých v Kunžvartu, Orlově Huti (Adlerhütte), Řasnici (Pumperle), Žlíbkách (Röhrenbergu), Dolním Cazově (Unterzassau), Horních Světlých Horách (Oberlichtbuchet), Hliništi (Leimsgrub), Silnici (Landstassen), Kořenném (Schlösselbach) a Dolních Světlých Horách (Unterlichtbuchet) za první světové války. Pamětní desky se po druhé světové válce ztratily neznámo kam, zbyl jen kamenný parapet na pravé straně předsíně. Na průčelí přístavby už také nenaleznete sochu Ježíše, který byl umístěn na kříži nad vchodem.
Poválečná doba temna a doba obnovy
Vývoj po druhé světové válce byl jednoznačně úpadkem Kunžvartu: po vyhnání německého obyvatelstva se počet obyvatel městečka snížil z přibližně 900 na pouhých 226 obyvatel, vzniklo hraniční pásmo, byl uzavřen hraniční přechod a s ním i cesta do Pasova. Budovatelé socialismu nepřáli čemukoliv církevnímu a kostel sv. Trojice bez oprav chátral, až byl v roce 1965 odstřelen, aby nedělal ostudu.
Mariánskou kapli takový osud nepotkal, v květnu 1958 byla dokonce vyhlášena kulturní památkou. Po odstřelení kostela zůstala jedinou církevní stavbou městečka, ale za padesát let zmizela uprostřed lesa, který na kopci vyrostl.
Po změně režimu získala kapličku od pozemkového fondu nazpět katolická církev. V roce 1994 sice proběhla částečná oprava kaple, ale církev v následujících letech zjistila, že poničených staveb má více, než zvládá udržovat a rekonstruovat. Protože kaple patří ke kulturně-historickému odkazu Strážného, rozhodl se městys kapli získat do svého vlastnictví. Po dohodě s biskupstvím získal městys Strážný v únoru 2010 kapli darem od místní farnosti.
Rekonstrukce proběhla v následujících letech – zastavila rozpad stavby a pronikání vlhkosti do interiéru, došlo k navrácení šindele na střechu. Opravená kaple byla požehnaná na slavnosti 23. srpna 2014. Bohoslužba v kapli se však koná jen jednou ročně při pouti v druhé polovině srpna.
Před kaplí naleznete také pěkný kříž na kamenném podstavci s ukřižovaným Ježíše. Bohužel kousek od něj stojí zastávka "naučné" stezky s nepodloženými výmysly psychotronika Ing. Pavla Kozáka o léčivých rituálech pro ženy. Pokud byste hledali na skalách okolo kaple, našli byste vyrytý podpis J. Schramla (my jej nenašli).
Výhled do kraje
Nedaleko konce vleku je turistické odpočívadlo s pěkným výhledem do kraje (snad právě pro výhledy je kopec na některých mapách označován jako Vyhlídka). Před několika stoletími byste se koukali přes hladinu obrovského rybníka, dnes jen přes travnaté údolí říčky Řasnice. Při pohledu zleva uvidíte severovýchodní, nižší část Radvanovického hřebenu, v popředí před sedlem je nižší vrch Hamerský les, vpravo od něj pokračuje na horizontu vyšší část Radvanovického hřebenu s Radvanovickým vrchem.
Sedlo s pastvinami jej odděluje od mohutného Žlebského kopce, vedle kterého vystupuje drobnější tisícovka Kapraď. Zcela v pozadí uvidíte část Plešského hřbetu od Plechého, přes nejvyšší bezejmennou horu Česka zvanou provizorně Nad Rakouskou loukou, Trojmeznou horu, Vysoký hřeben a Hochstein. Je možné, že poslední jmenované kopce budou při pohledu z odpočívadla schované za stromy, ale stačí popojít zpět k cestě. Samozřejmě uvidíte na část městyse Strážný či na silnici číslo 4.
Kudy ke krabičce
Z hlavního parkoviště se vydáte po modře značené trase přes lyžařský areál podél jednoho z vleků vzhůru do kopce. Po vystoupání přibližně 60 výškových metrů bude stát před kaplí. Nemíříte-li ke zřícenině hradu Kunžvartu a budete se vracet, doporučujeme pokračovat ještě kousek po modré: prohlédnete si balvany a skály na svazích Kamenného vrchu a vrátíte se po cestě na jeho jižním svahu zpět na parkoviště.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!
(kopie listingu)