Geocaching a ostatní kačeři toho pro mne udělali už dost. Je načase Vám to vrátit!
O založení vlastní cache jsem začal přemýšlet asi rok poté, co jsem se stal kačerem. V zásobě mám tucty obtížných šifer, kopy zajímavých, zábavných a vzdělávacích textů a i několik technicky zajímavých schránek. Jediné, co se mi nedostává, je pěkné místo, kam bych onu úžasnou cache umístil a jež by byla v rozumné vzdálenosti od HC.
Po půl roce (ne moc intensivního hledání) jsem jedno, snad ne nezajímavé, místo našel a rozhodl jsem se ho obsadit touto nenáročnou krabičkou. Nedaleko se nachází jiná tradiční cache, GCX72Y, od níž je na zříceninu hradu pěkný výhled. S reviewerem jsme se však dohodli, že hrad si zaslouží minimálně ještě jednu cache, a tou budiž tato!
Trocha historie
První zmínky o tomto území jsou z 12. století; patřilo českým králům a spravoval jej řád premonstrátů z Milevska. Za Přemysla Otakara II. budovala se zde důležitá zemská cesta do (anebo z) Rakouska, po níž se dováželo zboží ze středomořských a alpských zemí.
Nemanželská dcera krále železného a zlatého Anežka, vstoupila roku 1269 do svazku manželského s královým oblíbencem Bavorem II. "Velikým" ze Strakonic (roku 1277 byl jmenován nejvyšším maršálkem Království českého, což byl ve své době jeden z nejvyšších zemských úřadů), a území pořešínské připadlo jim jako věno od nevěstina otce. Pro českého krále byl tento dar výhodným ze dvou důvodů - svému oblíbenci poskytl významné a nijak chudobné území a záoveň zabránil rozpínání rodu pánů z Růže. Velikost panství byla na tehdejší dobu značná - zahrnovala trhové městečko Kaplice a mnoho vesnic.
Pro nové panství na význačné zemské cestě bylo nutné zřídit chráněný opěrný bod; tím se stal hrad na skalnatém ostrohu nad řekou Malší. Přesné datum položení základního kamene není známo, vznik se datuje mezi roky 1270 - 1300. Hrad nebyl založen jako hrad sídelní, jeho majitel na něm pobýval pouze příležitostně a hrad spravoval dosazený purkrabí.
2.9.1317 vyměnil syn zakladatele hradu, Bavor III. ze Strakonic, pořešínské panství se svými příbuznými (snad svými strýci), bratry Vernéřem, Rackem a Přibíkem z Vítějovic, za panství a hrad Vítějovice u Prachatic. A čím to, že si šlechtici tehdy měnili panství a hrady, jako my si dnes měníme známky? Páni z Vítějovic byli ve při se zlatokorunským kláštěrem, příčinou byla vesnice Frantoly, kterou bratři založili na pozemcích kláštera. Bavor III. rozhodl se vyřešit spor tím, že navrhl zmíněnou výměnu a spornou ves daroval Zlaté Koruně.
Noví páni na Pořešíně byli vysokými služebníky domu pánů z Růže (Přibík byl purkrabím krumlovského hradu, Vernéř byl vysokým dvorským úředníkem) - důkazem budiž to, že páni z Růže je titulují jako "věrní a milí rádcové naši". Racek z Pořešína zemřel krátce po roce 1317, Vernéř z Pořešína pak roku 1352, jeho potomci (Přibík z Osova, Bruno z Osova a Vernéř z Pláně) zemřeli bezdětní a jejich majetek tedy připadl příbuzným ze strany jejich strýce Přibíka z Pořešína, jež nás navždy opustil roku 1348, avšak zanechal po sobě mnoho dětí.
A co syn zakladatele hradu Bavor III., v jehož žilách kolovala přemyslovská krev? Dlouhá léta působil jako purkrabí na hradě Zvíkově (doložen v letech 1289 - 1306), za choť pojal starší sestru Petra I. z Rožmberka Markétu, nevycházel dobře s Rudolfem Habsburským a to dokonce tak moc, že roku 1307 nově zvolený český král vytáhnul na trestnou výpravu pána ze Strakonic ztrestat. Když už se zdála kapitulace Bavorova nevyhnutelná, podlehnul mladý Habsburk v Horažďovicích úplavici. Pán ze Strakonic jej přežil o 11 let, umírá roku 1318 bez potomků.
Zřejmě nejvýznamnějším pánem z Pořešína jest Markvart I. (+1406), vnuk Přibíkův, jež 24.2.1358 uzavírá se svými bratry Ješkem a Přibíkem dohodu, aby se pořešínské panství nedrobilo. Bratr Ješek, rozumu mdlého, dostal doživotní důchod (20 kop pražských grošů ročně) a bratr Přibík okolo roku 1375 zakládá samostatnou rodovou linii v Deskách. Markvart I. z Pořešína pracoval nejprve pro Rožmberky, poté postupoval v zemských funkcích rychlým tempem; byl hofmistrem císařovny Alžběty Pomořanské. Jakožto člen královského dvora Václava IV. měl vysoké příjmy a čile obchodoval - nakupuje a prodává vsi, jako my nakupujeme komodity, velkolepě přestavuje pořešínský hrad a roku 6.12.1382 uděluje Kaplici městská práva. Roku 1406 umírá.
Markvart I. zplodil čtyři syny, jež však všechny přežil - Racka, Petra, Přibíka (+1386) a Jaroslava (+1404) - kteří mu ale za života museli dělat mnoho radosti: Přibík vystudoval universitu Padově a stal se děkanem v Praze, Jaroslav, doktor práv, nahromadil hned několik funkcí - kanovník kostela v Pasově (1384) a v Praze (1388 - 1404), probošt Litoměřický a rektor právnické fakulty university Karlovy (1389 - 1390), a zbylí dva bratři zůstali u domácího krbu. Potomky dokázal však zplodit pouze jediný a to Racek. Jeho syn Markvart II. je posledním přímým dědicem pánů z Pořešína, zemřel roku 1423 neznámo kde a bezdětný.
Po jeho smrti převzali hrad do své správy páni z Maršovic, jež byli Markvartovými poručníky, než dosáhnul dospělosti. Bratři Jan a Hrošek z Maršovic zemřeli r. 1433 a 27.2.1434, po různých tahanicích, císař Zikmud přiřknul hrad i panství na Pořešíně Oldřichu II. z Rožmberka. Tento však nechal ještě téhož roku rad s zemí srovnati, obávaje se husitské hrozby. Kdo by také chtěl mít na svém pozemsku usazené kališníky a ještě k tomu v těžko dobytném hradě. Vždyť již na počátku husitských bouří, roku 1423, je doložený nezdařen o vydání hradu Janu Žižkovi zradou.
Panství zůstalo majetkem pánů z Růže, avšak soudní spory s příbuznými Markvarta táhly se do roku 1466 a poté bylo přiděleno k Novým Hradům.
Architektura
Hrad Pořešín byl původně představován jako hrad s plášťovou zdí - tedy hrad, který nemá žádnou velkou hlavní věž. Základ hradu pak tvoří mohutná vysoká obvodová hradba s ochozem, jež umožňuje volný pohyb obránců. Tento typ hradů je v Čechách nepříliš obvyklý, je charakteristický spíše pro Moravu a Slezsko a Dolní Rakousy. Hradby byly standardní výšky, asi 7 metrů, plášťová hradba dosahovala výše téměř 20 metrů. Roku 2010 však byly při archeologických výzkumech v blízkosti brány jádra hradu vykopány základy kruhové (útočištné) věže, což staví stavební historii do jiného světla. S největší pravděpodobností byla věž postavena již za pánů ze Strakonic a pobořena během přestavby za Markvarta I. z Pořešína. Odpovědi snad přinese další archeologický výzkum, přenechme jejich hledání moudřejším, jsou-li vůbec tací.
Disposice hradu je trojdílná, tvořena dvěma předhradími a hradním jádrem. Na první předhradí se bylo možno dostati padacím mostem. Čelo hradu pak zajišťuje příkop, který obíhá i severní stranu prvního předhradí. Primární pro obranu hradu byl však s nějvětší pravděpodobností příkop druhý mezi prvním a druhým předhradím, který plynule přechází v příkop třetí, jež byl na obou koncích uzavřen zdí. Dominantou byl dvouprostorový obytný palác na jihozapádní straně hradu, z nějž dosud stojí, téměř v plné výši, tři stěny.
Za pánů ze Strakonic byl hrad, vzhledem ke své neresidenční funkci, nekomplikovanou stavbou, nejspíše vybavenou jen jedním předhradím. K velkorysým přestavbám hradu došlo za Markvarta I. - hrad je rozšířen o druhé předhradí, opevňují se hradní brány, přestavuje se obytný palác.
Nu, a roku 1434 přichází Oldřich II. z Rožmberka se zapálenými pochodněmi a krumpáči a výsledek (ve spolupráci s neúprosným časem) vidíte sami.
Současnost
O hrad se nyní stará občanské sdružení Hrady na Malši, jeho cílem je konservace a zachování hradů na řece Malši (sic!), mimo Pořešína i hradů Velešín, Sokolčí, Louzek a tvrze Tichá, dále se pokouší o revitalisaci zemské, tzv. Cáhlovské, cesty z Freistadtu do Českých Budějovic.
Sdružení je členem památkové asociace Europa Nostra a splupracuje s Archeologickým ústavem AV ČR, NPÚ a jinými institucemi.
Na Pořešíně bylo otevřeno hradní museum, pořádají se zde různé kulturní akce (za všechny jmenujme akci Novoroční hradní grog).
Věděli jste, že...
- ... pořešínská pec na vápno je možná nejstarší nalezenou vápenickou pecí v Čechách?
- ... po poboření hradu v roce 1434 byl hrad ještě nějakou dobu obýván a využíván? Kým a jak dosud nevíme.
- ... dle pověsti při obléhání hradu zachránila jeho obránce od vyhladovění ochočená veverka chlapce Janka, která obyvatelům hradu nosila lískové ořechy?
- ... a že Markvart I. z Pořešína roku 1405 žádá krále o změnu erbu, na němž měla býti vyobrazena... hádejte... veverka? Václavovi IV. se prý nápad natolik zalíbil, že chtěl, dle Žofie Bavorské, "jakúsi potvoru blešnú a opelichanú" do erbu Království českého vsaditi.
Geschichte
Erste Erwähnungen dieses Gebiets stammen aus dem 12. Jahrhundert; es gehörte den böhmischen Königen und wurde vom Prämonstratenserorden aus Milevsko verwaltet. Unter Přemysl Otakar II. baute man hier den wichtigen Landesweg nach (oder aus) Österreich auf, auf dem die Waren aus südländischen und Alpenländern eingeführt wurden.
Die uneheliche Tochter des eisernen und goldenen Königs Anežka hat im Jahre 1269 den Ehebund mit dem Favorit des Königs Bavor II. "dem Großen" von Strakonice geschlossen (im Jahre 1277 wurde er zum höchsten Hofmarschall des Königreichs Böhmen ernannt, was derzeit eines der höchsten Landesämter war), und das Gebiet Pořešín ist ihnen ins Besitz gefallen als Mitgift vom Brautvater. Für den böhmischen König war dieses Geschenk aus zwei Gründen günstig – er hat seinem Favorit ein bedeutendes und keineswegs dürftiges Gebiet gewährt und gleichzeitig dem Adelsgeschlecht der Wittigonen ihr Ausbreiten verwehrt. Die Herrschaftsgutsgröße war für damalige Zeit beträchtlich – es umfasste das Marktstädtchen Kaplice und viele Dörfer.
Es wurde nötig, einen geschützten Stützpunkt für das neue Herrschaftsgut auf einem bedeutsamen Landesweg aufzubauen; dies wurde die Burg auf einem Felsenvorsprung über dem Fluss Malše. Das genaue Datum des Hinlegens vom Grundstein ist nicht bekannt, die Entstehung datiert man zwischen den Jahren 1270 - 1300. Die Burg wurde nicht als Siedlungsburg gegründet, ihr Besitzer verweilte dort nur gelegentlich und die Burg wurde von einem eingesetzten Burggrafen.
Am 2.9.1317 tauschte der Sohn des Burggründers, Bavor III. von Strakonice, das herrschaftsgut Pořešín mit seinen Verwandten (vielleicht mit seinen Onkeln), Gebrüder Vernéř, Racek und Přibík von Vítějovice, für das Herrschaftsgut und die Burg Vítějovice bei Prachatice. Und wie kommt es, dass die Adeligen damals Herrschaftsgüter und Burge tauschten, so wie wir heute Marken tauschen? Die Herren von Vítějovice stritten sich mit dem Kloster Zlatá Koruna, die Ursache war das Dorf Frantoly, das die Gebrüder auf den Grundstücken des Klosters gegründet hatten. Bavor III. entschied sich den Streit so zu lösen, dass er den erwähnten Tausch vorgeschlagen und das umstrittene Dorf dem Kloster geschenkt hat.
Die neuen Herren auf Pořešín waren hohe Diener des Hauses der Wittigonen (Přibík war der Burggraf auf der Burg Krumlov, Vernéř war ein hoher Hofbeamte) – als Nachweis sei es, dass die Wittigonen sie als "unsere treue und nette Ratgeber " nennen. 
Racek von Pořešín ist kurz nach 1317 gestorben, Vernéř von Pořešín dann im Jahre 1352, seine Nachkommen (Přibík von Osov, Bruno von Osov und Vernéř von Pláň) starben kinderlos und ihr Vermögen ist also den Verwandten seitens seines Onkels Přibík von Pořešín in Besitz gefallen, der uns im Jahre 1348 für immer verlassen hat, hinterließ aber viele Kinder.
Und wie war es mit dem Sohn des Burggründers Bavor III., in dessen Venen das Premyslidenblut zirkulierte? Lange Jahre war er als Burggraf auf der Burg Zvíkov tätig (bewiesen in den Jahren 1289 - 1306), hat die ältere Schwester von Peter I. von Rosenberg Markéta zur Frau genommen, kam mit Rudolf von Habsburg nicht gut aus, und zwar so viel, dass 1307 der neu gewählte böhmischer König zum Strafzug auszog, um den Herrn von Strakonice zu bestrafen. Als Bavors Kapitulation schon unvermeidlich schien, ist der junge Habsburg in Horažďovice der Ruhr erlegen. Der Herr von Strakonice hat ihn um 11 Jahre überlebt, er stirbt 1318 ohne Nachkommen.
Ein weiterer bedeutsamer Herr von Pořešín ist Markvart I. (+1406), Přibíks Enkel, der am 24.2.1358 ein Abkommen mit seinen Brüdern Ješek und Přibík schließt, damit das Herrschaftsgut Pořešín nicht zerstückelt wird. Der Bruder Ješek, schwachsinnig, hat eine lebenslängliche Rente bekommen (20 Schocke Prager Groschen jährlich) und der Bruder Přibík gründet gegen 1375 eine selbständige Geschlechtslinie in Desky. Markvart I. von Pořešín war zuerst für die Rosenberger tätig, dann stieg er in Landesfunktionen mit einem schnellen Tempo auf; er war Hofmeister der Kaiserin Alžběta Pomořanská. Als Mitglied des Königshofes von Václav IV. hatte er hohe Einkommen und handelte munter – er kauft die Dörfer ein und verkauft, so wie wir Warenartikel einkaufen, baut die Burg Pořešín großartig um und am 6.12.1382 erteilt er der Kaplice die Stadtrechte. 1406 stirbt er.
Er hat vier Söhne gezeugt, die er alle überlebt hat - Racek, Peter, Přibík (+1386) und Jaroslav (+1404) – die ihm aber in ihrem Leben viele Freude gebracht haben müssen: Přibík hat die Universität in Padova abgeschlossen und wurde Dekan in Prag, Jaroslav, Doktor des Rechts, hat gleich einige Funktionen angehäuft – Kanoniker der Kirche in Passau (1384) und in Prag (1388 - 1404), Propst in Litoměřice und Rektor der Rechtsfakultät der Karlsuniversität (1389 - 1390), und die übrigen zwei Brüder sind am heimischen Herd geblieben. Doch nur einer hat es geschafft, Nachkommen zu zeugen, und zwar Racek. Sein Sohn Markvart II. ist der letzte direkte Erbe der Herren von Pořešín, Markvart starb 1423 unbekannt wo und kinderlos.
Nach seinem Tode haben die Burg unter derer Verwaltung die Herren von Maršovice übernommen, die Vormünder von Markvart II., bevor er die Mündigkeit erreicht hatte. Die Gebrüder Jan und Hrošek von Maršovice starben 1433 und am 27.2.1434, nach verschiedenen Scherereien hat Kaiser Zikmud die Burg sowie das Herrschaftsgut von Pořešín dem Oldřich II. von Rosenberg zugesprochen. Dieser hat jedoch noch im gleichen Jahr die Burg dem Erdboden gleichmachen lassen, in Furcht vor Hussitengefahr. Wer hätte auch Kalixtiner auf seinem Grundstück eingesetzt haben wollen, und dazu noch in einer schwer einnehmbaren Burg. Schon anfangs Hussitenstürme, 1423, ist ja ein gescheiterter Versuch bewiesen, eine Burg an Jan Žižka mittels Verrat auszuliefern.
Das Herrschaftsgut blieb im Besitz der Wittigonen, doch die Rechtsstreite mit Markvarts Verwandten haben sich bis ins Jahr 1466 geschleppt und danach wurde es zu Nové Hrady angewiesen.
Architektur
Die Burg Pořešín wurde ursprünglich als eine Burg mit Mantelmauer dargestellt – eine Burg also, die über keinen großen Hauptturm verfügt. Der Burgunterbau besteht dann aus einer mächtigen hohen Umfangsringmauer mit Wandelgang, der freie Bewegung der Verteidiger ermöglicht. Dieser Burgentyp ist im Böhmen nicht allzu viel gewöhnlich, er ist eher für Mähren und Schlesien und Niederösterreich charakteristisch. Die Ringmauer war von einer Standardhöhe, etwa 7 Meter, die Mantelmauer erreichte eine Höhe von fast 20 Meter. 2010 wurde jedoch während archäologischen Forschungen in der Nähe des Tors im Burgzentrum der Unterbau eines Ringturms (Fliehturms) ausgegraben, was die Baugeschichte in ein anderes Licht setzt. Mit größter Wahrscheinlichkeit wurde der Turm schon unter Herren von Strakonice gebaut und während des Umbaus unter Markvart I. von Pořešína zerstört. Weitere Antworten werden hoffentlich mit weiterer archäologischen Forschung gebracht, überlassen wir deren Suche Weiseren, sollen solche überhaupt existieren.
Die Burgdisposition ist dreiteilig, besteht aus zwei Vorwerken und Burgzentrum. Ins erste Vorwerk konnte man über eine Fallbrücke gelangen. Die Burgfront wird dann durch einen Graben gesichert, der auch die Nordseite des ersten Vorwerks umläuft. Primär für die Burgverteidigung war jedoch mit größter Wahrscheinlichkeit der zweite Graben zwischen erstem und zweitem Vorwerk, der zügig in den dritten Graben übergeht, der auf beiden Enden mit einer Mauer geschlossen war. Die Dominante war ein bewohnbarer Zweiraumpalast auf der südwestlichen Burgseite, von dem bisher drei Wände stehen, fast in voller Höhe. Unter Herren von Strakonice war die Burg, angesichts ihrer Nicht-Residenzfunktion, ein unkomplizierter Bau, wohl nur mit einem Vorwerk ausgestattet. Zu großartigen Burgumbauen kam es unter Markvart I. – die Burg ist um die zweite Vorwerk erweitert, die Burgtore werden verschanzt, der Wohnpalast umgebaut.
Na, und 1434 kommt Oldřich II. von Rosenberg mit aufgeflammten Fackeln und Spitzhacken und das Ergebnis (in Zusammenarbeit mit der unerbittlichen Zeit) sehen Sie selbst.
Wussten Sie, dass...
- ... der Kalkofen in Pořešín vielleicht der älteste gefundene Kalkofen in Böhmen ist?
- ... nach der Burgzerstörung im Jahre 1434 die Burg noch einige Zeit bewohnt und ausgelastet wurde? Von wem und wie, das wissen wir bisher noch nicht.
- ... laut einer Sage die Burgverteidiger während deren Belagerung vor Aushungern das kirre Eichhörnchen des Jungs Janek gerettet hat, das den Burgbewohnern Haselnüsse holte?
- ... und dass Markvart I. von Pořešín im Jahre 1405 den König um Wappenänderung bittet, auf dem ... raten Sie... ein Eichhörnchen abgebildet werden sollte? Dem König Václav IV. sollte die Idee derart gefallen, dass er, laut Sophie Euphemia von Bayern, "irgendein Biest voll Flohe und gemausert" ins Wappen des Königreichs Böhmen einsetzen wollte.
Zdroje:
August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze Království českého
Kolektiv autorů: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Jižní Čechy
Tomáš Durdík, Viktor Sušický: Zříceniny hradů, tvrzí a zámků - Jižní Čechy
Tomáš Durdík: Encyklopedie českých hradů
Hradní museum
http://cs.wikipedia.org
http://ckrumlov.cz
http://hradynamalsi.cz
http://poresin.info
http://poresin.wbs.cz