Při cestě na Čertovo jezero za železničním viaduktem vpravo za bytovkami se nacházejí zbytky Jiříkova dvora, původním jménem Girglhof. Dříve to býval prosperující statek s penzionem a kapličkou, odkud byl krásný výhled údolím na Železnou Rudu, které klikatě protínala železniční trať Špičák – Železná Ruda. Girglhof byl u turistů velmi vyhledávaný nejen pro svoji výhodnou polohu, odkud hosté vyráželi na výlety k Čertovu a Černému jezeru, ale též pro domácí kuchyni a plzeňské pivo.
Obytná budova a kaplička sv. Antonína zde dnes stále stojí, zdevastované po desetiletích hospodaření Státních statků. Po jejich rozpadu byla kaple vyčištěna a nyní zde čeká na zázrak či ránu z milosti....
neviditelny text
JAK TO BYLO
Girglhof (Jiříkův dvůr) byl jeden z nejstarších a také největších železnorudských selských dvorců vůbec, a byl domovem mnoha generacím. Jeho pozemky dosahovaly kdysi až nahoru k Čertovu jezeru (Teufelssee), které ještě samo patřilo způli k němu. Odtud také jeho označení „Girglsee“, jak se mělo podle starých záznamů Čertovo jezero kdysi nazývat. I krásná kaple, zasvěcená sv. Antonínovi patřila ke Girglhofu. Blízko usedlosti stála též kdysi k ní patřící Theresienhütte (Tereziina huť), sklářská huť na výrobu zrcadlového skla. Ta ale bohužel dvakrát vyhořela (naposledy v roce 1891) a po druhém z požárů už nebyla nikdy více obnovena.
A jak to začalo? V roce 1686 prapředek pozdějších držitelů Michael Schreiner blízko dnešní Železné Rudy klučil les a na klopotně vydobyté půdě zbudoval rozlehlý statek, brzy známý všude po Šumavě i mimo ni. Jméno Girglhof má nejspíš svůj původ v tom, že Michael Schreiner měl tři syny, jejichž křestní jméno znělo u všech shodně Jiří.
Starý Girglhof, stavěný převážně ze dřeva, padl roku 1877 za oběť požáru, který způsobila jiskra, která sem zalétla od lokomotivy z blízké železniční trati. Na jeho místě pak byly zbudována velká zděná budova. Schreiner mladší zemřel mlád a nezanechal po sobě syna, a tak se dědičkou dvorce stala jeho jediná dcera. Ta se provdala za obchodníka Josefa Fuchse, který byl později po mnoho let železnorudským starostou.
Posledními majiteli z rodu Schreinerů a Fuchsů byli Anton a Adolfine Fuchsovi (ti později zesnuli v bavorském Nabburgu).
Girglhof - dvacátá léta
Počátkem druhé světové války v roce 1939 musel být dvorec ještě prodán. Anton a Adolfine Fuchsovi měli totiž tři dcery, z nichž podle tehdy platného říšského dědického zákona zvaného „Reichserbhofgesetz“ žádná nesměla usedlost převzít. Jako kupec se našel Karl Kohlmayer z Kötztingu. Ten se ovšem také z nabytého majetku dlouho netěšil, poněvadž byl, jako tolik jiných, v roce 1945 vyvlastněn a nakonec i odsunut.
Na Girglhofu se po odsunu německého obyvatelstva nacházel posléze družstevní kravín a dvorec přešel do vlastnictví Státního statku Dešenice.
Na památku Girglhofu bylo roku 1962 ještě v dobách železné opony na krásné horské louce Rukowitz Schachten pod bavorským Velkým Falkensteinem vztyčeno mohutné umrlčí prkno z dubového dřeva, zdobené rukou mistrů řezbářů z dílny Edmunda Bauera z nedalekého Zwieselu pod mottem „blízko, a přesto daleko“. Girglhof je totiž odtud na dohled.
neviditelny text
NOVODOBÁ HISTORIE
Statek je dnes v soukromém vlastnictví a mimo jiné využíván jako farma k chovu ovcí Suffolk. Kaple patří stejnému majiteli a je zavřená, téměř prázdná a v podstatě v havarijním stavu. Vedlejší dům je zpustlý se zatlučenými okny v přízemí a vymlácenými v patře.
Kousek od kaple (viz waypointy) dnes ještě najdete další pozůstatky původního statku, a to vodního díla. V minulém století zde byl vybudován trubní náhon a zřízena vodní turbína, která vyráběla elektrický proud pro statek. V lese nad mostem jsou patrné zbytky vodního díla na potoce, pod silnicí pod mostem jsou zbytky původní ocelové trubky. Soukromý domek pod mostem je vlastně adaptovaná strojovna turbíny. I zde jsou patrné zbytky objektů vodního díla včetně torza ocelové trubky přivádějící vodu na lopatky turbíny.
neviditelny text
KUDY KE KRABIČCE
Půjdete-li z centra Železné Rudy jděte k tzv. Čertovu mlýnu a dále následujte žlutou turistickou značku. Tato cesta je označována jako NS Sklářská a až ke keši budete mít pod nohami asfalt. Projděte pod tratí viaduktem a dejte se cestou vedoucí nejvíce vlevo, která vás dovede až k cíli.
Ke keši se dostanete i z druhé strany - od Čertova jezera - taktéž po žluté značce a po NS Sklářská. Z této strany se však nedostanete autem!
Poslední možnou cestou je zelená turistická značka ze Špičáckého Sportareálu.
Samotná keš je umístěna hned vedle cesty, bez nutnosti vstupovat do hloubky soukromých pozemků, natož do daných objektů. Respektujte prosím toto soukromé vlastnictví.
Krabička je na poměrně viditelném místě, chovejte se prosím tedy velmi opatrně a nenápadně. Je umístěna ve výšce cca 140 cm nad zemí, takže v zimě odlovitelná i v závějích sněhu, jen může přimrzat.
![]()