Einstein Albert
14.3.1879 - 18.4.1955
fyzik, pedagog
Albert Einstein je jedním z největších fyziků všech dob, byl také významným filozofem a velkým humanistou.
Studoval na střední škole v Mnichově a později v Curychu, kde absolvoval i vysokou školu. V roce 1900 získal učitelský diplom, byl však další dva roky bez zaměstnání, neboť neměl švýcarské občanství. Pak nastoupil jako referent úřadu v Bernu, kde posuzoval patenty a vynálezy.
Již v průběhu studia na vysoké škole ho zaujaly nejasnosti v základech teorie elektromagnetického pole. Po sedmileté práci pak nalezl jejich řešení ve své slavné speciální teorii relativity, jejíž základy uveřejnil v roce 1905.
Ze základních principů speciální teorii relativity později odvodil lorentzovu transformaci a dokázal její platnost při přechodu z jedné inerciální soustavy do druhé.
Speciální teorie relativity předpověděla ze svých principů dilataci času, kontrakci délek, relativnost současnosti a přímou úměrnost hmotnosti a energie tělesa. Zmíněné jevy byly pak - mimo jev kontrakce délek - experimentálně ověřeny při studiu vlastností elementárních částic v urychlovačích a při studiu vlastností kosmických paprsků. Princip konstantní světelné rychlosti změnil především naše představy o toku času a vedl k vytvoření pojmu prostoročasu.
Einstein se zabýval i jinými základními problémy. Vyřešil problém Brownova pohybu, rozvinul Planckovy myšlenky o kvantovém charakteru vyzařování a pohlcování světla a došel k závěru, že světlo je proud světelných kvant (fotonů). Věnoval se i kapilárním jevům, vysvětlil vnější fotoelektrický jev a na základě kvantových představ odvodil vzorce pro energii tepelného záření i závislost měrných tepelných kapacit látek na teplotě při nízkých teplotách (0 - 300)K.
V roce 1909 se stal mimořádným profesorem na univerzitě v Curychu a o dva roky později profesorem na katedře teoretické fyziky v Praze na německé části Karlovy univerzity. V době svého pobytu v Praze se Einstein intenzivně věnoval vědecké práci v budovách Ústavu teoretické fyziky - dnes přírodovědecká fakulta UK a stýkal se jen s užším kruhem přátel.
V roce 1916 publikoval A. Einstein další impozantní výsledek ve fyzice - obecnou teorii relativity, na níž pracoval asi od roku 1907. Tato teorie je jedinečným spojením teorie gravitace a geometrických a fyzikálních představ o struktuře prostoru a času. Jednim z jejích poznatků je, že přítomností hmoty se stává prostor neeuklidovským (zakřivuje se), což je spojeno s účinky gavitace.
Za vysvětlení fotoelektrického jevu byl Einstein v roce 1921 poctěn Nobelovou cenou. V posledních třech desetiletích svého života se snažil vytvořit jednotnou teorii pole, která by v sobě zahrnovala gravitaci i elektromagnetickou interakci.
Ke každému písmenu vyberte správnou hodnotu dle následujícího kvízu
1. je ve všech inerciálních vztažných soustavách stejná
2. je ve všech neinerciálních vztažných soustavách stejná
3. je ve všech inerciálních nevztažných soustavách stejná
4. není ve všech inerciálních vztažných soustavách stejná
5. je jen v některých inerciálních vztažných soustavách stejná
B) Transformací souřadnic z jedné inerciální vztažné soustavy do druhé:
6. se mění pouze gravitační zákony
7. se nemění žádný fyzikální zákon
8. se mohou libovolné fyzikální zákony měnit podle vzájemného vztahu obou soustav
9. se fyzikální zákony mění podle vzájemného vztahu obou soustav
0. se transformují pouze Maxwellovy rovnice
C) Důsledkem speciální teorie relativity není:
1. V závislosti na relativních rychlostech mezi vztažnými soustavami dvou pozorovatelů, rozdílnost doby mezi dvěma událostmi naměřená oběma pozorovateli.
3. Výsledek měření, kdy dvě současné události na dvou různých místech v jedné vztažné soustavě nemusí být současnými událostmi v jiné vztažné soustavě.
5. Čtyř-dimenzionální prostoročas M je pseudo-Riemanovou varietou vybavenou Lorentzovou metrikou g signatury (3,1), která je dána rovinnou Minkowského metrikou v každé neinerciální vztažné soustavě.
7. Výsledek měření, kdy délka objektu změřená jedním pozorovatelem se může lišit od výsledků měření téhož objektu jinými pozorovateli.
9. Paradox dvojčat se týká dvojčat, z nichž jedno letí pryč kosmickou lodí rychlostí blízkou rychlosti světla. Když se vrátí, zjistí, že druhé dvojče, které zůstalo na Zemi, stárlo mnohem rychleji než ono samo (nebo také, že první dvojče stárlo pomaleji).
D) Speciální teorie relativity je:
2. při makroskopických rozměrech a při absenci silných gravitačních polí neúplná bez použití gravitační konstanty rudého posuvu
4. přesná, jen pokud jsou gravitační vlivy zanedbatelné nebo velmi slabé, jinak musí být nahrazena obecnou teorií relativity
6. v současnosti aplikatovatelná pomocí teslových transformací i v oblasti kvantových jevů
8. podle posledních výsledků pokusů prováděných na urychlovači v CERNu vynikajícím nástrojem pro aplikací pro kontrolu průchodu neutrin pomocí numerických metod Lorentzovy transformace
0. vstupní metodou pro teorii cestování nadsvětelnou rychlostí energetických kvant, což ovšem není možné pro žádné hmotné těleso
Kontrolní součet 17
Výpočet
N 49°53.((Dté-1) prvočíslo)(Até sudé číslo)(poslední číslice Cté mocniny čísla 10)'
E 14°44.(Btá odmocnina 2097152)((C cm) palců)((D+B km) námořních mil)'
- případná desetinná čísla zaokrouhlete na celá