Keš nás přivádí do blízkosti oblíbeného místa v Chuchelenském lese.
Zbojnička je název potoka, který protéká přes vesnici Chuchelná. Dříve nesl název „Skalka“. Potok pramení v lese mezi Chuchelnou a Bolaticemi, blízko železniční trati. Místu se říká „Zbojničí jáma“, někdy se také užívá pojmenování „Pinkadélko“.
Pojďme si nyní něco povědět ke vzniku obou názvů.
Pověst o názvu Zbojniční jáma pochází již z 5. století. V té době se začala rozpadat Římská říše, která sahala až k Dunaji. Začala se vytvářet království a knížectví – vznikla Velkomoravská říše, která sahala až po Wroclav. Mezi panovníky se začal rozvíjet živý obchodní ruch. Docházelo k výměně zboží. Hlavně šlo o zlato, měděné předměty, hedvábí, jantar, kůži apod. Také se dovážely hospodářské plodiny, sůl, víno a další. Kdo však neměl zboží na výměnu, musel platit penězi. Kupci se pohybovali po známé Jantarové cestě, která vedla Moravskou bránou – úžinou mezi Beskydami a Jeseníky.
Zločinu se daří v každé době a nebylo tomu jinak ani tehdy. Z odpadlých rytířů a vojáků se rekrutovali muži chtiví po zbohatnutí a nebylo jim cizí násilí. Těm se začalo říkat zbojníci. Přepadávali povozy a celé družiny, které o vše oloupili a pak zboží prodávali, aby si tak zajistili živobytí. Ukrývali se v lesích a jednou z takových lokalit bylo také údolí, které nese od té doby název „Zbojnička“. Tradovalo se, že místnímu obyvatelstvu neubližovali. Výjimkou bylo jen období, kdy se ruch na cestě omezil. To pak zbojníci navštěvovali hospodářské usedlosti, aby si odvedli nějaký dobytek a zajistili si tak obživu. Škodu údajně později uhradili. Konec zbojníků a loupeživých skupin ukončila třicetiletá válka. To je pověst o vzniku názvu „Zbojničí jáma“.
Název „Pinkadélko“ nebo „Alapint“ vznikl takto. V osmdesátých letech 19. století se začala stavět železniční trať z Kravař do Chuchelné. Jeden úsek v lese je právě blízko Zbojničí jámy. Z té vedla lesní cesta, která křižovala koleje. Podle tehdejších předpisů zde musel být člověk – železniční zaměstnanec, který při projíždění vlaku zastavil červeným praporkem provoz na cestě. Tím vlastně nahrazoval závory. Jelikož tam musel být po celých 24 hodin, postavili pro něj malý strážní domek. Protože do vesnice to bylo daleko, byl zde zajištěn zdroj vody právě ze Zbojničky. Stavitel domku to vyřešil tak, že v domě, dva metry pod podlahu, umístil vodní nádrž, do které se čerpala voda z tohoto potoku. Elektrický proud tu ještě nebyl, proto bylo instalováno samočinné čerpadlo, takzvaný „trkač“. Ten musel být umístěn pod vodní hladinou, aby voda vtékala do nádrže. Tento mechanický stroj pracoval nepřetržitě padesát let zdarma a bez energie až do konce války. A možná, že kdyby nebyl válkou domek zničen, Pinkadélko by fungovalo i dnes.
Ti, kteří o tomto mechanizmu nevěděli, si zvuk vysvětlovali tak, že zde straší popravení zbojníci. Místu, kde stával strážní domek, se ještě dnes říká „U Bulendy“, podle jména hradlaře.
Převzato z kroniky obce Chuchelná
Ke keši:
Jedná se o klasickou malou krabičku, kterou prosím důkladně zavírejte a dávejte ji PŘESNĚ na to samé místo, kde a jak jste ji našli. Pamatujte, že v lese může být menší odchylka souřadnic, ale hint je myslím naprosto jasný a napoví. V okolí jich moc není. Pokud si chcete výlet za keší ještě více zpříjemnit, můžete si vzít něco na opečení a využít odpočinkového místa k občerstvení.
A teď už jak na to:
Kdo chce najít poklad, musí vyřešit tajnou šifru:
