Keš se nachází za vsí Bukovno, v lese nad Dolem.
Boleslavský region, do kterého spadá i území od Mělníka až po Mladou Boleslav, bylo osídleno již od mladší doby kamenné. Na tomto území se střídaly různé kultury a osídlení, včetně slovanského. Bukovno do tohoto regionu lze počítat, což prozrazují náhodné archeologické nálezy. Na východní části bukovenských polí byly nalezeny střepy i zachovalé části pálených nádob s ornamenty. Našly se i kostrové hroby i s drobnými pozůstatky a historické ohniště. Obě obce Bukovno i Líny leží na zřejmě nejstarší dopravní stezce nazývané „Spykalská“. Název obce Bukovno pochází z označení osady dle místního okolí, bučiny, jak bývalo u Slovanů zvykem.
Do konce 14. století není v žádném nejstarším letopise o obci Bukovno zmínka, i když v církevních listinách jsou uváděny okolní obce, kde jsou kostely s farou. Bukovno v této době kostel s farou nemělo. Ten byl postaven až v roce 1769. Bukovno je poprvé v písemnostech zaznamenáno v roce 1380 a to v soudní listině bělské. Je to notářský zápis soudu bělského, kterým se Markéta z Bukovna odříká podílu na statku Matěje a ostatních bratří.
Kolem roku 1584 spadalo Bukovno pod kosmonoské panství, jehož majitelem byl rod Czernínů. Lidé na vsi byli v úplném poddanství panstva a šlechty, nemluvě o morových ranách. V letech 1554, 1582 a 1588 se mor nevyhnul ani Bukovnu, které své mrtvé pohřbívalo na morovém poli.
Roku 1714 mělo Bukovno již 302 duší a Líny 149. Bukovno bylo v této době jednou z největších obcí kosmonoského panství a mělo již i svou školu od roku 1631. Kosmonoské panství koupila hraběnka Marie Anna, provdaná za Ferdinanda Maxmiliána Hrzáňa. V roce 1769 dokončil hrabě Mizbach, manžel hraběnky Hrzáňové, stavbu kostela v Bukovně a v příštím roce byl kostel vysvěcen světci Janu Nepomuckému. V roce 1791 byl založen hřbitov. Socha Panny Marie umístěná na návsi v Bukovně pochází z roku 1752 nákladem Josefa Jíry. Lípy před kostelem byly vysázeny o mnoho let později, a to až v roce 1836.
V roce 1906 byly Bukovno a Líny spojeny s okolními obcemi železnicí a byly postaveny železniční zastávky. V roce 1926 se splnil sen bukovenských a línských sokolů, protože byla za šest měsíců postavena nová sokolovna.
V roce 1937 bylo Bukovno jednou z největších, a bohatými výnosy úrodných polí známou obcí na mladoboleslavsku. Žilo zde v této době 773 obyvatel ve 165 číslech popisných, byly zde 4 hostince, 3 kovárny, dvoutřídní škola a řada řemeslníků. V roce 1938 byly v Bukovně po mobilizaci ubytovány 3 roty pěšího pluku s velitelským stanovištěm v místní škole. Byly zřízeny stráže a pozorovatelny u nádraží, na křižovatce k Línům a za Žantovem. V průběhu roku 1942 byli do Bukovna dosazeni na 25 usedlostí Němci, kteří byli přisunuti z pohraničních oblastí SSSR a Rumunska, zvané Besarabie. Majitelům usedlostí bylo nařízeno stavení vyklidit.
První dílčí vojenské jednotky Rudé armády přijely do obce již 10.5.1945. Větší část vojenských jednotek Rudé armády byla dislokována do Dolu, kde si vybudovaly vojenský tábor a ubytovaly se do vybudovaných zemljanek.
V letech 1971 – 1989 se vzhled obce výrazně zlepšil. Byla provedena úprava komunikací, chodníků a parků, byly vysazeny topoly směrem ke kravínu. Dominantou obce se stal i nový hydroglobus, který nahradil starý zemní vodojem z roku 1910.
(Zdroj: www.spravnaobec.cz)