Bolevecká katastrofa
Bolevecká katastrofaje označení pro tragický výbuch v muniční továrně Škodových závodů v Plzni v roce 1917. Muniční továrna „Střílna“ se nacházela na severním okraje Bolevce v Plzni, kde v současnosti stojí podnik Škoda JS a. s. Od roku 1901 zde fungovala zkušební střelnice děl, sestavovaných ve Škodovce v centru Plzně a ještě před 1. světovou válkou se tu začala vyrábět také munice. Dne 25. května 1917 se v továrně odehrála jedna z největších válečných tragédií v Plzeňském kraji.
Následky
Největší muniční továrna v rakouské monarchii se během okamžiku ocitla v troskách. Všechny budovy kromě jedné byly zcela zničeny. Dlouhou dobu však nebylo možné začít s odklízením sutin a vyprošťováním raněných či mrtvých. Vzduchem stále létaly střepiny z vybuchující munice a jakákoliv neopatrnost mohla lehce způsobit další sérii explozí. I přesto se našlo dost odvážlivců, kteří vyrazili na pomoc. Již pět minut po prvním výbuchu se na cestu k továrně vydal městský hasičský sbor, brzy je následovali také mnozí lékaři, samaritáni a sestry. K místu neštěstí se sbíhali lidé z celého okolí, a tak museli vojáci s četníky uzavřít přístup k továrně, aby zamezili další tragédii (vzhledem k účelu továrny veškeré práce řídily vojenské úřady). Hasiči se snažili zlikvidovat požár, vojáci z plzeňské posádky pročesávali les a zneškodňovali rozptýlené střelivo. Zdravotníci ošetřili na 1000 raněných – popálených, osleplých, bezrukých i beznohých. Obvaziště zřídili v nedaleké dělnické kolonii Orlík, v Třemošné na návsi, v hostinci na Zavadilce při Boleveckém rybníku i na plzeňské radnici. Vážněji raněné lidi rozvezly přistavené vozy do plzeňských nemocnic. Ukázalo se, že někteří dělníci měli štěstí a spásnou myšlenku. Schovali se v tunelu pokusné střílny, aby odtud po několika hodinách ve vhodné chvíli utekli do bezpečí. Až druhý den bylo možné naplno zahájit odklízení sutin. I přes veškerou opatrnost bylo při záchranných pracích v tomto i v předchozím dni zabito několik desítek dalších lidí. Zemřelo také několik dětí, když při svých hrách v následujících týdnech narazily na nevybuchlou munici. Budova kantýny, která přežila výbuch Znetvořené pozůstatky lidských těl byly ukládány do provizorních, narychlo vyrobených rakví. Ty pak byly „vystaveny“ na boleveckém hřbitově i s předměty, nalezenými poblíž mrtvých. Často totiž nebylo možné zjistit identitu obětí, některé byly silným žárem téměř dokonale zpopelněny, v mnoha případech lidé nedokázali určit ani pohlaví zemřelého. Pozůstalí tak museli své příbuzné identifikovat jen na základě zbytků šatstva či obuvi, prstýnků, náušnic a podobně. V některých rakvích bylo uloženo více jedinců pohromadě, protože nebylo možné jednoznačně prokázat, komu ostatky patřily a také proto, že z některých obětí zůstaly skutečné nepatrné části. Přesný počet obětí tak není znám a nelze jej zjistit i z toho důvodu, že po výbuchu shořely veškeré písemnosti včetně seznamu dělníků. Udává se, že mrtvých bylo 202, z toho 33 obětí patnácti- či šestnáctiletých. Rakouské úřady se snažily katastrofu v Bolevci všemožně tutlat a potlačovaly jakékoliv zmínky v tisku. Až 27. května vydala c. k. korespondenční kancelář stručnou úřední zprávu, v níž ovšem důsledky výbuchu silně zlehčila (připustila pouhých 13 mrtvých). Také proto se ještě v červnu šířily mezi lidmi různé poplašné zprávy o hrozícím nebezpečí dalších explozí i zvěsti o sabotážích.
Munička
Vlivem stupňujících se nároků 1. světové války se původních pět nebo šest budov se třemi zkušebními palebnými stanovišti rychle rozrostlo v největší muniční továrnu Rakouska-Uherska. Rozvoji napomohla i bezprostřední blízkost železniční trati Plzeň – Žatec, s níž byl areál propojen vlastní železniční vlečkou. Na ploše přes 60 ha vzniklo téměř malé městečko, tvořené 56 budovami – dílnami i skladišti. Celý komplex chránily vysoké hliněné valy (na některých místech i dnes zřetelné), ostnatý drát a kulometné věže. Téměř 3000 lidí, zejména žen a dospívajících dětí sem denně přicházelo za prací z širokého okolí. Vyráběli na 50 druhů nábojů ráže 37–305 mm. Ve snaze splnit stále větší požadavky fronty se pracovalo ve velmi rychlém tempu. Nové objekty se stavěly bez úředního povolení, nanejvýš se příslušným institucím stručně oznámila existence již stojící budovy. Kvůli maximálním úsporám se nedodržovaly základní bezpečnostní ani hygienické předpisy. Dílny a sklady byly přeplněny hotovou municí i surovinami, na závodní vlečce se hromadily plně naložené vagóny.
Keš vznikla na popud dcery která chtěla přispět trochou do této hry a zároven zvyšit počet keší v našem okolí.