Vážené kolegyně a kolegové, dovoluji si Vám předložit k rozlousknutí, ale hlavně k zábavě, sedmou z balíčku keší s názvem, který jsem si tak trochu vypůjčil z televizního pořadu „ Jak se to dělá ".
V ověřovači a logbooku každé keše bude vloženo bonusové číslo, které v závěru odhalí souřadnice keše uzavírající celou sérii, proto si je někam zapište.
Dioptrické brýle - kousek historie:
Patříte také k uživatelům této nezbytné pomůcky ke korekci vidění? Držíte se hesla, bez brýlí ani krok, nezoufejte, je nás celá armáda.
V Evropě trpí krátkozrakostí 25% všeho obyvatelstva, přičemž počet očních vad dramaticky roste. U mladých lidí ve věku 25-29 let je to již dvojnásobek, tedy konkrétně 47% populace, přičteme-li osoby s vetchozrakostí, což je problém asi poloviny populace ve věku nad 40 let, dojdeme k závěru, že brýle budeme nosit prakticky všichni.
První písemná zmínka o potřebě korekce zhoršujícího se zraku pochází z období kolem roku 100 před našim letopočtem. Slavný římský řečník Marcus Tullius Cicero zde vyjadřuje svoji frustraci a beznaděj plynoucí ze zhoršujícího se zraku.
První korekční pomůcka však pochází až z let kolem roku 4 před našim letopočtem. Jednalo se kouli naplněnou vodou, která poskytovala zvětšení a pomocí níž například Licius Annaeus Seneca zaznamenával svou poezii a prózu.
Použití smaragdu římským císařem Nerem, při sledování gladiátorských zápasů, bylo prvním využitím této korekční pomůcky ve smyslu ochrany zraku.
Kolem roku 1000 našeho letopočtu datujeme vznik prvních tzv. „ čtecích kamenů". Použité sférické sklo se pokládalo na čtený text a nahrazovalo tak dnešní lupu.
V roce 1267 františkánský mnich Roger Bacon poskytl vědecký důkaz, že malá písmenka je možno zvětšit pomocí specificky vybroušených čoček.
Kolébkou brýlí se ve 13. století stává italské město Benátky a to dílna Murano, která je schopna vyrábět základní měkké sklo, které je dále vybrušováno pomocí křemene - berylu do tvaru vypouklé čočky.
V počátcích se takto vybroušená skla pouze přidržovala mezi okem a textem. Později jsou čočky osazovány do obrouček, nejdříve jedné a později dvou spojených můstkem. Jako materiálu na obroučky je využíváno dřevo, železo, stříbro,zlato, nebo také želvovina.Takto zhotovené brýle nemají straničky a je nutno si je přidržovat na nose.
Řešení problému jak upevnit brýle na hlavu zabralo dalších téměř 350 let. Upevňovaly se ke klobouku, skřipcem na nos, přivazovaly se tkaničkami přes zátylek, dokonce je znám způsob, kdy byly tkaničky vedeny za uši a brýle byly přidržovány závažím na jejich koncích.
Pokrokem byly straničky, bez zahnutí za uchem, které přinesli do Evropy španělští a italští misionáři z Číny.
Této novinky v upevnění brýlí se v roce 1730 uchopil londýnský optik Edward Scarllet a vyrobil první brýle s neohybatelnými straničkami, které se upínaly za uši. Angličan James Ayscough v roce 1752 tyto straničky upravil tak, že se daly skládat - ohýbat. Tento systém se užívá dodnes. Tento anglický optik si rovněž povšiml potíží způsobovaných bílým světlem procházejícím čočkami a začal čiré čočky nahrazovat zelenými, nebo modrými, čímž položil základ brýlí jako prostředku ochrany proti slunečnímu záření.
Američan Benjamin Franklin, jemuž je přisuzován vynález bleskosvodu v roce 1780 vynalezl první bifokální čočky.
Pokrok v této oblasti pokračoval v roce 1825, kdy angličan Sir Geogre Airy přivádí na svět první astigmatické brýle a o rok později Jonh Hawkins první trifokální čočky.
Ani dnes se však vývoj nezastavil, světoví producenti neustále vylepšují optické vlastnosti čoček, při snižování jejich hmotnosti a zvyšování jejich estetické a užitné hodnoty.
Jak se to dělá :
Brýle jako optická pomůcka sestávají ze dvou základních částí, kterými jsou obroučky a vlastní skleněné, nebo plastové čočky.
Na výrobu obrouček lze využít celou řadu různých materiálů. My se zde seznámíme s hodně využívanou výrobou kovových obrouček.
Tato výroba s vysokým podílem ruční práce začíná u přístroje trojrozměrného vinutí, který z předem vyprofilovaného drátu s vnitřní drážkou vytvaruje požadovaný tvar obrouček.
Jedna část drátu je opatřena při ruční montáži malou vložkou sloužící ke spojení obrouček a zároveň k ukotvení čoček. Jako protikus této vložky je připájen pant straniček. Obroučky jsou dále ručně vloženy do montážního upínáku spolu s kovovým můstkem a vše je za pomocí odporového ohřevu spájeno. Následná montáž malých háčků sloužících k upevnění polštářků, kterými se brýle opírají o nos je provedena stejným technologickým postupem.
Straničky, chcete-li také spánky jsou na jedné straně opatřeny pantem, který je zde opět připájen a na druhé poté plastovou násadou, která je ohnuta obvykle pod úhlem 45 stupňu, aby dobře držela na uchem.
Konečná montáž je provedena ručně pomocí mikrošroubků.
Použití skleněných čoček skýtá řadu výhod, ale jednu poměrně značnou nevýhodu a to je jejich váha.
Z tohoto důvodu se dnes u čoček spotřebního charakteru přechází k čočkám plastovým.
Na počátku výroby stojí velký plastový disk. Jako materiál je zde používán organický plast, trivex popř. polykarbonát.
Plastový disk je před zahájením broušení polepen na vypouklé straně ochranou folií, která brání jeho poškození. Poté je ukotven na kovový držák. Jeho cesta pokračuje do obráběcích automatů, které byly předem naprogramovány na požadované parametry výbrusu čočky. Disk je frézou tvarově upraven a je vybroušeno potřebné zakřivení. Z disku se stává optická čočka.
Tato je však velmi hrubá se stopami soustředných kruhů, způsobených pohybem frézy.
Následuje leštění povrchu čočky pod vodou za pomocí velmi jemného brusného papíru. Teplota vody musí být konstantní, aby se zabránilo deformaci čočky.
Mezioperační kontrola vyřadí nekvalitně vybroušené výrobky a zkontroluje parametry zbývajících.
Tyto jsou dále v 15. krocích chemicky čištěny a ošetřeny ochranným lakem, který brání jejich poškrábání. Po jeho zaschnutí je na čočky nanesena antireflexní vrstva, kterou tvoří oxidy křemíku, titanu a zirkonu.
Tvarové přizpůsobení čočky obroučkám, nebo navrtání čočky pro zasazení do bezobroučkových typů brýlí je poslední operací výroby plastových čoček.
Máte-li zájem, můžete si tento druh výroby blíže prohlédnout na přiložené webové stránce.
Výroba kovových obrouček brýlí
Výroba plastových čoček
Jak na keš :
Souřadnice získáte jednoduchým dosazením čísel ukrytých pod níže uvedenými, třeba základními komponenty čoček s vyznačeným typem broušení. Podtrhuji zde však slovo třeba, neboť zde jde samozřejmě o šifru a je na každém z vás, co si zde představí. Podobné obrazce jsem třeba já nedávno viděl v nějakém psychotestu. Takže prosím zaostřete.
N 49o
E 018o
Umístění keše :
Logické umístění keše by asi bylo u továrny na výrobu tohoto zboží. Bohužel jako všechno se vyrábí mimo naše území a k nám se samozřejmě dováží. Existuje však řada drobných, ale i větších firem, které u nás provádí úpravy obrouček, broušení čoček a celkovou kompletaci brýlí, bohužel však z dovozových základních komponent. Vzhledem k tomuto mrzutému faktu mi opět nezbyla jiná možnost, než umístění keše do prostředí hodně podobného předchozím keším této série.
Připomínám opište si z logbooku popř. ověřovače bonusové číslo, budete jej ve finále potřebovat.
Přeji rychlou myšlenku a hlavně dobrou zábavu.
Zdroje :
1) Wikipedie
Keše série „ Jak se to dělá ":
- Jak se to dělá #1 - instantní káva
- Jak se to dělá #2 - toaletní papír
- Jak se to dělá #3 - holínky
- Jak se to dělá #4 - vánoční ozdoby
- Jak se to dělá #5 - mikroprocesor
- Jak se to dělá #6 - propisovací pero
Historie keše:
17.3.2018 Publikováno
21.3.2018 Kontrola keše - bez závad
2.10.2018 Obnoveno po odcizení
18.4.2019 Aktivace obnovené keše
23.7.2019 Kontrola a údržba keše,doplněna tužka
28.5.2021 Kontrola a údržba keše,kompletní výměna schránky, úprava úkrytu
11.11.2021 Kontrola a údržba keše,úprava úkrytu