Úvod
Keška je věnovaná všem dětem, které mají rády hledání hříbků a pokladů. Mnohé z nich se také teprve učí mluvit.
Třeba některé z Vašich dětí mluví nebo mluvilo podobně, jako holčička z tohoto příběhu. Takže milí rodičové, nic si z jejich dočasného handicapu nedělejte, protože takové roztomilé šišlání k dětství prostě patří!
Vždyť možná již brzo právě to Vaše dítě rozšíří naši kačeří komunitu.
O keši
Bylo, nebylo, na vesnici bydlela malá holčička, říkejme jí třeba Markétka, která byla velice šikovná a jako správné dítě i velmi zvídavá. Brzy se naučila první slůvka, později věty, pak poznávat barvy a další dovednosti. Ale některá slova neuměla dlouho správně vyslovit. O pár z nich s vámi podělím v následujícím příběhu. I když neuměla písmenka vyslovit správně, uměla je spočítat. Počítala je sice tak, jak je říkala, ale to přece u holčičky, která chodila teprve do školky nevadí! Hlavně, že s jistotou napočítala kolik potřebovala. Už tehdy byla tak chytrá, že nikdy nechtěla stejná slova počítat vícekrát. Říkala, že další věci se přece naučí až ve škole.
A teď ten slibovaný příběh...
Byl krásný podzimní den a tak jdeme s Markétkou do lesa na procházku, pokusit se nasbírat nějaké hříbky. Jdeme a jdeme, až vejdeme do lesa. Najednou Markétka povídá:
„…Dívej taťko, co to tu je za ořeš?“ , ptá se zvídavě. To je bukvice, to papají prasátka. „Co to je bukvice?“ To je takový oříšek pro divoké prasátko, povídám. „Jéé tak moc ořešu tu je, úplný nepožadek.“ To je proto, jak ze stromu padají ty bukvice na zem a prasátka je pak hledají rypáčkem a celé to tu rozryjou, snažím se Markétce vysvětlit. „A ploč si to ty plasatka hezky neposbírají?“ Protože to jsou zvířátka a ty neumí bukvice hezky sbírat jako lidi. „Aha. Taťko a můžeme tu potkat takové plasatko? Já myslím, že přes den ne, protože prasátka přes den spinkají v pelíšku. „A kde mají ty plasátka peleš?“ No pelech mají určitě někde v houští, aby je nikdo neviděl a nerušil a mohly klidně spinkat. A najíst se chodí až po tmě. „A to jsou ti divošači, jak mají ty černé šloupky, jo?“ Ano, černé chloupky, těm se říká štětiny a těm prasátkům divočáci. Pojď, přejdeme to bláto, protože tady v té rozryté hlíně hříbky nebudou, tak půjdeme hledat kousek dále.
„ A f tom pelešu mají ty plasátka i šaloupku? “ To ne, ony tam jen tak leží třeba v trávě nebo v mechu. „Kdyby tam aspoň měly nějaký polštaž.“ No to asi zvířátka nemají, že? Kdyby měly polštář a postel, tak to by spinkaly jako lidi. „No, to jo. To by pak nebyly žádné plasatka. Taťko, kdy uš najdeme nějaký hříbek?“ To nevím, musíme se dobře dívat a určitě něco najdeme. „Pozor taťko, ať nešlápneš na to čelvene !“ Překvapivě zírám a opravdu. Přímo přede mnou vedle nohy je vidět malinkatý hříbek s červeným kloboučkem. "Jsi hodná, že jsi mě zastavila, protože na žádný hříbek se nešlape ani do něj nekope, i když je jedovatý." „Tak ten hříbek tady musíme zanešat?“ To víš, že jo, ten tady necháme pro broučky a slimáky.
„A ploč ho nemůžeme vzít a spapat?“ Protože ta muchomůrka je jedovatý hříbek a bolelo by nás bříško, povídám Markétce. „A co když tady půjde nějaké zvižatko a bude ten hříbek čuchat a ta vošomurka mu bude šutnat? To bude zvižatko taky bolet břuš? To by byl prušviš, že jo?“ To se neboj, zvířátko pozná, že to není dobrý hříbek a nebude ho papat, aby ho nebolelo bříško, povídám. „Taťko sundej už baťoš a vezmeme si tu mňamku, co jsme koupili v obšodě?“ Jestli chceš svačinku, tak najdeme nějaký pařez, ať si na něho můžeme sednout a dáme si svačinku. „Tak ryšle, já už chci tu buštu.“ Našli jsme pěkný pařez, sedli si, já sundal batoh a podal Markétce kousek vánočky. Dokonce kousek zbyl i pro mně. Po chvíli jsem se však málem udusil smíchy. Markétka párkrát kousla a povídá. „Taťko, ta bušta mi tak šutná, když je tu takový čistý vzduš.“ Divil jsem se, jak si dítě umí spojit dvě naprosto nesouvisející věci. „Nalij už čajik ať může vyšladnout“, říká Markétka. Když jsme se najedli a napili, šli jsme dále a hledali další hříbky. Markétka byla spokojená, že jsme si udělali hezkou procházku, povídali si a hledali hříbky. Se skoro plným košíkem jsme se mohli spokojeně vydat domů.
Snad se vám náš příběh líbil a přinesl vám všechny potřebné informace…
