Keš není v kolejišti ani za mřížemi a je umístěna se souhlasem provozovatele objektu! Nejvhodnější doba pro odlov je v pracovní den odpoledne, o víkendu kdykoliv.
Nevstupovat do kolejiště, tam keš není !!!!!! Prosím, ukládejte keš tak, aby byla zajištěna v úkrytu, děkuji.
O Papiňákovi:
Obrázek jako ze starého filmu, parní mašinka a pár vagonů s uhlím. V Česku jezdila na jediném místě. Zde. Hlasem připomínala historické parní mašinky. Jiskry, ohniště, popel a ani kouř bychom však u ní nespatřili. Jediné, donedávna pravidelně provozované parní lokomotivě v České republice už táhlo na třicet. Lokomotivy FLC 03 přišly do ústecké Setuzy v roce 1988 jako nejnovější, ale zároveň poslední stroje svého druhu z výroby v německém Meiningenu. Jsou to bezohňové akumulační lokomotivy, jezdí na stlačenou páru. Kotel je ze dvou třetin naplněný vodou a tankuje se do něj přívodem z kotelny přehřátá pára. Papiňáky, jak se těmto lokomotivám říká, se velmi osvědčily na vlečkách. Jsou bezpečné, ekologické, a se svou téměř padesátitunovou hmotností snesou i větší zátěž. V továrnách obsluhují úseky, mezi nimiž jsou výbušná pásma, kam stroj se vznětovým motorem nesmí. Fungují tak, že je ve výchozím stavu pára stlačena asi na 16 atmosfér. Za tohoto tlaku vzrůstá bod varu vody ke 200 stupňům Celsia a na takovou teplotu je voda také zahřátá. A právě tato přehřátá voda slouží jako hlavní akumulátor energie. Když se totiž trocha páry odvede na písty, tlak poklesne a s ním i bod varu vody. Voda se proto povaří a doplní další páru. A takhle hezká finta funguje, dokud teplota vody neklesne na 100 stupňů. Pak se musí lokomotiva znovu natlakovat ve speciální kotelně a to je důvod, proč obvykle nemůže opustit svou fabriku. Větší vyjížďku ze Setuzy na trať za dobu své zdejší existence ale absolvoval zdejší Papiňák jen jednou. Na podzim roku 2004 se krátce ukázal při historických jízdách Párou krajem. Dvě zdejší akumulační lokomotivy měly v Ústí ještě začátkem devadesátých let minulého století české kolegyně. V plynárně Užín v té době dosluhovaly jedny z posledních papiňáků, vyráběných v letech 1955 až 1956 v ČKD Praha. I to je však už dnes historie. Moderní, upravené motorové stroje již plně tyto lokomotivy zastupují. V současné době zde tedy ani jednoho Papiňáka bohužel neuvidíme.
Video s Papiňákem ale lze shlédnout na tomto odkazu:
Papiňák na Střekově
VÍCE NA: http://www.zeleznicnipoklady.cz/produkt/aku-998-201-8-flc-03-bezohnova-parni-akumulacni-lokomotiva/ NEBO NA: http://parniloko.wz.cz/web/loko/rady/fl/flc998/flc998.html A TAKÉ NA: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lokomotiva_998
Oba exponáty jsou dnes již ze závodu pryč a měly by sloužit k muzejním účelům. Takže se s nimi ještě můžeme setkat na různých historických akcích. Věřím, že to bude brzy a že se o ně bude nový majitel starat tak dobře jako v Setuze v Ústí nad Labem.
ZDROJ: Internetový týdeník E 15, informace od Emila Vlasáka, pavelm2408 a vlastní pozorování.
Železnice na Střekově:
List povolení Františka Josefa I. ze dne 25. června 1870 udělil koncesionářům právo ke stavbě a užívání železnice lokomotivní (kromě jiných drah) z Nymburka k hranicím říšským u Děčína. Koncesionáři zavázali se, že počnou stavěti v šesti měsících a že dokonají stavbu i zavedou veřejnou jízdu po ní ve čtyřech létech. Dráhu poté vlastnila a provozovala společnost Rakouská severozápadní dráha a to od října 1874 až do svého zestátnění 1.1.1908. Poté připadla k provozování dráze státní - kkStB. Elektrifikace na trati proběhla v letech 1962–1963. Vlečka do přístavu v Děčíně byla otevřena v roce 1893.
V roce 1900 byly podle tehdejšího jízdního řádu v provozu tyto stanice: Střekov, Svádov, Valtíře, Velké Březno, Malé Březno, Přerov, Těchlovice, Jakuben, Nebočany, Křišvice, Ves St. město, Děčín.
V současnosti je železniční stanice Ústí nad Labem Střekov důležitou součástí tranzitního nákladního koridoru s velkým množstvím projíždějících nákladních vlaků do Německa, přes Nymburk na východ republiky nebo do Ústí nad Labem západ a dále do pánve a na západ republiky. I místní práce v nákladní dopravě je poměrně významná, tvoří se zde nákladní vlaky z vlečky Setuza a také pro tuto vlečku zde vlaky končí.
Také v osobní dopravě je Střekov důležitou stanicí, což nejlépe dokládá fakt, že zde staví rychlíky do/z Kolína a osobní vlaky do/z Lysé nad Labem zpravidla v dvouhodinovém intervalu. V dopravní špičce jsou osobní vlaky navíc posíleny do hodinového taktu v trati Ústí nad Labem západ - Štětí.
Zvláštní kapitolou provozu je sezónní provoz motorových vlaků do/z Zubrnic, tvořených zpravidla historickým motorovým vozem M 131 "Hurvínek". Na obrázku výše vidíte vlak do Zubrnic, s parní lokomotivou řady 213.902 při mimořádných jízdách.
Stanice je jako jedna z posledních v síti vybavena elektrodynamickým staničním zabezpečovacím zařízením se závislými stavědly, do Sebuzína trojznakým automatickým blokem, do Velkého Března automatickým hradlem a do Ústí nad Labem západu traťovými souhlasy. Ve všech směrech lze jezdit po traťových kolejích obousměrně bez omezení.