Keš se nenachází na výchozích souřadnicích.
Rád bych vás pozval na menší putování po Táborsku a a z části vám představil mou zálibu - autobusy. Rozhodl jsem se vytvořit pár keší na místech, kde autobusy můžete vidět a případě se s nimi i zvěčnit. Tuto zálibu mám již od svých 15 let. Na některých místech keše založit nelze z důvodů jejich kolize s jinými a tak jsem pár kousků umístil na místa, kde se denně pohybuji.
Budu rád pokud se mnou na tuto putování vyrazíte se mnou.
Něco málo k MHD v Táboře:
Za počátek městské autobusové dopravy v Táboře je považován rok 1959, kdy byl oficiálně zahájen provoz táborské městské hromadné dopravy v rámci státního podniku ČSAD České Budějovice.
Nejrušnější provoz je na lince č. 10, kde je ve špičkách pracovních dnů pravidelný interval 10 minut a mimo špičku 15 minut. Nejezdí však večer a o víkendu má interval 60 minut. V těchto obdobích ji nahrazují linky č. 11, 13, 16 a 17, které jsou páteří celého systému a spojují téměř všechny významné instituce (úřady, nemocnice, školy,…) s centrem a nejhustěji obydlenými oblastmi. Na nich je souhrnný interval ve špičkách pracovních dnů průměrně 10 minut, mimo špičku, večer a o víkendech 15–20 minut. Zavedeny jsou zde také noční spoje, které jezdí na linkách č. 11 a 13 v souhrnném intervalu přibližně 60 minut od pátku do neděle a v ostatní dny s delší přestávkou mezi cca 0:30–2:30. Linky č. 12 a 14 slouží pro přímé spojení sídlišť s velkými podniky a jsou v provozu pouze ve špičkách pracovních dnů. Linka č. 50 slouží jako přímé rychlejší spojení do Sezimova Ústí a Plané nad Lužnicí a je provozována převážně ve špičkách pracovních dnů v intervalu přibližně 40–60 minut. Linky č. 20, 21, 30, 31 a 40 jsou vedeny do řídčeji osídlených okrajových částí města, místních částí a okolních obcí, a mají poměrně slabý provoz s dlouhými intervaly – ve špičkách cca 30 minut, mimo špičku 60 a více minut, případně jsou tvořeny jen jednotlivými spoji rozprostřenými do celého dne (č. 40) nebo naopak soustředěnými převážně do krátkého špičkového období (č. 31). Linky č. 60 a 61 jsou taktéž nazývány jako „vnitroměstské“ a slouží především obsluze středu města (včetně historického jádra) a přilehlých oblastí. Kromě toho jsou součástí MHD také jednotlivé školní a zvláštní (zaměstnanecké) spoje se specifickými trasami, ale formálně vedené pod některou z pravidelných linek, zpravidla tou, které se daný spoj nejvíce přibližuje.
Všechny linky (kromě č. 12 a 14) se stýkají v centrálním uzlu Autobusové nádraží, které je zdaleka nejvytíženější zastávkou MHD a je přirozeným přestupním bodem nejen mezi linkami MHD ale i mezi železniční a linkovou autobusovou dopravou a výchozím bodem do obchodního centra města.
Zdroj: wikipedia.org
Souřadnice:
V svět jsem vstoupil, doufaje, že dnové
moji vzejdou zlatý jako máj;
jaký mladosti mně slibovali snové,
takový že najdu v světě ráj.
Než ach brzo, příliš brzo přešli,
................................
................................
tmavošedá v lůno jala noc! –
V světlo Lůny kvítko zdvíhá vnadnou
radostně, zdá se, že hlavu svou;
sehnu se, ach, a co slzou chladnou,
rosou noční skropí ruku mou. – –
Zkvětlá růže v kraje své mě víže
čárnou mocí, touhy proletá
cit mé srdce; přistoupiv však blíže,
spatřím, ach, že z hrobu vykvětá.
Lílie, jejíž jsem za svítání
obdivoval sněhobílou zář,
v noc korunu stříbrobledou sklání
k vlhké zemi, i uvadlou tvář.
Hledám lidi, mém jak ve snu žili;
bez srdce však larvy najdu jen; –
snové moji, běda! – snové – byli,
jestoty je všecky zničil den.
V šírý svět po ráji touhou mroucí
rámě moje rozestíral jsem –
po ráji – a na prsa horoucí
pouhou, lásky prázdnou tisknu zem.
---
„Slyš, páže můj! proc smuten stojíš? –
Slyš, páže můj! – sem blíže pojď! –
Snad že sé vlny mořské bojíš? –
Ó neboj se, pevná jest loď! –
Slyš, páže můj! – dármo volání; –
on neslyší! – Co znamená
ta touba tvá, to tvoje lkání?“–
„Tam za mlhou snad vlasť je má!
Ó patř! ó hleď! co z moře klíbnu
v požár večerní vystoupá,
polouc to leží v mlhy stínu,
půl to chová vlna skoupá.
Ó pane, a hleď, v poslední záři
jak zlatě soumrakem to hrá;
ó jistě vlasti hledím v tváři,
ó jistě, jistě vlasť to má!“
„Ó páže můj, nechtěj tam zříti!
A darmo radostný budíš cit! –
Co pravíš vlastí tvojí býti,
jest jenom Lůny chladný svit;
až vzhůru se nad moře zvedne,
až poslední dne zchasne zář:
obličej její touhou zbledne,
jakou i tvoje zbledla tvář! – –
Slyš, páže můj! – Kroky měsíce
jsouc daleko, vpůl přešla noc! –
Proč rosí slza tvoje líce? –
Jakého želu zas tě moc,
mé dítě, moří?“ – „Hleď, ó pane!
sotva to oko rozezna,
co v bledé Lůny záři plane;
ó jistě, jistě vlasť to má!“
„Čí jazyk tobě řečí zrádnou
lhal vlasť, kterou ted hledá zrak? –
Ty nemáš, chlapče, vlasť nižádnou!
Co tam zveš vlastí, jest jen mrak.
A proto slyš! ó slyš, pojď spáti,
než líce zajitra zbarví den;
snad že se ve snách budeš smáti
vstříc vlasti své; sen jako sen!“
Poslechnul páže, odšel spáti.
Jéště nepřešel noci stín,
pán vloží, pokoj chtě mu dáti,
jej v lůžko chladné, v moře klín.
A nad ním jitro, večer vzplane,
již však nezbarví jeho líc; –
on věčně, věčně nepovstane; –
že hledal vlasť svou, neví víc.
4.5.2024 - změna souřadnic!! u vyluštěných souřadnic proveď tuto úpravu:
U N odečti u posledního trojčíslí: 11
U E odečti u posledního trojčíslí: 141
