METRO Traditional Geocache

Berounka. Poslední velká česká řeka, která se malebně klikatí krajinou bez větších lidských zásahů. Okolní území je jen řídce osídlené. V úseku od přírodního parku Horní Berounka po navazující Křivoklátsko je tok z větší části sevřený hlubokými skalnatými srázy, které na jedné straně tomuto kraji propůjčují romantický ráz, na straně druhé však také už dlouhá léta přitahují pozornost krajinných inženýrů. Řeka je totiž v tomto úseku velmi vhodná pro výstavbu přehrad. Motivů pro stavbu přehrad byla a je celá řada: Zesplavnění Berounky z Plzně do Prahy, výroba elektrické energie, vytvoření zásob vody pro vodárenské účely a pro zavlažování a rovněž ochrana před povodněmi. V pozdějších letech se pak přidala potřeba získat dostatek vody pro chladící věže JE Temelín.

Berounka u skryjského mostu

1911 – První odborná studie na téma přehrady na Berounce byla vypracována v letech 1911 – 1913 pod vedením ing. Moravce. Zadavatelem byl Ústav ku podpoře průmyslu při obchodní a živnostenské komoře v Praze. Studie představila dvě varianty:
(1) Postavit hráz pod Křivoklátem těsně před Roztoky v místě dnešního jezu. S touto variantou pak v budoucnu pracovali všichni následující projektanti přehrad a její ustálené pojmenování je Vodní dílo Křivoklát. Objem nádrže by se pohyboval mezi 600 – 650 mil. m3 což je srovnatelné s naší největší nádrží Orlík. Hráz by byla vysoká 64 m a 335 m dlouhá, výkonnost turbín asi 8 MW. Překonání tak velkého spádu pro lodní dopravu by umožnila soustava tří plavebních komor o spádech 12 + 15 + 15 m. Další pomocné hráze zajišťující splavnost by se musely vybudovat u Plané nad ústím Třemošenského potoka a u ústí Střely.
(2) Druhý návrh znamenal přilepit hráz na tzv. Čertovu skálu severně od Týřovic což je místo, které je sice svým geologickým profilem pro nějakou pěknou betonovou přehradu přímo bohem stvořené, ale nachází se nevhodně blíže k Plzni než Roztoky a to by omezovalo využitelnost zamýšlené přehrady.
Ani jeden z návrhů se nakonec nerealizoval pro celkovou finanční náročnost.

1923 – V tomto roce vypracoval ing. Smrček novou studii. Vycházela z práce ing. Moravce, opět počítala s výstavbou hráze pod Křivoklátem tak, aby hladina přehrady dosahovala až k Plzni. Pomocné nádrže by bylo nutno zbudovat u Zbečna a u Plané. Součástí návrhu byla i přeměna Berounky pod přehradou v plavební kanál tak, aby tudy mohly proplouvat lodě o výtlaku 1000 tun. Krom toho se plánovala i výstavba navazujícího průplavu Plzeň – Řezno.

Výhled na Berounku z Čertovy skály

1943 - V době protektorátu Němci potřebovali zlepšit splavnost Labe a navrhovaným řešením bylo opět vodní dílo Křivoklát, tentokrát však bez pomocných nádrží a jen v takové podobě, která by umožňovala zásobovat Vltavu a posléze Labe vodou v sušších obdobích. Průzkumné práce vedl ing. Kosek, který na projektu zaměstnal desítky českých geodetů a inženýrů a tím je zachránil před nasazením na práci do německé říše. Měření trvala do konce války a veškerá činnost s nimi spojená se děla v duchu „co nedělám pro své nepřátele dělám pro své přátele“ a žádné významné výsledky nepřinesla.

1961 – V budovatelských padesátých a šedesátých letech se opět upřela pozornost na údolí Berounky. U Křivoklátu byla navržena členěná přehrada o spádu 61 m a při ní špičková přečerpávací elektrárna o výkonu 700MW s vyrovnávací nádrží u Žloukovic. V následných studiích ministerstva zemědělství a lesního vodního hospodářství se objevila myšlenka přečerpávací vodní elektrárny s kapacitou 718 MW. O dva roky později spatřila světlo světa další studie plánující opět hráz u Roztok výšky 69,5 m, vytvořená zdrž délky 71 km a objemu 670 m3 s výkonem elektrárny 500 MW.

Berounka pod Křivoklátem

1974 – Novou potřebou pro výstavbu přehrady na Berounce se stalo zajištění dostatku vody pro chlazení JE Temelín a zároveň umožnění přepravy jaderných reaktorů, které se měly pro celou tehdejší RVHP vyrábět v plzeňské škodovce. Byly vypracovány čtyři varianty vodního díla, to největší opět počítalo s hrází pod Křivoklátem a mělo parametry srovnatelné s vodním dílem Orlík. Nutností by bylo vystěhovat 14 vesnic, přebudovat desítky kilometrů silnic a postavit desítek mostů, trasy elektrovodů atd. Poslední slovo padlo v roce 1976, kdy se definitivně rozhodlo, že na Berounce se přehrady stavět nebudou. V březnu 1977 bylo Křivoklátsko vyhlášeno Chráněnou biosférickou rezervací UNESCO a v prosinci 1978 pak ustanovena Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko jakožto zákonná záruka českého státu.

1983 – Bez ohledu na závěry předchozí studie a existenci CHKO se záměr vybudovat přehradu vynořuje znovu, tentokrát pod názvem Vodní dílo Červený kámen. V letech 1981-83 byla dokonce v severním svahu vrchu Prachoviště nedaleko legendární restaurace U Rozvědčíka vyražena průzkumná štola. Ano, právě ta štola, kterou vám chce ukázat tato keš. Podle ústního podání byly prý práce na štole ukončeny až na výslovnou žádost sovětského velvyslance, který měl v kopcích nad Berounkou daču a výbuchy trhacích prací ho velmi rozčilovaly. Rok poté byl projekt zrušen úplně.

Ve štole (foto BosTonPonTifeX)

2016 – Zatím poslední přehradní studii vypracovalo Povodí Vltavy pod názvem „Možnosti ochrany dolní Berounky před povodněmi“. Znovu vznikly čtyři varianty – již dobře známou hráz pod Křivoklátem, dále u Branova, u Nezabudic a u Čertovy skály, která se objevila již v návrhu z roku 1913. Ve všech případech se jednalo o návrh suchých nádrží, kterými by řeka po většinu času protékala ve svém přirozeném korytě, a jen při hrozících povodních by byl průtok hrází uzavřen. I tak by tyto suché nádrže představovaly naprosto zásadní zásah do krajiny. Za prvé, dotčené údolí Berounky by bylo nutno vyklidit, tedy vystěhovat až 133 obyvatel, zbourat 985 staveb (domů, chat, kempů…). Rovněž by se celé údolí muselo odlesnit až do předpokládané výše zatopení. Za druhé, z hlediska ochrany přírody by i jedno jediné zaplavení údolí do předpokládané výše 35 m by znamenalo nevratnou likvidaci celého stávajícího ekosystému. Přínosem by byla lepší ochrana před povodní 3326 obyvatel žijících na dolním toku Berounky. Studie se setkala s jednoznačně odmítavými stanovisky všech dotčených obcí, CHKO Křivoklátsko a AOPK. Na základě toho se povodí Vltavy rozhodlo práci na studii ukončit.

A tak Berounka dál plyne svým starým korytem. V letních dnech se U Rozvědčíka scházejí vodáci s cyklisty, trampové s chataři. Rybáři pozorují splávky svých udic, vodáci si užívají pohodové plavby a malebných výhledů – a kačeři? Ti se pachtí pod strání aby navštívili jedinou hmatatelnou památku na všechny ty ambiciózní plány, totiž ústí průzkumné štoly pod Prachovištěm. Od léta 2016 je štola opět uzavřena mříží a dovnitř se tedy nepodíváte. Prohlédněte si tedy alespoň v galerii této keše fotky, které za třináct let pořídili vaši předchůdci.

Důležité upozornění: Nesnažte se, prosím, o násilné vniknutí do štoly. Nevstupujte do vyznačeného prostoru NPR Velká Pleš, její hranice je těsně nad štolou.

Zdroje a další informace: Karel Kraml: Vodní dílo Křivoklát na Berounce www.skryje.info Protipovodňová ochrana dolní Berounky - studie retenční nádrže

Since 1911 there have been many plans to build a dam on Berounka river. All of them failed and thus Berounka remains to be the only large Czech river that still follows its natural path. This cache brings you to an old exploration tunnel that was built in 1983 and it is the only physical evidence of all the construction plans. The tunnel is closed today. You can reach the location ideally via the river, by boat or wading / swimming across from U Rozvedcika restaurant. Please be careful - the bottom is treacherous and the current can be strong. If you prefer to walk, I recommend to start from Branov ferry, it is about 2 km of a difficult walk as the path is not marked and you can loose it easily. In both ways, the terrain rating of four is justified. Good luck!