...Hnal jsem se po stope jako ohar. Ano, muj
predpoklad byl asi správný, vedla k otiskum
mokasínu, navázala na ne a sledovala je dál.
Ti ctyri tedy Apace stopovali! Držel jsem se stopy jak
klíšte a pritom se snažil podrobne si vybavit v
mysli všechno, co ríkal Vinnetou, abych mel
jakés takés vodítko pro prípad, že
bych stopu prece jen ztratil. Mluvil o Nugget-tsilu, o hore, kde
jsou nuggety, oríšky zlata, to znamená,
že to místo bylo nekde v pohorí. Tam nekde na
severu, kde se cernaly lesnaté pahorky a dál i vrchy,
muselo být to místo, ten Nugget-tsil!
Zanedlouho se rozevrela po mé pravici postranní
rokle. Musel jsem slézt a pátrat mezi kamením
- drahocenný cas uplýval, trvalo nejakou dobu,
než jsem konecne našel stopu a ubezpecil se, že
Indiáni i jejich pronásledovatelé odbocili do
téhle vedlejší strže. Vyskocil jsem znova
do sedla a hnal uštvane oddychující herku bez
slitování vpred. Ale nedostal jsem se daleko - znova
se prede mnou otevrelo nové rozcestí, rokle se opet
vetvila, zase jsem musel ze sedla a zase následovalo
obtížné hledání stop v
kamenité pude. Když jsem tak narazil na
rozvetvující se strž potretí, uvedomil
jsem si konecne, že tady mi už kun není k nicemu.
Privázal jsem ho ke stromu a bežel jsem po stope
sám.
Strž se zužovala. Podobala se velkému
kamenitému žlebu, prázdnému
recišti vedoucímu strme vzhuru. Supel jsem, zalykal
se od prudkého behu, sotva jsem popadal dech - ale
úzkost me pohánela a zbavovala me i
nejmenší myšlenky na únavu i na
odpocinek. Ne, nebežel jsem, hnal jsem se do vrchu
divokými, šílenými skoky, dokud jsem se
nedostal na temeno celého srázu, tam, kde se prede
mnou už z dálky zelenal hustý les. Jediný
pohled mi prozradil, že ti, kdo šli prede mnou, se
pustili nekam do lesa. Alespon na okamžik jsem musel
vydechnout, ale hned jsem se vrhl mezi stromy, prodíral se
dál hustým porostem, až nakonec jsem zjistil,
že les rídne. Zdál se být
príjemný a lákavý a tam vpredu, kde
prosvítalo jasnejší svetlo, tam to vypadalo
dokonce na to, že se dostanu na nejakou mýtinu nebo
paseku. Pridal jsem z posledních sil, jen abych k ní
dobehl co nejdrív, ale ješte než jsem se octl na
kraji, prišlo to, ceho jsem se potají obával.
Do vzduchu se zarízlo nekolik výstrelu a skorá
zároven se ozval výkrik, který mnou projel jak
cepel nože. Byl to smrtelný výkrik Apacuv.
Ješte pred chvíli bych byl prísahal, že
už nemám sílu udelat bystrejší
krok, nerkuli bežet, a prece v tom okamžiku jsem vyrazil
vpred jako šíp, jako dravec, který uvidel
korist a chce se jí naráz zmocnit. Pádil jsem
obrovskými skoky, zaslechl jsem další
výstrel, pak ješte jeden - to byla Vinnetouova
dvojka, poznal jsem ji podle zvuku! Vinnetouovi se nic nestalo,
blesklo mi radostne hlavou: kdo strílí, je
živ... Nekolik posledních skoku a ocitl jsem se mezi
stromy, za nimiž už prosvítalo volné
prostranství paseky.
A u tech stromu jsem se zastavil jako primrazen a
vytreštenýma ocima zíral pred sebe. Na pasece,
jak jsem ted videl, nepríliš velké,
ležela takrka uprostred dve bezvládná tela,
Incu-cunovo a Nšo-cino...
Tato cache je venována
legendárnímu dílu spisovatele Karla
Maye.
Jak si jiste mnozí z vás z knihy ci filmu
pamatují, na hore Nugget-tsil padli rukou zlocince Santera
nácelník Apacu a otec Vinnetoua Incu-cuna a
Vinnetouova sestra Nšo-ci.
Místo, kde je cache ukrytá, je tomu filmovému
v leccem podobné, takže když budete chvíli
pátrat, možná i zde najdete ukrytý poklad
Apacu 
P.S. Tato cache nahrazuje drívejší
kešku Berušcí domov/Ladybird's
home