|
Na zadaných souradnicích
žádný poklad nenaleznete !!!
Po smrti uhlíre kolovaly
v ústním podání o osudu jeho
pokladu a zejména osudu jeho ženy ruzné
báje a povesti. Nám se podaril získat jeden
z príbehu dochovaný v ústním
podání, který lící osud
uhlírovy vdovy a tady Vám jej ve
zkráceném podání
predkládáme:
Není nutno, není nutno, aby
bylo prímo veselo… si zpívala vdova po
uhlíri když pokládala kytici lucního
kvítí na hrob svého manžela. Soucasne se
ji rojily chmurné myšlenky, co si ted pocne sama
s malými detmi bez jediného živitele.
V duchu propocítávala na jak dlouho jim
vystací hrstka mouky, krup a poslední skýva
okoralého chleba, jak utiší hlad svuj i
svých detí. Nejvíce ji však
zamestnávalo premýšlení nad tím,
co ji její muž než odešel na odpocinek
boží vlastne ješte chtel ríct a již
ríct nestacil. Kam vlastne celé roky ukládal
všechny ty peníze, které neodvedl na
daních a co jí to vždycky šeptal
tajemného pred spaním si najednou nemohla a nemohla
vybavit, jako by to zahalil cerný závoj.
Uhlírka se zoufale snažila najít
ukrytý poklad, celé dny, týdny a nakonec i
roky se nechtela smírit s tím, že je jejich
poklad ztracen, ale rozpadlá chýše,
okolní les ani vzdálenejší skály
nechteli poklad vydat. Co jen všechno se svými detmi
prolezla, prošmejdila, znala každou píd lesa,
tech nejcernejších zákoutí, tunek i
okolních kopcu a skal, ale každý pokus byl
marný.
Uhlírka byla však nezdolná a i
v dobách, kdy nebylo co do úst vložit, si
sice s lítostí, ale presto dál
zpívala: …hlavne nesmí býti smutno, natož aby se
brecelo…. A také uhlírka už nikdy
nebrecela. Plynula zima za zimou a každý rok
pricházel potvora výbercí daní
vybírat dane na príští rok. To bylo pro
uhlírku vždy nejstrašnejším a
zároven nejkrásnejším dnem roku.
Nejstrašnejším proto, že je
výbercí odral o co mohl a
nejštastnejším v tom, že ho
uhlírka vždy napálila ješte víc
než nebožtík uhlír. A tak se postupne
aniž to kdo tušil mela uhlírova rodina
lépe a lépe. A uhlírova žena tak mohla
vesele svým detem zpívat: … chceš-li, trap se, že ti v kapse
zlaté mince nechrestí, nemít
žádné kamarády, tomu já
ríkám neštestí. A i v tom duchu
vychovával své dve deti dokud nedospeli. Vždycky
jim ríkala a dbala aby si to i zapamatovali: nemít
prachy - nevadí, nemít srdce - vadí,
zažít krachy - nevadí, zažít nudu -
jó to vadí, to
vadí.
A tak i uhlírka postupne i bez
uhlírova pokladu strádala a ukrývala
své bohatství až do svého
požehnaného stárí až se stalo co se
asi stát muselo.
Uhlírkou jednoho dne, sedíc
pred rozpadlou chýší se spoustou
cerstvých polen (kde ostatne tak ráda sedávala
vždy, když myslela na poklad a proto se tam nechala i
vyfotit), když už se dávno vzdala všech
myšlenek na rozluštení uhlírova
kodu a nalezení jeho pokladu,
projel jako z cistého nebe blesk a ona si najednou
uvedomila, že celá léta marného
hledání, mela vlastne rešení
celého tajemství uhlírova pokladu v sobe,
presne tak jak ji ho její muž již dávno
pred svou smrtí pošeptal. A tak, jak ji náhle
osvítilo poznání, tak ji i náhle
opustilo i všechno vedomí a uhlírka na prahu
své chýše skonala, tajemne se
usmívajíc.
Tak približne se dochoval
príbeh o uhlírove žene. Je už na Vás
zda v príbehu naleznete odpoved kam smerovat své
úsilí a odpovedet si tak na otázku kam
uhlírka ukrývala své vlastní
poklady.
Prejeme hodne štestí. POZOR pri
vyzvedávání pokladu není nutno
chodit až ke kraji srázu –ukryt je
v dostatecné vzdálenosti !! Stací jen
premýšlet kam byste ukryli box 13x13x5 cm.
|