Mařanův mlýn se nachází v malebném kraji řeky Sázavy, mezi městy Zruč nad Sázavou a Kácov. Z jihu a východu je obklopen smrkovými lesy, ze západu se k němu táhne přístupová asfaltová cesta, ztrácející se v polích. Sever zabírá pole s pěšinkou vedoucí k Sázavě. Vlastní stavení bylo založeno jako vodní mlýn v roce 1842. Vodu mu poskytoval dnes již chráněný Štěpánovský potok, který je známý svým nestálým proudem. Jeho hladina skrývá rozmanité druhy ryb a břehy mnoho žab a raků. Přírodní rezervace Štěpánovský potok byla vyhlášena 23. 7. 1993, má rozlohu 19 ha, leží v nadmořské výšce 330 – 340 metrů nad mořem. Důvodem vyhlášení ochrany je zachovalý potoční ekosystém s výskytem mihule potoční a dalších ohrožených druhů. Území zahrnuje dolní tok Štěpánovského potoka (od silnice č. 126 Trhový Štěpánov - Soutice) a Dalkovického potoka (levostranný přítok Štěpánovského potoka) až po jejich soutok se Sázavou. Území leží v SV části Vlašimské pahorkatiny, jedná se o přirozené potoky s bohatě meandrujícím korytem v kopcovité krajině. Štěpánovský potok se nachází v mělkém údolí. Dochází zde ke střídání mělkých kamenitých úseků s klidnějšími partiemi s jemnými náplavy. Průmerný průtok u ústí je 0,32 m3/s. Kvalita vody je příznivá a nezhoršuje se.
Z ryb zde žijí pstruh obecný (Salmo trutta), plotice obecná (Rutilus rutilus), jelec proudník (Leuciscus leuciscus), jelec tloušť (Leuciscus cephalus), střevle potoční (Phoxinus phoxinus), hrouzek obecný (Gobio gobio), mřenka mramorovaná (Barbatula barbatula) a vranka obecná (Cottus gobio). Vyskytuje se zde také rak říční (Astacus fluviatilis). Mihule potoční je neparazitickým druhem žijícím výhradně ve sladkých vodách oproti príbuzné mihuli říční (Lampetra fluviatilis), jež v dospělosti táhne do moří, kde se živí paraziticky. Larvy (zvané minohy) žijí zahrabány v jemném sedimentu, kde se živý především detritem, rozsivkami, řasami a jemnými zbytky rostlin. Dorůstají délky do 19 cm. Vetšinou ve čtvrtém nebo pátém roce života dochází k metamorfóze, kdy se z larev stávají plodní dospělci. Po tření mihule potoční hynou. Přes příznivé zprávy o opětovném celoplošném rozšíření mihule potoční na svém původním areálu je nutné zachovat toky, v nichž se vyskytuje, ve stavu umožnujícím její dlouhodobou existenci. Je zapotřebí přísně chránit obývaný biotop a případně umožnit jeho další rozšíření vhodnými úpravami, po kterých se vytvoří více vyhovujících stanovišť. Je nutné vyvarovat se především zahlubování toku, zpevňování koryt a těžby jemných náplavu.